V životě každého člověka jsou klíčoví rodiče - otec a matka. Z Boží dobroty a z lásky muže a ženy se rodí nový život. Dobří rodiče pomáhají svým dětem pokročit ve všech oblastech. I otec a matka Panny Marie určovali v závažném době běh jejího života. Přestože z Písma o rodičích Panny Marie nevíme nic, jistě byli neodmyslitelnou součástí jejího velkolepého životního příběhu.
Liturgická vzpomínka na sv. Joachima a Anny, rodiče Panny Marie, je jedinečná i proto, že přes ně oslavujeme posvátnost manželství a prosíme Pána za své rodiče a prarodiče a za jejich růst v Boží oblibě. Spjatost svátku s rodinou vysvětluje jeho oblíbenost. Do obnovy liturgického kalendáře byly svátky sv. Joachima a Anny v Římskokatolické církvi oddělené: sv. Anna se slavila 26. července a sv. Joachim měl vzpomínku až 16. srpna, den po svátku Nanebevzetí Panny Marie. V novém liturgickém kalendáři - od roku 1969 - je oprávněně slavíme společně: 26. července.
Povaha apokryfů a jejich oprávněná kritika
O Mariiných rodičích víme pouze z apokryfního spisu
Jakubova protoevangelia, jehož vznik spadá do 2. století po Kr. Řecký výraz
apókryfos znamená "skrytý", "utajovaný" (spis); později získává negativní význam "nepravý", "falešný". Apokryfní spisy týkající se událostí Nového zákona vznikaly hojně ve 2. až 5. století, tedy po vzniku inspirovaných biblických spisů napsaných v letech 50 - 100 (125) po Kr. Apokryfních evangelií počítáme až kolem dvacítky, kromě toho existují ještě apokryfní skutky, listy a apokalypsy.
Církev přistupovala k apokryfům od začátku zdrženlivě a kriticky. Přestože pramenem pro apokryfy jsou inspirované biblické spisy, na rozdíl od nich jsou plné zbožné fantazie a někdy i podezřelých filozofií: popisují enormní počet zázraků a uvádějí detaily uspokojující lidskou zvědavost, o kterých evangelia moudře mlčí. Na druhou stranu ne všechno v apokryfech je nutně vymyšlené.
U křesťanů se z apokryfů největší přízni těšil spis
Jakubovo protoevangelium. Jména Mariiných rodičů a také událost obětování malé Marie v chrámu z Jakubova apokryfu se dokonce slaví v liturgii a to z teologicko-pragmatického důvodu.
Tento apokryf s vynikající řečtinou a silnou vázaností na Lukášovo a Matoušovo evangelium se dělí na tři části: první část tvoří deset kapitol
s příběhem Mariina narození a dětství inspirovaný Knihou Genesis (15. - 18. kap.) a
První knihou Samuelovou (1. kap .); v druhé části deset kapitol přiblíží narození Ježíše; ve třetí závěrečné části pět kapitol popíše příchod mudrců a Herodovo zabíjení dětí, při kterém místo dítěte Jana Křtitele byl na prahu chrámu usmrcen jeho otec Zachariáš. V závěru apokryfu se představí ideální autor spisu. Záměrně je apokryf připsán Jakubovi, příbuznému Ježíše, který je autorem kanonického Jakubova listu v Novém zákoně.
Rodiče Marie a její obětování podle Apokryfu
Jméno Mariina otce Joachim je zkrácenou formou hebrejského jména Joakim s významem "Pan pozdvihne". Jmenoval se tak i judský král (609 - 598 před Kr.) A velekněz v Jeruzalémě v biblické Knize Judita. Jméno Anna je z hebrejského jména Channel, které znamená milost. Stejně se jmenovala i matka Samuela, jejíž jednání - podle apokryfu - ovlivnilo matku Marie, Annu. Jelikož apokryf byl utvořen velmi brzy, je vysoce pravděpodobné, že jména Joachim a Anna jsou skutečná, ačkoli nelze zcela vyloučit ani jejich pozdější odvození. V každém případě si 26. července připomínáme ani ne tak jména rodičů jako skutečnost, že tito svatí rodiče z Nazareta žili během pozemského života s Bohem a jsou s ním i nyní.
Manželství Joachima a Anny bylo podle apokryfu dlouho bezdětné, čímž Anna nesmírně trpěla. Joachim se v bezútěšnosti uchýlil do pouště a žil tam v modlitbě a pokání. Po vytrvalé modlitbě a zjevení anděla se nakonec Joachimovi a Anně v pokročilém věku narodila panenským způsobem dcera, jíž dali jméno Maria. O panenském početí Ježíšovy matky se jistě v pozdějším apokryfu uvažuje v důsledku panenského početí Ježíše. Podle apokryfu manželé nežili v Nazaretě ale v Jeruzalémě. Podle jiných podání žili v domě u rybníka Betesda severně od jeruzalémského chrámu (Křižáci tam ve 12. století postavili krásný kostel zasvěcený sv. Anne.)
Apokryfní vyprávění o Mariiných rodičích není třeba zkoumat z historické stránky, ale spíše z hlediska jeho vnitřního smyslu: spis má zvláštní teologický program a meditativní záměr. Jiný než historický význam má i vyprávění o obětování tříleté Marie v Jeruzalémském chrámu, kde Maria sloužila Bohu až do dvanácti let a měla tu přijímat potravu z ruky anděla. Historičnost zprávy o zasvěcení malé Marie je totiž problematická - dobové židovské ani biblické spisy totiž zasvěcování dívek za panny vůbec neznají. Z evangelií však s jistotou víme, že Maria v manželství s Josefem - když ještě spolu nežili - jako panna počne dítě; tím, že dovolila, aby se zázračným způsobem stala matkou Ježíše, se zcela oddala Bohu. Apokryf však klade Mariino odevzdání Bohu už do dětství - tím, že Anna přivedla Marii do chrámu, kde Maria - podobně jako prorok Samuel, jehož matka Anna zasvětila Pánu v chrámu v Silo - zůstávala sloužit Bohu. I jiné apokryfy postupují podobným anticipujícím způsobem - předem představují události, které evangelia popisují až u dospělých postav. Například zázraky, které podle evangelií konal dospělý Ježíš, podle apokryfů Ježíšova dětství konal již jako chlapec.
Podle jiných domnělých podání oba rodiče Panny Marie zemřeli krátce po zasvěcení své dcery. Podle jiného podání Anna žila poměrně dlouho, znovu se vdala, měla další dcery jménem Marie a pomáhala i s výchovou malého Ježíše. V těchto "nábožných domněnkách" je však těžké najít historické jádro.
Církev nikdy nepřiznala apokryfům hodnotu původního apoštolského spisu.
Jakubovo protoevanjelium však zůstalo pro své téma a starobylost ve velké úctě. Jeho příběh se stal součástí spisu o svatých
Zlatá legenda od Jakuba de Voragine. Masivní vliv tohoto apokryfu omezil až Tridentský koncil v 16. století.
Jakubovo protoevanjelium mělo velký vliv i na dílo
Život Panny Marie ve vidění blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové, která žila v letech 1774 - 1824. Její vnitřní vidění zaznamenal a literárně zpracoval romantický básník Clemens Brentano (1778 - 1842). Ani tento duchovně užitečný spis této stigmatizované řeholní sestry nelze - podobně jako apokryf - klást na úroveň inspirovaných evangelií, či ho dokonce pokládat za jeho prohloubení. Apokryfy a meditativní vidění odrážejí silně dobové poznání a zvláštní vnímání skutečností jejich autorů.
Normální je úžasné!
Vzpomínka na rodiče Panny Marie nám umožňuje ocenit a děkovat Bohu za zcela normální a přece úžasné dary: za dar manželství a poslání rodičů: otce i matky. Pouze manželství muže a ženy je totiž posvátná skutečnost, je totiž Bohem chtěné. Navíc zbožnost a živá víra manželů dodává hloubku jejich vztahu a pomáhá jim překonávat problémy, včetně skličující neplodnosti. Mimochodem neplodnost manželství zmiňují starozákonní texty, počínaje manželstvím Abrahama a Sáry. Za překonáním neplodnosti biblických manželů je vždy Bůh jako nejvyšší dárce života - dítě je tak nejjasnějším projevem Božího požehnání (žena čekající dítě je i dnes v "požehnaném stavu".)
Podle starobylého mínění dítě počaté rodiči až ve stáří bylo určeno k velkým věcem (např. Izák, Samson, Samuel, Jan Křtitel). Apokryf tak představil i Pannu Marii. Marii počali její rodiče přirozenou cestou. (Její panenské početí, které zmiňuje apokryf, je domněnkou, která se na pohlavní soužití a potěšení dívá s jistým odstupem. Některé z gnostických apokryfů manželským soužitím dokonce opovrhovaly.) Na Marii však od počátku - od okamžiku jejího početí v matčině lůně - spočívala Boží milost: Maria byla uchráněna od hříchu a prvotní viny. Boží milost v tomto případě předchází hřích. Prvenství milosti v Mariině životě souvisí s pravdou víry o neposkvrněném početí Panny Marie, což neznamená, že by Maria byla panensky počata v lůně své matky Anny - jak se nejednou mýlí i křesťané - ale že od okamžiku jejího přirozeného početí ji Bůh uchránil před hříchem.
Dále můžeme s jistotou usuzovat, že rodiče Panny Marie dali své dceři náležitou náboženskou výchovu. Totiž výsledkem této výchovy byla hluboká Mariina víra, kterou chválí nejen její příbuzná Alžběta (Lk 1, 45), ale nepřímo i sám Pán Ježíš (Lk 11, 28).
Mariini rodiče svou dceru - podle dobových zvyklostí - poměrně mladou (12- až 15letou) provdali za Josefa, tesaře. Po právní stránce bylo prvním manželským úkonem zasvěcení (aramejsky
qiddušin), při kterém se před dvěma svědky sepsala manželská smlouva. Mariin manžel Josef pravděpodobně předal jejímu otci
mohar, což byla ekonomická odměna v penězích nebo v naturáliích z důvodu přináležení nevěsty k novému rodinnému klanu. Maria však nadále zůstala bydlet v rodičovském domě v Nazaretě, protože k
nišuin - přijetí nevěsty do domu ženicha a společnému životu - běžně docházelo až po roce. Jelikož Maria zůstala v požehnaném stavu už před tím, než začala s Josefem spolu bydlet, byl to zřejmě nejen pro Josefa, ale i pro Mariiny rodiče dost velký problém. Josef zpočátku nechtěl Marii přijmout k sobě. Bůh však mimořádným způsobem zařídil, že Marii s Dítětem nakonec přijal, píše o tom evangelista Matouš.
Z Lukášova evangelia víme, že Maria patří k poníženým - zpěvem
Magnificat (Lk 1, 46 - 55) chválí Pána, že shlédl na její ponížení. Nechlubí se osobní pokorou, jak by se na první pohled mohlo zdát (byla by to ještě pokora?), ale hovoří o svém nízkém společenském postavení: Maria a její rodiče totiž nepatřili k bohatým a společensky uznávaným lidem Izraele, ačkoli apokryf udělal z Joachima velmi bohatého člověka. Mariina rodina patřila k pokorným (hebr.
Anavi), které chválí často Starý zákon, ale i Pán Ježíš, protože jsou zcela odkázáni na Boha. Právě vyvolením Panny Marie za Matku Božího Syna Pán ponížené povýšil, včetně Mariiných rodičů.
Rodiče Panny Marie byli jistě skvělí a zbožní rodiče - zahrnovali ji láskou, dali jí dobrou výchovu a prohlubovali její víru v Boha a v jeho přísliby tak, že později dala Bohu grandiózní odpověď. Pokud se o jejích rodičích v evangeliích mlčí, je to i proto, že v patriarchální společnosti je důležitý muž a jeho rodokmen, proto se Ježíšův rodokmen u Matouše a Lukáše váže na sv. Josefa a jeho otce Jakuba Eliho. Rodiče Joachim a Anna vychovali vynikající dceru. Právě ji - pokornou židovskou mladou ženu, manželku Josefa - si Bůh vyvolil, aby nás přes ni zahrnul tím největším požehnáním v osobě Ježíš Krista. Přes milostiplnou dceru se právem dostalo pozornosti a liturgické úcty jejím znamenitým rodičům.
Jozef Jančovič
Diecézní kněz, biblista a proděkan RKCMBF UK
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 26. 6. 2016 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 26. 7. 2016 / 217 přečtení)
