Byl jednou jeden indický král, který měl čtyři manželky. Nejvíce miloval čtvrtou ženu. Oblékal ji do drahých šatů a staral se o ni jak nejlépe uměl. Vždy dostávala to nejlepší.
Svou třetí ženu také velmi miloval a vždy se jí chlubil před jinými panovníky, i když se bál, že ho jednoho dne opustí a upřednostní někoho jiného.
Rád měl i svou druhou ženu. Mohl se jí se vším svěřit, protože vždy k němu byla milá, pozorná, trpělivá. Pokaždé když měl problémy, se jí svěřil a ona byla jeho oporou v těžkých chvílích.
První králova žena byla věrná partnerka a významně přispěla k zvelebení králova bohatství. Král ji však neměl moc rád, málokdy si jí všiml, ačkoli ona mu prokazovala vroucí a oddanou lásku.
Jednoho dne král onemocněl. Byla to nevyléčitelná choroba. Král pochopil, že na zemi mu nezbývá mnoho času. Přemýšlel o svém životě a protože na druhé straně nechtěl být sám, rozhodl se, že s sebou vezme i své ženy.
Mám čtyři ženy, přemýšlel, když zemřu, určitě nebudu sám. Ale potřeboval, aby ženy s jeho plánem souhlasily.
Zavolal svou čtvrtou ženu a řekl jí: "
Tebe jsem miloval nejvíc ze všech. Oblékal jsem tě do nejkrásnějších šatů a staral se o tebe celý život. Nyní odcházím. Chceš jít se mnou?" Žena odsekla:"
Nikdy! Co tě to napadlo?" Otočila se k němu zády a bez rozloučení odešla. Její odpověď se jako ostrý nůž zaryla do králova srdce. Ale ještě měl naději.
Pozval svou třetí ženu a řekl jí: "
Miloval jsem tě celý život. Nyní umírám, chceš jít se mnou?" Ale i ona ho odbyla: "
Nechci! Život je příliš krásný. Když zemřeš, znovu se vdám." Královo srdce se zachvělo, ale vše ještě nebylo ztracené, vždyť měl i druhou ženu, která vždy byla při něm, když potřeboval pomoc a útěchu. Řekl jí: "
Když jsem potřeboval pomoc, pokaždé jsem se obrátil na tebe a ty jsi v těžkých chvílích vždy stála při mně. Nyní umírám, půjdeš aspoň ty se mnou?" Ale ani ona nevyplnila jeho přání. "
Lituji," řekla, "
ale tentokrát ti nemohu pomoci. Jediné, co pro tebe můžu udělat, je to, že tě pochovám."
Král zbledl od velké bolesti, kterou v něm vyvolalo zklamání. Téměř přestal dýchat, zaslechl hlas: "
Já tě budu následovat všude, kamkoliv půjdeš." Král z posledních sil zvedl hlavu a uviděl svoji první ženu. Byla velmi hubená, v roztrhaných hadrech, protože se o ni nestaral. Král s lítostí a pláčem řekl: "
Měl jsem se o tebe více starat a chránit tě, protože ty jediná jsi mi dala šanci."
Každý z nás má ve svém životě čtyři manželky.
Čtvrtá žena je naše tělo, které nás opustí, když zemřeme, přestože jsme se o ně tolik starali a zkrášlovaly ho.
Třetí žena je všechno to, co vlastníme, naše společenské postavení a materiální hodnoty. Když zemřeme, všechno zůstane jiným.
Druhá žena je naše rodina a naši přátelé. Ať byli s námi jakkoliv dlouho, mohou pro nás udělat jen to, že nás doprovodí ke hrobu.
První žena je naše duše, která je často zanedbaná pro posedlost za bohatstvím, výhodami a slávou tohoto světa. Jedině duše nám bude dělat společnost, kamkoli půjdeme. Od naší péče o ni závisí, zda to bude odchod do radosti nebo do věčného zatracení.
Převzato z
http://modlitba.sk/, - Úvahy -
príbehy s pointou,
článek z 21. 1. 2016 naleznete
zde.
