Zamyšlení nad evangeliem 19. neděle v mezidobí.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam e k němu zloděj nedostane a kde ho mol nesežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: „Můj pán hned tak nepřijde“, a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“ (Lk12,32-48)
Nebojte se!
Toto povzbuzení se táhne celým Písmem. Bůh útěchy chce osvobodit své věrné od strachu z nejisté budoucnosti.
Bůh se sám daruje člověku
to je nejsilnější důvod k přemožení strachu a zároveň nejsilnější pohnutka k dobrovolné chudobě nebo aspoň vnitřní nezávislosti na hmotných hodnotách. „Váš Otec rozhodl dát vám království“. Boží vláda v lidském srdci stojí nad všemi hodnotami; kdo to pochopil, toho neoslepí různá pozlátka, která považují povrchní nebo nevěřící lidé za nejvyšší životní cíle.
Křesťan, který se důsledně osvobozuje od otrockého přilnutí ke světským hodnotám, má v srdci stále více místa pro Boží dary: dobrovolná prostota a hmotná skromnot, kterou si zvolil, jej tedy obohacuje, zatímco světské rozkoše, bohatství a moc jej ochuzují o vyšší hodnoty. Proto je důležité pro křesťana, aby vážně přemýšlel i o tomto varování Páně před rafinovanějším materialismem než je holá lakota a hrubé rozkošnictví: i přílišné lpění na zdánlivě nevinných pozemských hodnotách je překážkou v růstu milosti a ducha.
Existují nebeské poklady
a Pán vybízí k jejich usilovnému shromažďování. Každý člověk poznává ze souvislosti, o jaké nebeské poklady se zde jedná: zásluhy a milosti z dobrých skutků, modlitby, postu, odpuštění a almužny, o nichž Pán právě hovořil a třikrát zdůraznil, že nebeský Otec odplatí tyto skutky a bude milosrdný.
Mám snahu o shromažďování těchto nezcizitelných pokladů?
Kde je mé srdce?
Spasitel vybízí ke konkrétnímu zpytování svědomí. Je mé srdce u Pána? Je mi Boží poselství a život milosti skutečnou radostí, světlem a smyslem života? Vím, že se nepotřebuji dát „oblažit“ alkoholem či sex-apealem? Či chápu, co mi dává víra? Pokladem svátosti, mši svatou a modlitby jen za nemilou povinnost, kterou musím vykonat?
Zkoumám občas se sv. Aloisem:
„Co to prospěje k věčnosti?“ Hledám cennější knihu, cennějšího přítele – či se spokojuji se vším, co se mi dostane pod ruku?
Pozemské bohatství
není sice samo o sobě hříšné, ale je zvláště nebezpečné. Spasitel uvádí tři pohnutky, jež musí křesťan uvážit, aby ho pozemský majetek neohrozil ve spáse.
a)
prvním důvodem, proč nemá člověk přespříliš lpět na věcech světských, je jejich pomíjivost. Pán uvádí rez, moly a zloděje; mohl vypočítat ještě celou řadu jiných činitelů hodnot jako války, požáry, povodně, zemětřesení, hospodářské krize, nemoc, smrt aj. Proč věsit srdce na mlhu, která se nečekaně a jistojistě rozptýlí; na hračky, které nejpozději ve smrti vypadnou z rukou!
b)
Druhým důvodem, proč je bohatství nebezpečné, je oslabení duchovních zájmů.
c)
Konečně jde o nebezpečí, že pozemské hodnoty mohou člověka docela opanovat a zotročit.
Osobní ráz Božího soudu
Boží spravedlnost odpovídá Boží dobrotě a Boží milost jeho soudu. Rozsudek Božího soudu nebude určen paragrafy nebo jinými strnulými normami, sumární odměnou nebo odsouzením. Boží odměna a trest e řídí individuální zásluhou či vinou podle udělené milosti a podle uskutečněné nebo zanedbané úlohy v osobním rozhodnutí svědomí. My sice nedovedeme docela prohlédnout rozsah darované milosti a její souvislost se svobodným lidským rozhodnutím, a proto nemůžeme správně posoudit ani dosah osobních zásluh, ani celý rozměr osobní viny jednotlivců, je však pro nás útěchou, že nám Pán nebude přičítat za celou vinu to, co pochází jen z nevědomosti a zapomnětlivosti, z polovědomé vášně okamžiku; je ovšem pro nás stejně důrazným napomenutím „abychom dobře hospodařili s četnými milostmi, které jsme obdrželi, protože od každého, komu bylo mnoho dáno, bude se také mnoho vyžadovat.“
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
