Chvála Bohu už i z naší země mohou lidé jezdit pravidelně na dovolené ne "na maltu", ale skutečně si odpočinout a trošku poznat svět. To nové, co nás možná uchvátí a fascinuje, ale nemusí být nejlepší si vzít domů či věnovat kousek z něj blízkým.
Dosud ve mně doznívá nadšení z monumentální egyptské architektury, obrovských soch, pyramid a sarkofágů, které nás vedlo až k tomu, abychom koupili 3 skleněné pyramidy s 3D podobou faraóna uvnitř. Žádný kýč - propracování krásné a v té době něco takového u nás ještě nebylo ... Dvě z nich jsme darovali, jednu jsme si nechali pro sebe. Duch Svatý ale nenechal na sebe dlouho čekat. Při pravidelné modlitbě jsme pocítili, že mít tento předmět ve svém domově, kde chceme chválit Boha svým životem, je velmi špatné a nebezpečné.
Můžeme se nechat zlákat či nachytat myšlenkami typu: "
Vždyť je to něco typického pro tuto zemi ..." "
Chci, aby i moji blízcí viděli, jaké to tam bylo ... " Nebo: "
To je toho - vždyť je to jen věc, co mi může udělat."
Více než suvenýr
Jako křesťané víme, co pro nás znamená kříž zavěšený na stěně - vyznáváme tím, že věříme v Ježíše Krista a jeho oběť na kříži, kterou nás spasil, vyznáváme, že náš příbytek patří pod ochranu našeho jediného Pána Ježíše Krista sjednoceného s Otcem a Duchem Svatým.
Položit si sošku, či talíř nebo šáleček, pověsit si obraz, který - ať to už víme nebo ne, znázorňuje nějaké pohanské božstvo, znamená, že tím vlastně říkáme: "
Tak milý bůžku, vítej u nás a ciť se zde jako doma!" A opravdu, že se tato věcička tak chovat bude - ba ještě hůře ... tak, jak čteme v Písmu sv.:
"Uctívali sošky jejich bůžků a ty se jim staly léčkou." Ž 106,36.
Tak kdo je tady pánem?
Ježíš stojí, klepe u dveří a čeká. Zlý vtrhne, bez dotazování, pokud necháme pootevřené dveře. A tyto sošky, obrazy a suvenýry znamenají dveře otevřené dokořán.
Ne vždy nám totiž dojde, že jiná kultura - ta často znamená i úplně jiné náboženství. Něco v této kultuře nás může oslovit, zalíbit se nám, ale vůbec nemusíme vidět celý koncept, který by se nám už vůbec nelíbil.
Boží Slovo jasně varuje před tím, abychom se vyhýbali modlám a bůžkům, za nimiž se neskrývá nějaký mini vedlejší bůžek, ale stále tentýž zlý duch, který chce mást a odvracet lidi od Boha a získat moc působit v jejich životech. Přes takové předměty má právo říci, že v tomto domě je pánem i on, protože jsme ho tam my sami pozvali - a dokud ho nevyhodíme, zůstane a bude si dělat, co chce. A skutečně - neklid, hádky, zdravotní problémy, rozvody, problémy se spánkem a noční můry a kopec jiných nepříjemností může pramenit právě z těchto dárků a suvenýrů. Vždyť:
"Rozmnožují se útrapy ti, co se ženou za cizími bůžky." Ž 16,4.
Existuje mnoho osobních svědectví lidí, jejichž život se změnil až poté, co vyhodili suvenýry z jiných kultur.
Co tedy?
Nekupovat, nedarovat nic z jiných kultur, co odráží jiné hodnoty a víru v jiného boha / slůně - bůh Ganéša, faraón - egyptské ztěsnění boha, Šiva - božstvo hinduismu, čínské symboly jin-jang ... /. A pokud jsme tak učinili - kompromis zde není na místě. Pamatuji si trapný pocit, když jsme vysvětlovali a poprosili naše blízké, aby pyramidy s božstvím faraóna vyhodili a my jsme tak učinili také, ale stojí to za to. Tak mluví také Písmo sv.:
"Do ohně naházíš jejich lité bůžky, nezatoužíš po stříbře a zlatě, ze kterého jsou vyroneni, nevezmeš si nic z nich, aby ti to nebylo ke zkáze, protože to je ohavnost před Pánem, tvým Bohem." Dt 7,25.
Není to žádné bu-bu-bu, ale tak jako je Božím cílem člověka chránit a žehnat mu - tak jediným cílem zlého je člověka zničit a Boží slovo říká:
NEDÁVEJTE místo ďáblu!
napsala Anna Lojeková, 22.6.2016
Převzato z
www.mojakomunita.sk/web/anna.lojekova/blog,
článek naleznete
zde.