Nedávno se mi dostalo privilegia uctít prvostupňové ostatky sv. Marie Goretti, nejmladší svaté kanonizované Katolickou církví. Přestože čas strávený u jejích ostatků byl kvůli čekajícím davům krátký, byla to silná zkušenost - vidět tělo této mladé dívky, která ve svých 12 letech měla více ctností, než se většině z nás kdy podaří získat.
Pokud neznáte příběh sv. Marie: bylo to mladé italské děvče, narodila se v říjnu roku 1890. Jako malá ztratila otce a musela rychle dospět, aby pomohla s péčí o své sourozence, zatímco jejich matka vydělávala na živobytí. Kvůli extrémní chudobě se rodina Gorettiova musela nastěhovat k jiné rodině - Sarenelliových.
Ačkoli měla Marie v té době teprve 12 let, Alesandro Sarenelli, 22-letý, začal Marii dávat sexuální návrhy a zastrašoval ji, aby o tom nikomu neřekla. 5. července 1902, kdy byl zbytek rodiny pryč, přišel Alessandro za Marií s nožem s 25 cm dlouhou čepelí a vyhrožoval jí, že ji zabije, pokud neudělá, co od ní bude chtít. Měl v úmyslu ji znásilnit, a později se zjistilo, že se už o to předtím dvakrát pokusil. Marie odmítla a začala s ním zápasit. Alessandro ji v zuřivosti 14 krát bodl. Nakonec Marie v důsledku těchto zranění zemřela, ale před smrtí stihla svému vrahovi zcela odpustit a prohlásit, že si přeje, aby s ní byl v nebi.
Kající vrah
Zatímco Mariin krátký život byl nádherným svědectvím o Boží milosti, to, co mě zvláště zasáhlo, bylo obrácení její vraha, Alessandra Sarenelliho. I jeho příběh je výpovědí o moci obrácení a o tom, že nikdo není beznadějným případem.
Po odpykání si šesti z 30 let trestu ve vězení byl Alessandro na pokraji zoufalství. Jak mohl žít dál, vědouce co provedl a s vědomím, že nejlepší léta svého života stráví hnijící ve vězení? Pak se stalo něco mimořádného. Zjevila se mu Marie s kyticí fialek a s láskou je po jedné podávala Alessandru. Toto gesto odpuštění od dívky, kterou zavraždil, zcela Alessandra změnilo. Poprvé od spáchání tohoto zločinu začal skutečně litovat. Jak později říkal: "Mariino odpuštění mě zachránilo."
Po osvobození z vězení začal Alessandro žít život pokání. Setkal se s Mariinou matkou a poprosil ji o odpuštění. Také doprovázel paní Sarenelliovou na vánoční mši do farního kostela, kde před ohromenou kongregací promluvil, uznal svůj hřích a žádal o odpuštění Boha a celou komunitu. Nakonec vstoupil ke kapucínům jako laický bratr a pracoval jako zahradník a pomocný dělník. V roce 1970 zemřel v Kristu v pokoji, milován všemi, kteří ho znali.
Po jeho smrti františkáni našli mezi jeho věcmi
duchovní testament napsaný ve formě otevřeného dopisu pro celý svět. A tady jsou slova, která vrah a násilník chtěl říct světu - a Tobě:
Mám již téměř 80 let. Brzy opustím tento svět.
Hledíce na mou minulost, vidím, že jsem si ve svém raném mládí zvolil špatnou cestu, která mě vedla k sebezničení.
Moje chování bylo ovlivněno tiskem, masmédii a špatnými příklady, které následuje většina mladých, aniž by nad tím vůbec přemýšleli. Já jsem dělal to samé. Neměl jsem strach.
Kolem mě bylo mnoho štědrých a zanícených lidí, ale já jsem si jich nevšímal, protože jsem byl hrubou silou zaslepený a tlačený na špatnou životní cestu.
Když jsem měl 20 let, spáchal jsem zločin z vášně. Nyní je pro mě tato vzpomínka čímsi strašným. Marie Goretti, teď už svatá, byla mým dobrým andělem, kterého mi seslala Prozřetelnost, aby mě vedla a zachránila. Stále mám do svého srdce vrytá její slova napomínání a odpuštění. Modlila se za mě, přimlouvala se za svého vraha. Následovalo 30 let vězení.
Pokud bych byl býval starší, strávil bych celý svůj život ve vězení. Přijal jsem své odsouzení, protože jsem byl vinen.
Malá Marie byla opravdu mým světlem; s její pomocí jsem se dobře choval během 27 let ve vězení a snažil jsem se žít čestně, když jsem byl opět přijat do společnosti. Bratři sv. Františka, kapucíni z Marche, mě ve svém klášteře přivítali s andělskou vlídností jako bratra, ne jako sluhu. Žil jsem v jejich komunitě 24 let a nyní klidně čekám na to, že spatřím Boha, opět obejmu své milované a budu blízko mého Strážného anděla a její drahé matky Assunty.
Doufám, že tento dopis, který píšu, naučí ostatní vzácnou lekci vyhýbat se zlému a neustále kráčet po té správné cestě, tak jako malé děti. Cítím, že náboženství s jeho přikázáními není něco, bez čeho bychom mohli žít, ale naopak, je to ta pravá útěcha, pravá životní síla a jediná bezpečná cesta za každých, i za těch nejbolestivějších okolností života.
Podpis
Alessandro Serenelli
Převzato z
http://zastolom.sk,
článek z 5. 7. 2016 naleznete
zde.
