Události, které se začaly 24. června 1981 v bývalé komunistické Jugoslávii, hýbou Církví a světem ještě i dnes. Šest mladých lidí, z nichž se již mezitím stali dospělí muži a ženy, uvedlo, že se jim zjevila Gospa, Matka Boží, kterou tak nazývají v Bosně a Hercegovině - a jmenuje se Královna míru. Její poselství patří celému světu: pokoj a smíření.
Pod vlivem moderních sdělovacích prostředků tato zjevení od začátku našly silnou odezvu ve veřejnosti. Zjevení provokovaly nejdříve komunistické a ateistické ideology, pak aktivizovaly věřící křesťany, podněcovaly lidi z celého světa k přemýšlení a byly novými impulsy pro společenství.
Poselství Medžugorje
Poselství míru, které na tomto místě zaznívá jako hlavní, je prastarým křesťanským poselstvím. Dotýká se vnitřní touhy každého člověka a ukazuje nutnost smíření se s Bohem a smíření se navzájem. Mnozí lidé trpí a nenacházejí klid, protože nemají sílu odpouštět. Matka Boží z Medžugorje nám ukazuje cestu pokoje prostřednictvím odpouštění. Je to cesta, kterou nám ukázal Ježíš Kristus svým životem. Ještě na kříži se modlil za ty, kteří ho ukřižovali a vysmívali se mu. "
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" (Lk 23, 34). A po zmrtvýchvstání přislíbil učedníkům pokoj.
I naše cesta je cestou Ježíše Krista. Konkrétně to znamená: obrácení se k Bohu prostřednictvím modlitby, pevné víry, půstu, rozjímání Písma svatého a obnovy svátostného života. Mír je možný, neboť Bůh je láska a milosrdenství. On nás miluje a jako první nám odpouští. Matka Boží z Medžugorje by chtěla, abychom tohoto Boha poznali a aby se tak naplnil náš život.
Konkrétním příkladem toho, co je nepřímo zmíněno v tomto poselství pokoje, je nemoc naší doby - individualismus. Lidé v naší moderní společnosti trpí většinou tím, že nejsou schopni tvořit komunity a žít v komunitách. Při přípravách synody věnované rodinné pastoraci v Římě byla tato problematika zvlášť aktuální. Podle mě poselství Marie z Medžugorje sahá k podstatě této problematiky. Říká nám, kdo jsme my křesťané a že jsme povinni žít z křesťanství. Křesťanství se prožívá ve společenství, protože Bůh je společenství.
Církev rodí svoje děti v prameni křtu a spojuje je spolu v Kristu v jedno tělo. Maria, Matka Církve prostřednictvím své přítomnosti a poselstev pokoje nás pečlivě upozorňuje na existenci v Kristu.
Křesťan již není jednotlivcem, ale osobou. Naše křesťanské existování je společenstvím bratří a sester. Svatý Pavel to takto vysvětluje: "
Tak i my mnozí jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě jsme si navzájem údy" (Řím 12, 5). Snažíme se a jako jednotlivci chceme tvořit společenství. A přece se nám to nedaří. Společenství se nám darovalo v Kristu při křtu. Ve slavnosti Eucharistie se pokaždé obnoví tato milost křtu, naše bytí v Kristu. Toto bytí v Kristu nedokážeme získat sami, ono se nám darovalo. Pavel nám však také říká, že je to tajemství víry a že to dokážeme rozeznat jen ze zjevení. "
Ať osvítí vaše srdce, abyste věděli, jaká je naděje z jeho povolání, jaké bohatství slávy je z jeho dědictví ve svatých" (Ef 1, 18). Bytí v Kristu nelze pochopit filozofickými úvahami. Je to možné pochopit, jen pokud dovolíme, aby Bůh ozářil oči našich srdcí.
Jsem přesvědčen, že v Medžugorji nám Matka Boží toto bytí v Kristu, které je základem každého křesťanského společenství, chce dát opět do povědomí prostřednictvím poselství pokoje. Proto je poselství z Medžugorje orientované na budování společenství Církve.
Mezinárodní rozměr jevu Medžugorje
a jeho plody
Pro jev Medžugorje je charakteristický mezinárodní rozměr. Poutníci za pomoci moderních sdělovacích prostředků dali zjevení rychle na vědomí celému světu. Objevily se nesčetné zprávy, filmy a publikace. Jev Medžugorje je prostřednictvím celosvětové popularity vystaven nejen církevní, ale i mediální kritice celého světa. Mnozí se stali svědky událostí na místě v Medžugorji, zvláště svědky změny v srdcích věřících, kteří navštívili Medžugorje. Tito biskupové a kněží jsou věrohodnými svědky pro Církev. Pokud by měli pochybnosti, byli by povinni ihned se k tomu jasně vyjádřit.
Jev Medžugorje zkoumali stovky znalců. Mariologové, lékaři a jiní vědci zkoumali a posuzovali na místě vizionáře a jejich pastorační práci. O vyhodnocení expertiz se objevily různé publikace.
Miliony lidí z celého světa putovaly do Medžugorje a našly tam útěchu. Jejich svědectví hovoří jasnou řečí: obrácení k Bohu, nadšení pro život z víry, znovuobjevení církevních svátostí, zvláště Eucharistie. Mnozí poutníci se prostřednictvím Medžugorje začali sociálně angažovat, a tak jsou povzbuzeni převzít odpovědnost ve společenském životě. Prostřednictvím Medžugorje se založila nesčetné modlitební společenství po celém světě, z toho se vyvinula nová hnutí a řeholní společenství. Kněží a řeholníci jsou posílení ve své církevní misi v dnešním světě. Biskupové ze všech končin světa informují o tom, že mnozí kněží z jejich diecézí jsou vděčni zkušenostem z Medžugorje při rozhodování se o jejich povolání. Podobně je to i u představených řeholních společenství.
Mnozí věřící se stali pastoračními spolupracovníky ve svých farnostech a diecézích v návaznosti na pouť do Medžugorje. Vznikly nové charitativní iniciativy laiků v různých částech světa. Společenství Cenacolo například pomáhá drogově závislým mladistvým a iniciativa Mary 's Meals umožňuje dětem v rozvojových zemích bezplatné školní vzdělání, což je spojeno s jedním bezplatným teplým jídlem denně. V mnoha částech světa vznikly Medžugorská centra, která se snaží o zachování míru na celém světě a zvláště se zasazují o mír v krizových regionech.
Z těchto mnoha center bych chtěl zmínit jen soukromou iniciativu laiků Přátelé Medžugorje z Libanonu. Prostřednictvím této iniciativy putovalo do Medžugorje z malé země Libanonu již více než 70 000 lidí. Více než 400 kněží - to je polovina všech libanonských kněží - a 19 libanonských biskupů mohlo takto navštívit Medžugorje. Tuto iniciativu laiků, která se zasazuje na Blízkém východě za mír prostřednictvím Kristova poselství, spravuje jedna televizní společnost v zemi. Šíří poselství pokoje přes publikace do 24 zemí Blízkého východu. Plody mezikonfesionálního dialogu jsou patrné především při modlitebních setkáních za mír. V roce 2013 při setkání za mír s Marijí Pavlovič-Lunettiovou bylo v Libanonu podle oficiálních státních zpráv přítomno více než 110 000 lidí, křesťanů, muslimů a jiných.
Abych zdůraznil mezinárodní rozměr jevu Medžugorje, uvedu zde dva příklady za poslední období:
Na 20. mezinárodním semináři pro kněze v roce 2015, který vedl chorvatský jezuitský páter Ivan-Ike Mandurič, bylo přítomno 400 kněží a 200 seminaristů z celého světa, včetně 24 kněží z Čínské lidové republiky.
26. mezinárodního festivalu mládeže v roce 2015 se zúčastnilo přes 60 000 mládežníků z celého světa, které doprovázelo více než 600 kněží. Tato událost mladých se simultánně překládalo do sedmnácti jazyků. Živě vysílaná mládežnická akci měla například 2. srpna 2015 přes 178 000 připojení, z toho více než 40 000 v ruském jazyce. (Vysílání i v ruském jazyce jsme umožnili prostřednictvím naší stránky www.medjugorje.sk, kterou jsme spustili právě během festivalu - pozn. Red.)
Medžugorje se stalo místem setkání a propojení lidí z celého světa. Lidé mnoha kultur a jazyků se při vzájemných setkáních spřátelí. Vznikne nová kultura života. Smíření s Bohem a smíření lidí mezi sebou se stane novou kvalitou života. Životem, který je setkáním, setkáním s přáteli.
Klíčové duchovní body
Jev Medžugorje námi otřásl. Naše generace zapomněla na Boha. Je to ještě horší: "Zapomněli jsme, že jsme zapomněli na Boha!" V tomto zapomenutí na Boha přichází k nám v Medžugorji nebe vstříc. My, lidé západního světa, se máme dobře. Při dnešních technických možnostech a při dobře fungujícím hospodářství můžeme my v průmyslových zemích západního světa mít skoro všechno, co si přejeme. Jsme přesyceni. A přesto nejsme nasyceni. Jsme stále hladoví, hladoví po Bohu. Chybí duchovní rozměr. Na nedostatek ztraceného duchovního rozměru nás upozorňují události v Medžugorji.
Já sám jsem byl v roce 1983 poprvé v Medžugorji. Během jednoho zjevení, které měly medžugorští vizionáři a na kterém jsem se mohl zúčastnit, byl jsem dojat Boží láskou, Bůh se mě dotkl. Našel jsem to, co jsem hluboko ve svém nitru hledal. Věděl jsem, že tento Boží dotek, Boží lásku budu následovat. Tehdy jsem si myslel, že tato zkušenost byla věnována jen mně. Dnes po mnoha letech, které mě spojují s Medžugorjí, zjišťuji, že mnoho lidí pocítilo na tomto místě Boha a jeho lásku podobným způsobem.
Zkušenost z Medžugorje byla pro mě i pro mnohé lidi z celého světa novým začátkem. Na tomto místě našlo mnoho lidí útěchu. Útěchu zde dnes nacházejí mnohé matky z Ukrajiny, které se modlí za své syny, kteří jsou ve válce. Útěchu zde nacházejí lidé, kteří ztratili milovaného člověka. Útěchu zde nacházejí ti, kteří trpí nemocemi dnešní doby. Medžugorje je místem, kde se setkají bolesti celého světa. Medžugorje je místem, kde opět můžeme doufat, že se mohou zahojit tyto rány. Poslání Medžugorje je pro nás výzvou, protože nám nabízí řešení: obrácení se k Bohu půstem a modlitbou; zpověď jako svátost smíření s Bohem
a také odpuštění bližnímu i sobě samému. Bůh nám dává sílu a vrací nám skutečnou svobodu.
Zkušenost Boží lásky skrze přítomnost Matky Boží nám, věřícím, otevírá zrak pro Boží milosrdenství. Bůh chce zahojit naše rány a chce nás vyvést ze spleti hříchů. Osobní setkání s milujícím pohledem Boha nám navrací opět naši důstojnost a dává nám sílu, abychom dokázali odpovědět na jeho lásku. Láska je dávat - skutečný život je milovat. Matka Boží nás upozorňuje na to, že principem života je láska, která neustále dává. Kdo dává, je šťastný. Proto život, ke kterému nás Matka Boží zve, je životem v radosti.
Když někoho opravdu milujeme, pak chceme být s ním stále. Bůh chce být stále s námi, protože nás miluje. Matka Boží nepřichází k nám jen proto, že nás chce před něčím varovat, ale chce být stále s námi, protože nás miluje. Tajemství jí tak dlouho přetrvávajících zjevení je třeba hledat v lásce. Chce, abychom i my stále chtěli být s Bohem, prostě protože milujeme Boha.
Matka Boží si v Medžugorji přeje, abychom spolupracovali s Boží láskou. Kristus nás zve, abychom spolupůsobili při jeho plánu vykoupení. Bůh by chtěl, abychom se s ním podíleli na všem, co mu patří, a spolupracovali s ním na všem, co se odehrává ve světě a v nebi. Pokud s ním spolupracuji, pak jsem v jeho lásce.
Matka Boží z Medžugorji nás neúnavně zve, abychom se zcela odevzdali Bohu. Skutečná láska je úplné vzájemné soužití. Ona mi odpovídá na otázku: Kdo jsem? Patřím Bohu a Bůh patří mně. Pocházím od Boha a přicházím od něho. Patřím nebesům a nebesa patří mně.
Vyjádření Církve o událostech v Medžugorji
Jevem Medžugorje se zabývalo vícero diecézních a vatikánských komisí. V roce 1991 jugoslávská biskupská konference zaujala oficiální stanovisko k událostem v Medžugorji. Krátce nato došlo v bývalé Jugoslávii k občanské válce, která měla za následek rozpad státu. Stanovisko bývalé Jugoslávské biskupské konference později potvrdila Kongregace pro nauku víry ve Vatikánu. Učitelský úřad Církve se ještě nevyjádřil definitivně k událostem v Medžugorji, ale oznámil: "
Nelze potvrdit, že jde o nadpřirozené zjevení." Zvolená latinská formulace: "
non constat de supernaturalitate" to nechává otevřené; zjevení v Medžugorji mohou být nadpřirozené, ale i ne. Církev je zde vědomě opatrná. Podle Kristova doporučení "
poznáte je po jejich ovoci" (Mt 7,19) nechce zničit ovoce. Církev je ochránkyní víry a pravdy podle slov sv. Pavla: "
Ale všechno zkoušejte a co je dobré, toho se držte!" (1 Sol 5, 21). Je však povinna jasně pojmenovat nesprávné cesty, které jsou vždy možné.
V nedávné době byl na papeže a Kongregaci pro nauku víry vyvíjen tlak prostřednictvím některých médií, že by se mělo již bezpodmínečně a definitivně vyslovit stanovisko ohledně nadpřirozenosti jevu v Medžugorji. Myslím si, že Církev by se neměla k tomu vyjadřovat, pokud zjevení ještě přetrvávají, aby se nezničilo ovoce. Ovoce je kritériem pravosti takového jevu. Církev je dokonce povinna za ovoce Medžugorje pastoračně přebrat odpovědnost a svědomitě je doprovázet. Neboť Medžugorje se mezitím v Církvi i ve světě stalo jedním z nepřehlédnutelných hnutí obnovy.
Negativním posouzením by se mohlo zničit ovoce Medžugorje a to by poškodilo Církev. V případě oficiálního uznání může Církev také jen vyslovit doporučení. My, věřící katolíci, jsme povinni přijmout evangelium a nauku Církve a věřit jim. Poselství zjevení, jako i výpovědi světců, jen nově říkají to, co je v evangeliu. Jsou aktualizací evangelia pro dnešní dobu.
Myslím si, že ovoce Medžugorje je pozitivní. Můžeme ho vidět na množství lidí, kteří pocítili Boha v Medžugorji. Mnozí z těchto lidí spolupůsobí při budování Božího království a konají dobro. Ať tak svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je na nebesích (srov. Mt 5, 16).
P. DI Mag. Ignaz Domej
Časopis Medjugorje 119
Zdroj:
www.medjugorje.sk,
článek z 28. 1. 2016 naleznete
zde.
Převzato z
www.magnificat.sk,
naleznete v článku z 25. 6. 2016:
Aktuálne: 25. jún 2016: 35-te Výročie zjavení Panny Márie – Kráľovnej pokoja v Medžugorí.. K článku jsou pripojena i VIDEA o Medžugorje.
