V posledních desetiletích se obecně v americké společnosti šíří trend, který směřuje k menší zbožnosti lidí. Ale zdá se, že víra v posmrtný život tomuto trendu nepodléhá, protože ta zdánlivě stále roste.
Vzhledem k tomu, že byl ateistický bloger Martin Hughes kdysi křesťanům, nebyl ochuzen o víru v Boha nebo v peklo.
Ale chyběla mu víra v nebe
"
Je pravda, že bych si přál, aby existovalo a abychom tam mohli jít," napsal Hughes
ve svém blogu. Dodal však, že jeho názor pravděpodobně není "
ateisticky správný". Podle Hughesovy verze nebe by "
všemu rozuměl". Bylo by tam "
upřímné, příjemné štěstí. Tento pocit by byl podobný máminu sladkému bramborovému koláči, který připravuje na Den díkůvzdání."
Hughes nemusí být jediný, kdo stále věří ve verzi nebe se světským charakterem.
Nedávná analýza v časopise
SAGE Open je založena na odpovědích z období od roku 1973 do roku 2014, které získal výzkum General Social Survey (GSS). Podle této analýzy obecně nastal během posledních desetiletí trend nižší zbožnosti (veřejné i soukromé). Nicméně je tu jeden ukazatel, který jak se zdá, tomuto
trendu nepodléhá. Je jím víra v posmrtný život. Za posledních pár let byl v této oblasti zaznamenán mírný nárůst.
V roce 2013 podnikl
konzervativní křesťanský Austinský institut zkoumání rodiny a kultury (Austin Institute for the Study of Family and Culture) průzkum. V něm se zjistilo, že až 32 procent ze skupiny lidí, kterou tvoří ateisté, agnostici a lidé bez vyznání, tvrdí, že věří v existenci života po smrti. Proč nastal tento zdánlivý rozpor?
Spojené státy nejsou prvním místem, kde se objevil tento jev. Britské noviny Daily Mail se
zeptaly několika předních myslitelů, jak by vysvětlili nárůst počtu ateistických Britů a zároveň nárůst těch, kteří věří v posmrtný život. Nabídnuté odpovědi zahrnovaly sobectví, nedůvěru v definitivu smrti, touhu věřit v nekonečnou možnost a naději pro ty, kteří nemají hmotné bohatství.
Ale je vůbec někdo, kdo věří v posmrtný život ještě ateista? Podle Toma Flynna, redaktora časopisu Free Inquiry a zároveň Nové encyklopedie bezbožnosti (New Encyclopedia of Unbelief), to závisí na tom, jak kdo definuje "
ateismus".
"
Je jasně definované, že ,ateista' vůbec nevěří v tradiční osobní božství jaké praktikují západní náboženství," napsal v e-mailu. "
Takový ateista by mohl věřit jen v neosobní nadpřirozenou říši nebo posmrtný život, ale ty by jistě nebyly pod vedením nějakého boha. Z tohoto pohledu jsou pravděpodobně některá buddhistická pojetí karmy a reinkarnace ateistické."
Flynn dodává, že podle širší definice ateista nevěří "
v žádnou nadpřirozenou říši nebo jiný jev", který by vylučoval víru v posmrtný život.
Nicméně propojení mezi vírou v posmrtný život a náboženským dogmatem může být spíše nejasné než obecně předpokládané.
Nový australský výzkum se podrobně zaměřil na skupinu Australanů z rozmanitých etnických a náboženských prostředí. Andrew Singleton, náboženský sociolog na Univerzitě Deakin v Melbourne, vedl rozhovory s 52 Australany ve věku od 18 do 85. Závěry, které byly zveřejněny ve čtvrtletním časopise Mortality naznačují, že se "
víra v posmrtný život liší. Je tedy individuální a hlavně člověk k ní dospěje jen s malým nebo skoro žádným obrácením se na ortodoxní náboženskou výuku."
Jde zde o jiný hromadný průzkum než jsou ty, které mají tendenci nabídnout skupinám nebo účastníkům odpovědi jen s možnostmi "
ano" nebo "
ne" jako jedinou volbu na otázky typu "
Věříte v posmrtný život?" Singleton se snažil prozkoumat obsah a charakter jejich víry v existenci života po smrti. Zjistil však, že většina lidí dospěla ke svému názoru, aniž by věřili tradičním náboženským dogmatům. Avšak do značné míry byli ovlivněni společností.
Vznikly tedy čtyři kategorie víry:
1. "Život v nebi pokračuje"
Tento názor byl nejpopulárnější, protože v něj věřilo 20 lidí. Podle
předchozího výzkumu učenců, Colleena McDannella a Bernharda Langa, byli tito lidé dále rozděleni na ty s "
teocentrickým" pohledem na nebe (věčná samota se samotným Bohem) nebo "
antropocentrickým" (věřící se opět setkají s přáteli a rodinou). Všichni oddaní křesťané (bylo jich 16), kteří se zapojili do tohoto průzkumu, věřili v teocentrický pohled na nebe. Singleton zjistil, že starší účastníci své názory vyjádřili mnohem obsáhleji. Avšak ve svém přesvědčení neměli větší jistotu a ani nebyli teologicky přesnější. Kromě toho, hlavní cíl všech věkových kategorií bylo nebe: "
Jen několik velmi oddaných, ortodoxních evangelíků a členů letničního hnutí zastávalo existenci pekla."
Pro Hughese, který vyrůstal jako konzervativní křesťan, byl právě tento tradiční pohled na peklo důvodem, proč křesťanství zcela opustil. V rozhovoru řekl, že to tvořilo "
velkou část" jeho rozhodnutí: "
Prostě jsem se necítil dobře při Bohu, který si myslel, že někteří lidé si zaslouží peklo". Na otázku, zda byl někdy v pokušení věřit v tu verzi, kterou popsal, řekl, že se o to pokoušel, ale nakonec nemohl: "
Nenašel jsem o tom žádný důkaz."
Další čtyři nekřesťané věřili v antropocentrickou verzi nebe, která není velmi odlišná od Hughesovy verze. Náboženská témata se tam nenacházejí v popředí nebo tam zcela chybí. "
Nachází se tam Bůh, ale není v centru řízení." Popularizování této verze nebe Singelton připisuje
Spiritualismu, náboženskému hnutí, které začalo ve Spojených státech v 19. století. Jeho přívrženci věří, že živí lidé mohou komunikovat s dušemi zemřelých. Ti, co věří v nebe z teocentrického nebo antropocentrického pohledu, byli jedinými účastníky průzkumu, kteří dospěli ke svému přesvědčení skrze náboženství. Všichni ostatní účastníci si svůj názor formovali bez jeho pomoci.
2. "Pokračování ..."
Názory pěti účastníků spadají do kategorie "
Pokračování ..." Tito lidé nepatří k těm zbožným a ani k těm, kteří byli ke zbožnosti vedeni. Nevěřili ani, že jejich skutečné vědomí žije i po smrti. Nicméně podle nich "<,i>jistá stránka našeho bytí nějakým způsobem stále pokračuje v existenci.
" Jako příklad může být svědectví jednoho účastníka, který měl podle svých vlastních slov "velmi chaotický systém víry". Jeho popis stavu smrti je následující: "Samotný jednotlivec se už do toho vědomě nezapojuje, ovšem jeho existence, existence toho, co jedince tvoří, nezaniká. Člověk je toho součástí, ať už si je toho vědom, nebo ne. Konec konců, nezáleží na tom."
3. Víra v reinkarnaci
Devět z dotázaných věří v reinkarnaci, jednou do jiného člověka a jindy do jiných rostlinných nebo živočišných druhů. Někteří z dotázaných byli v této oblasti ovlivněni buddhistickým nebo hinduistickým učením. Nicméně dotázaní ve skutečnosti nikdy nebyli účastníky žádné z náboženských komunit, ani se nepovažovali za jejich přívržence. Tito účastníci se všeobecně považovali za "duchovně založené".
Zatímco Singleton objevil různé úrovně rozmanitosti v pojetí posmrtného života, zjistil i, že zde chybí jistota. Ve skutečnosti o tom mnozí nikdy nediskutovali. Výjimkou byl silně věřící křesťan. Z větší části měli účastníci, kteří poskytovali informace ve svých náboženských názorech "mlhu a nejasno". Zjistil také, že mezi názory nepřevládá žádný "obecně akceptovaný náboženský model" přesvědčení o posmrtném životě.
Pokud to nemají na svědomí náboženská učení, tak jak pak lidé dospěli ke svým názorům? Někteří z nich byli nábožensky vychováni. Byli tam i takoví, kteří byli přesvědčeni, že viděli duchy nebo s mrtvými komunikovali přes médium. Singleton předpokládá, že je to pravděpodobně způsobeno značným posunem v moderní kultuře, ve které si jednotlivci vybírají z různých náboženství a filozofií: "Zjistil jsem, že lidé kladou velmi silný důraz na právo projevit své vlastní názory. Je to typické pro náboženský individualismus, který charakterizuje současnou západní společnost."
4. Smrt znamená konec
Je samozřejmé, že ne každý věří v posmrtný život. Zbývajících 16 dotázaných bylo přesvědčeno, že smrtí se to končí (dva účastníci se zcela vyhnuli diskusi o svých osobních názorech). Singleton z nich měl pocit, že se svým přesvědčením byli "naprosto spokojeni". Zároveň se vyjádřili, že nikdy neměli touhu spekulovat o životě po smrti. Jednoho z účastníků se však zeptal, zda "tajně doufá," že po smrti existuje život. Na rozdíl od Hughese, řekl, že ne.
Když se poprvé v roce 1973 ptali respondentů v GSS na jejich víru v posmrtný život, USA bylo více nábožensky homogenní zemí. Víra v posmrtný život byla do značné míry synonymem křesťanských představ o nebi a pekle. V dnešní společnosti, která je mnohem rozmanitější, už nemusí stačit se lidí jen ptát,jestli věří v posmrtný život.
Zdroj: RELIGION NEWS 15. 7. 2016
Převzato z www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
