Nový film o Jerome Lejeunovi zobrazuje drama jeho života poté, co identifikoval příčinu Downova syndromu.
V srpnu roku 1969 profesor Jerome Lejeune vystupuje na výročním zasedání Americké společnosti pro lidskou genetiku v San Francisku.
Deset let předtím objevil genetickou příčinu Downova syndromu, kdy pod svým mikroskopem v pařížské laboratoři uviděl malý třetí bod na 21. chromosomovém páru. V roce 1962 z rukou prezidenta Johna F. Kennedyho za svou práci se zdravotně znevýhodněnými dětmi převzal Kennedyho cenu.
Dramatem jeho života však bylo to, že jeho objev trizomie 21. chromozomu vedl k medicínskému holocaustu. Národní zdravotnické systémy začaly vynakládat obrovské finanční prostředky k tomu, aby našly a eliminovaly takové děti ještě předtím, než se stihly narodit.
Když ho pozvali do Ameriky, aby mu za jeho práci udělili nejvyšší vyznamenání v oblasti genetiky - William Allen Memorial Award, Lejeune se tuto příležitost rozhodl využít k tomu, aby promluvil na obranu "svých pacientů" - dětí a jejich rodičů, kteří k němu do Paříže začali chodit z celého světa pro radu a pomoc.
Ztráta Nobelovy ceny
Kolegové ho přesvědčovali, aby mluvil pouze o vědeckých otázkách. Lejeune si ale
svůj projev připravoval několik měsíců. Znal rizika.
Měkkým, ale velmi důrazným hlasem řekl:
"Po tisíce let se medicína usiluje bojovat o život a zdraví proti nemocem a smrti. Jakékoliv převrácení tohoto řádu by medicínu navždy změnilo."
V tu noc své manželce napsal: "
Dnes jsem přišel o svou Nobelovu cenu."
Jak předpověděl, Lejeuna ve Francii vyloučili z vědecké, medicínské a politické elity. Podpora jeho výzkumů byla stažena. V 1960. letech byli lékaři hrdí, pokud mohli patřit do "Lejeunova týmu", ale v 1970. letech se to už rovnalo společenské sebevraždě. Během kampaně na legalizaci potratů ve Francii v roce 1975 někdo na stěny Sorbonny napsal slogan "
Smrt pro Lejeuna". Svědky těchto útoků na něj byly i jeho vlastní děti.
.::::::::::::::::::::::::::::::.
Krátké video zde:
Jérôme Lejeune: Aux plus petits d’entre les miens
https://vimeo.com/140650848
.::::::::::::::::::::::::::::::.
"Nejmenším z těchto ..."
Tyto klíčové momenty jeho života zkoumá nový film, který natočil režisér François Lespés pod názvem
Jerome Lejeune: To the Least of These My Brothers and Sisters (Jerome Lejeune: Nejmenším z těchto mých bratrů a sester - jako reference na Kristova slova "Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří ... ").
Film zobrazuje, jak papež Pavel VI. v roce 1974 vytvořil Papežskou akademii věd. Profesorovi Lejeunovi to umožnilo spolupracovat s mezinárodní elitou vědeckého světa na otázkách vědy a etiky.
Jeho setkání s kardinálem Wojtyłou v Polsku v roce 1975 bylo začátkem silného přátelství, které pokračovalo, i když se jeho přítel stal v roce 1978 papežem Janem Pavlem II. Když v roce 1997 papež navštívil Francii, trval na tom, že se pomodlí nad hrobem Jeroma Lejeuna spolu s jeho manželkou, dětmi a vnuky.
Poté, co mnoho zemí začalo popírat hodnotu života v děloze, Lejeune neúnavně cestoval po celém světě a bránil humanitu lidské osoby od jejího úplného počátku.
Soudní případ Maryville
V srpnu 1989 se ve městě Maryville ve státě Tennessee, USA konal pozoruhodný soudní proces. Mladý rozvedený pár se přel o opatrovnictví svých sedmi zmrazených embryí. Matka žádala opatrovnictví, aby embrya mohla být vložena do její dělohy a pokusila se je donosit a porodit. Jinak žádala, aby byly dány jiné bezdětné matce. Otec chtěl přes opatrovnictví dosáhnout, že zůstanou zmrazené, případně se zničí.
"Opět šalamounský rozsudek!" Řekl Lejeune, když ho kontaktovali matčini právníci a žádali o pomoc. Na internetových stránkách SEDIN se dá najít přepis tohoto procesu -
"Co je v lednici? Expertní soudní svědectví Jeroma Lejeuna ". Jednoduché, zdánlivě povrchní popisy počátků života ve skutečnosti poukazují na úžasnou pedagogiku velké vědecké mysli.
Zdá se, že soudce v procesu Davis vs. Davis Lejeunovo svědectví přesvědčilo a opatrovnictví embryí
udělil matce: "
Lidský život není majetkem a začíná se početím," řekl soudce W. Dale Young. "
Pan a paní Davisovi přivedli na svět lidské bytosti způsobem in vitro, aby byly známy jako jejich dítě či děti." Tento rozsudek později vyšší soud zrušil.
Jeho povolání
Lejeune se jako mladý student medicíny chtěl stát venkovským lékařem, aby mohl praktikovat medicínu v úzkém kontaktu s pacienty. Ve skutečnosti jeho povoláním bylo stát se velkým vědcem, ale také provádět medicínu s hlubokou lidskostí. Léčil děti, které byly nejvíce odmítány, odhaloval jejich hodnotu jejich rodičům a rodinám, a také společnosti, která požaduje stále více a více dokonalosti.
Jeho objev genetických příčin Downova syndromu okamžitě odstranil ostudu, kterou rodiny pociťovaly, protože všechny důvody byly způsobené touto podmínkou.
Belgický král Baudouin v roce 1989 požádal Jeroma Lejeuna jako představitele Papežské akademie věd o návštěvu. Belgický parlament jednal o legalizaci potratů - o zákonu, který král nechtěl podepsat. Na konci setkání král požádal profesora Lejeuna: "
Nevadilo by vám, kdyby jsme se pomodlili?" Tito dva muži, pozoruhodní pro svou morální odvahu a svou lidskost, jsou dnes oba v katolické církvi kandidáty na blahořečení.
Nadace Jeroma Lejeuna v Paříži pokračuje v Lejeunové práci od jeho smrti na Velikonoční neděli roce 1994. Jeho manželka Birthe Lejeune je stále velmi aktivní členkou nadace, podobně i jejich děti a jejich manželé a manželky. Vytvořili kliniku, ve které vítají rodiny s dětmi trpícími jakýmkoli genetickým onemocněním, a finančně podporují výzkumné projekty snažící se o zlepšení života těchto dětí. Nadace Jeroma Lejeuna má přidruženou organizaci
v USA a pobočku ve španělském Madridu. (Na Slovensku se tomuto onemocnění věnuje
Společnost Downova syndromu. Pozn. prekl.)
Mary O'Neill Le RUMEUR
Autorka působí ve městě Angers ve Francii. Má sestru s Downovým syndromem.
Původní text: To kill or not to kill, that is the question, převzaté se souhlasem Mercatornet.com, do sk. přeložil L. Obsitnik.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek naleznete
zde.
Přidávám komentář z
FC paní doktorky Lázničkové:
Ludmila Lázničková: Boj za nenarozené děti stále pokračuje. Tím, že se snažíme podporovat rodiče, aby nepodstupovali testy na vývojové vady, setkáváme se v naší ambulanci v CENAP s celou řadou nepochopení, odmítnutí, odchody „zbožných katoliček“ do jiných ambulancí – tedy k potratářům. Bolí to, je mi líto těch ještě nenarozených miminek, ale i těch tak snadno zmanipulovatelných „katolíků“ .
