Komentář německého teologa Hannse Sauterka k dnešnímu svátku svaté Máří Magdalény
Marie pocházela z Magdaly, bohatého rybářského města na západním pobřeží Genezaretského jezera, které v Ježíšově době patřilo k nejvýznamnějším městům Galileje.
V evangeliu se Marie uvádí mezi ženami, které následovaly Ježíše, vždy na přednostním místě.
Pro její současníky byl obzvláště důležitý zjevně její původ z Magdaly, neboť v protikladu k zvyklostem tehdejší doby Marii neoznačují blíže skrze její svázanost s mužem, jako například "Janu, manželku Herodova správce Chuzy" (Lk 8,3), ale skrze její rodiště. Marie se tak jeví jako samostatná žena. Tento dojem potvrzují jiná místa evangelia, která se jí zabývají podrobněji.
V každém případě je také třeba vzít v úvahu, že v ženě, kterou známe jako "Marii Magdalénu", již v raném období splynuly tradice o více ženách, které se zmiňují v evangeliích: Marie z Magdaly, Marie z Betanie, sestra Marty a Lazara, jakož i žena, která pomazala Ježíšovi nohy a jejíž jméno neznáme. (Lk 7,36-50; Jan 11,1)
Tradice křesťanského Východu, kterou potvrzují moderní exegeté, stále zastupovala stanovisko, že jde o tři různé ženy. O Marii z Magdaly čteme v Markově evangeliu, že - spolu s Marií Jozesovou - sledovala Ježíšovo ukřižování a uložení do hrobu. (Mk 15,40-47)
Podle římského zákona, který trestal smrtí veřejný smutek po ukřižovaném a jeho pohřbení, se tím obě vystavily hrozbě trestu smrti. Maria byla asi i vůdkyní žen, které v první den týdne - opět pod hrozbou trestu smrti - přišly již před svítáním ke hrobu, aby pomazaly Ježíše. (Mk 16,1n)
Ikonografie znázorňuje Marii z Magdaly jako sebevědomou mladou ženu ušlechtilého vzezření s nádobou myrhy v obou rukou nebo s nádobou myrhy v levé a s křížem v pravé ruce. Z Markova a Lukášova evangelia se dozvídáme, že Ježíš z ní vyhnal "sedm démonů". (Mk 16,9; Lk 8,2n) Číslo sedm je v Bibli symbolem množství a úplnosti.
Podle toho Marie z Magdaly byla zcela v poutech zla, jak se to u ní vždy chtělo znázornit. Dost hlubokým způsobem zažila, že Ježíš může zlomit a proměnit moc zla, které je v srdci každého člověka. (Mt 15,19) Její uzdravení se pro ni stane zázrakem povolání a příležitostí, aby putovala s Ježíšem a sloužila mu.
Řecký jazyk zná pro "sloužit" dvě slova: "diakonein" a "duleuo". "Diakonein", které je použito v Lk 8,3, vyjadřuje službu při následování Krista, který "nepřišel dát se obsluhovat, ale sloužit", a označuje tím životní postoj a způsob života podle Ježíšova příkladu. (Mt 20,28; Lk 22,26; Gal 5,13) Toto sloužení se dost podstatně liší od sloužení ve významu práce za plat nebo otrocké práce, pro které se v řečtině používá slovo "duleuo".
Sloužení jako následování Krista předpokládá dobrovolnost. Je neseno přesvědčením, že cesta, kterou šel Ježíš, je cestou k životu a rozhodnutím uznat tohoto Ježíše za "Pána a Učitele" vlastního života.
Maria je přesvědčena o Ježíšově postoji k životu a bere si ho za svůj. Na některých ikonách proto drží ve svých rukou nejen nádobu s myrhou, ale i kříž. Nádoba pomazání vyjadřuje úctu, kterou Ježíši projevuje i po jeho smrti. Kříž představuje - a žádný jiný znak to nevyjadřuje zřejměji - následování a učednictví.
Maria je věrná Ježíši i po smrti. V téže době, kdy byli apoštolové neschopní jednat a plní strachu sedí za zavřenými dveřmi, vydává se hledat Ježíše. Janovo evangelium informuje, že je první, které se Ježíš zjeví jako zmrtvýchvstalý, a že ji posílá k apoštolům, aby jim ohlásila jeho zmrtvýchvstání. (Jan 20,11-18) Raná církev jí proto dala čestný přívlastek "Apoštolka apoštolů" a křesťanský Východ ji nazývá "apoštolům rovná".
Marie Magdaléna pro sebe zodpovězela otázku, co pro ni znamená Ježíš: je můj Pán (Rabbi). Nikdo z těch, co meditují nad její ikonou, se nemůže vyhnout této otázce:
Kterému Pánu sloužím?
Hanns Sauter
Autor (1951) studoval teologii na univerzitách Würzburg, Vídeň a Freiburg se specializací na teologii a dějiny křesťanského Východu. Své studia ukončil diplomovou prací o teologii ikon. V současnosti působí v pastoraci seniorů ve vídeňské arcidiecézi. Vedle toho je diecézním referentem v nadaci Andreas-Petrus-Werk (Catholica Unio), která napomáhá vztahům s východními církvemi.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 7. 2016 naleznete
zde.
