K dnešnímu svátku Proměnění Páně přinášíme úvahu předního německého teologa Hannse Sautera, kterou vybral Jan Krupa.
Často můžeme slyšet frázi: "Cesta je cíl." Co je tím myšleno, zůstává sice většinou nejasné, nicméně je nesporné, že jsme ustavičně na cestě, a často i při hledání cíle. Odpověď na naše otázky - jak na otázku cesty, tak na otázku cíle - nám nabízí ikona Páně proměnění. Její odpověď zní: Cesta je Ježíš, cíl je božská sláva.
V evangeliu čteme, že Ježíš vyvedl Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu a tam se před jejich očima proměnil. Jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv zářivě oslnivě zbělel, takže učedníci sotva dokázali unést světlo a vrhli se na zem. Zjevili se Mojžíš a Eliáš, aby si povídali s Ježíšem, a hlas z nebe ho nazval Božím "
milovaným Synem", kterého je třeba poslouchat. (Mt 17,1-9; Mk 9,2-10; Lk 9,28-36)
V Bibli jsou hory místy zkušenosti s Bohem a zjevení. Na Sinaji Bůh uzavřel s Mojžíšem smlouvu (Ex 19-40; DTN 1,1-4,43), na Orebu měl Eliáš zjevení Boha. (1Kr 19,1-18) Na vrchu by Ježíš chtěl své nejužší důvěrníky pojmout do svého vlastního bytí a do svého vztahu k Otci. Učedníci si mají být jisti, že celý jeho život, vše, co dělá a co na něj přichází, je v souladu s Boží vůlí. Proto vede s oběma proroky i rozhovor o svém blížícím se utrpení. (Lk 9,31)
Ježíš stojí jako centrální osoba dění na vrchu Proměnění. Obklopuje ho kruh božské slávy a plnosti, "jeho oděv zazářil a byl tak bílý, že by ho žádný bělič na světě nemohl vybělit" (Mk 9,3), vyzařuje z něj jasné světlo. Učedníci cítí, že nejde o pozemské světlo, ale o nestvořené, věčné Boží světlo. Do tohoto světla je vše ponořeno; ani nehází stín, protože kam padne světlo božské slávy, tam neexistuje nic negativního. Za Ježíšem je viditelná hvězda. V Apokalypse Ježíš sebe sama označuje za zářivou jitřní hvězdu, která - jak si přeje Petr při své pozdější úvaze o události Proměnění - má vyjít v srdcích všech. (2Pt 1,19; Zj 22,16)
Ranní hvězda je symbolem končící se noci a nově se začínajícího dne. Ježíšem se začal nový den. Ježíš ukazuje cestu ze tmy, on sám je cesta. Sice se mu postaví do cesty velké překážky, přesto jeho cesta vede k cíli. Ježíš, který je na cestě do Jeruzaléma, kde ho očekává rozsudek smrti, by to chtěl objasnit nejprve svým učedníkům, pak ale i všem ostatním lidem. Každý musí jít jeho cestou, avšak cesta a všechny její potíže a strachy nejsou to poslední. Cesta vede k cíli, kvůli němu se vyplatí vzít na sebe její velké námahy a potíže.
Cílem Ježíšovy cesty je znovunastolení vztahu, který vládl mezi Bohem a člověkem před pádem do hříchu: soužití, které se vyznačuje otevřeností, důvěrou a láskou. Aby dosáhl tohoto cíle, Ježíš bere na sebe všechno utrpení a vše hrozné, co se mu způsobí - až po smrt. Cílem cesty lidí je žít v této původní atmosféře, kterou popisujeme pojmy "nebe", "ráj" nebo "Boží sláva". Mezi Ježíšem, Mojžíšem a Eliášem již existuje toto soužití. Oba proroci stojí - sice v poníženém postoji, ale na stejné úrovni - vedle Ježíše. Jejich slova se v Ježíši naplnila. Nyní platí, jak říká hlas z nebe, jeho slova a jeho příklad: "Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení; poslouchejte ho." (Mt 17,5; 2Pt 1,17-19)
Ježíš se ukazuje učedníkům ve své božské slávě krátce předtím, než se s ním stanou věci, které postaví před zkoušku víru učedníků v něho, protože se nehodí do jejich obrazu o Mesiáši. Chtěl by jim objasnit, že Boží cesty jsou jiné než cesty lidí, a posílit jejich víru v tyto cesty. Cesta, kterou s ním jdou, je cestou následování. I jim přinese potíže až po smrti, nakonec ale život ve slávě, která stojí na konci této cesty.
Budoucnost, která čeká na člověka, není nic jiného než to, co bylo na počátku lidstva: život ve světle, v bezprostřednosti a blízkosti Boha. Kdo se jako Petr, Jakub, Jan a další učedníci připojí k Ježíši, je na správné cestě. Nebude chápat vše, co se mu přihodí na této cestě. Některá událost ho vrhne na zem, snad ho - jako tři učedníky - přechodně udělá neschopným jednat. Avšak kdo hledá rozhovor s Ježíšem i v takových událostech, a ještě tak nešikovně jako Petr, pronikne do plnosti a slávy poznání Pána. To mu odejme strach před vším, co na něj přijde. (Mt 17,7; Kol 1,10; 2 Petr 3,18) S Ježíšem, tak nám to říká ikona, jste na správné cestě. Můžete po ní jít, neboť on jde s vámi. Jeho světlo je silnější než každá dosud tak neproniknutelně vypadající temnota.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 6. 8. 2016 naleznete
zde.
