Zamyšlení nad evangeliem 18. neděle v mezidobí.
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: „Co mám dělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám, řekl si, strhnu své stodoly, vystavím větší a tam uložím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!“ Bůh však mu řekl: „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Tak to dopadne s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“ (Lk 12,13-21)
„Nejprve žrádlo, pak teprve morálka“
to jsou slova Bertholda Brechta v „ Třígrošové opeře“. Nejsou podobné zásady v jemnější formulaci i naší křesťanskou filosofií? Nejprve hmotné zajištění, kariéra, společenské postavení, obchod, sport, zábava – a pak též ještě náboženství… Protože při takovém názoru pozemské záležitosti zaberou téměř všechen náš čas, musí se odkládat modlitba, svátosti, bohoslužba, rozjímání a náboženská obnova „na později“ , na stáří, na smrtelnou postel…
Někoho natolik ovlivnil materialismus, že je ochoten považovat hospodářské poměry za základní otázku života a všechno duchovní za druhotnou nadstavbu, zbytečnou nebo vedlejší věc.
Evangelium však hovoří jinak! „Hledejte nejprve Boží království… a všechno ostatní vám bude dáno navíc“. I žadatel o přispění Páně při řešení dědictví mezi dvěma bratry byl příliš v zajetí hmotných starostí a dbal asi málo o duchovní hodnoty – proto byl Ježíšem odmítnut.
Nejdůležitějším úkolem křesťanského svědectví
není humanismus a jeho starost o lepší pořádek ve světě; ani sociální učení a úsilí o spravedlivější řád – byť sebevíc platí, že se křesťan nesmí spokojit s pouhou vnitřní zbožností a dobrým smýšlením, nýbrž musí též ukázat vnější plody spravedlnosti a lásky. Z těchto důvodů se Pán nechtěl nechat prohlásit králem a nechtěl nikdy zasahovat do tehdejších politických i sociálních poměrů; ze stejné zásady zde Kristus Pán odmítá zasahovat do sporu dvou bratří o dědictví. Lze snad předpokládat, že byl v právu bratr, prosící o přispění Ježíšovo; Pán však chtěl ukázat, že má na světě vyšší úkol než pouhé úsilí o spravedlnost: „povolat hříšníky“, „zachránit zbloudilé a ztracené“, „dát život jako výkupné za mnohé“, „přinést světu Božský život v hojnosti“.
Křesťan i celá církev e nesmějí stáhnout do ulity vlastní zbožnosti a ponechat svět ďáblu; je však nutno zachovat pořadí hodnot: nejprve Boží řád, pak lidský pořádek, nejprve starost o spásu, pak starost o hmotné potřeby. Pořadí hodnot znamená ovšem vnitřní hodnocení, nikoliv jen taktické pořadí; vzhledem k vnějším okolnostem je někdy nutné časově obrácené pořadí (sociální pomoc před hlásáním evangelia).
Starost o hmotné zabezpečení
je sice normální a přirozenou povinností dospělého člověka, ale křesťan si musí být vědom, jaké jsou její hranice. Apoštol napomíná: „Ať každý pracuje vlastníma rukama, aby mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí nouzi“; je to doporučení Božího muže, který vyráběl v noci stany, zatím co ve dne hlásal Boží poselství. „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ je biblickým příkazem. „Nestará-li se někdo o svoje a zvláště o své domácí, zapřel víru nehorší než nevěřící“ , zde je výrazně podtržena povinnost pracovat. Avšak v perikopě je připomenuto smýšlení Páně:
„Nepečujte úzkostlivě!“.
Výjimečné a dočasné doby prosperity
v časech míru a hospodářského vzestupu nesmějí znamenat pro křesťana vnitřní jistotu; křesťan ví, že má majetek ve správě podle Boží vůle, tedy i k dobru společnosti a že ze všeho musí v okamžiku smrti složit účty. Proto je smýšlení některých dnešních lidí stejně nerozumné jako smýšlení bohatého sedláka v perikopě: „Jez a pij a užívej života; žiješ jen jednou…“ Pomyslíme-li na smrt, cítíme, že všechen pozemský majetek je marný; jedinou absolutní jistotou je Bůh – proto žádá Kristus Pán od křesťana, aby byl
„bohatým před Bohem“ a „shromažďoval poklady pro nebe“. Jen tyto zásoby jsou trvalé.
Myšlenka na smrt
nám tedy výborně pomáhá k tomu, abychom moudře zacházeli s pozemskými věcmi a dobře rozeznávali pravé či nepravé hodnoty pozemských statků.
Život vyhraje jen ten, kdo vsadí na Boží kartu; kdo vsází na hmotné věci, je „bláznem“.
Jaká je má životní praxe? Je mi Boží řád nejvyšší hodnotou a jistotou nebo je mi jen „pátým kolem u vozu“, východiskem „pro všechny případy“, kdyby selhalo všechno ostatní…?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
