Podle statistik OECD se u nás rodí 47 % dětí mimo rodinu a zcela to odpovídá evropskému trendu.
Ve Francii to je 57 %, v Estonsku dokonce 58 %. Proč?? Bojí se lidé manželství? Je to nedůvěra k partnerovi? Strach z odpovědnosti? Nebo strach ze státu?
Autorům tohoto článku - Vladimíru Pikorovi a Markétě Šichtařové ještě nebylo 40 a přesto v úvodu přiznávají: "někdy si připadáme úplně staří a blbí. Některé(viz výše zmíněné)
moderní věci jaksi nechápeme."
Udělali malý průzkum a z několika desítek odpovědí zjistili, že
se lidé neberou hlavně ze tří důvodů:
1) papír podle nich nic neznamená. Aneb k čemu manželství?
2) kvůli odporu ke státu a možné buzeraci při rozvodu.
3) z ekonomických důvodů. Domnívají se, že samoživitelka lépe dosáhne na sociální dávky.
V další části článku se autoři zamýšlí nad jednotlivými důvody.
ad 1)
Jestliže tedy papír nic neznamená, … proč potom ten přímo zuřivý odpor mnohých?
Přeci jen něco řeší, třeba dědictví. Nebo rozdělení majetku. Nebo nárok na informace o zdravotním stavu. ...
Je to i symbol. Říká všem: „Jsme spolu a myslíme to spolu vážně.“ Pochopitelně láska papír nepotřebuje, ale pro celoživotní soužití se tenhle papír hodí. Je to totiž jasně definovaná smlouva a závazek. Bez závazku se celkem snadno (a třeba i v afektu) řekne: „a já ti na to …“ a sbalí se kufry.“ Se závazkem to lze udělat také, ale motiv neshody překonat je daleko větší.
A psychologové to potvrzují – že nesezdané páry mají mnohem větší pravděpodobnost rozchodu než páry v manželství.
Jestli je důvod v tom, že je manželství brzdou rozchodu nebo že do něj vstupují pouze ti, kteří chtějí vztah držet a udržet i v obtížích, se autoři článku rozhodnout neodvážili. Připomínají však skutečnost, že dříve se to, co se rozbilo, opravilo. Dnes platí, že co se rozbije, to se zahodí a koupí nové. A to platí i ve vztazích. "Dnes se o úspěšný vztah ani nebojuje, a tak se také nevyhrává. Proto je i tolik rozvodů", podotýkají dále.
Ad 2)
Autoři poukazují na to, že "někteří lidé chápou manželství jako právní, sociální, ekonomické břemeno. Myslí si, že když se nevezmou, vyhnou se soudům a tahanicím o majetek a děti."
Tento argument však ukazuje, že "pár dopředu počítá s rozchodem a nerozumí právu", dodávají.
Ad 3)
Nebrat se kvůli sociálnímu systému se opravdu jeví jako racionální důvod. Z k článku přiloženému grafu, který ukazuje, kde se rodí nejvíce nemanželských dětí, také vyplývá, že všude tam, kde je silná víra a současně slabý sociální stát, jsou silné rodiny. (Korea, Japonsko, Turecko, Izrael, Řecko a Polsko. A tam, kde je sociální stát silný, jsou rodiny slabé. (Skandinávie)
Funkci rodiny dnes nahrazuje stát a rodina se stává zbytečnou. Sociální inženýři rodinu nahradili sociálními dávkami a institucemi. Ty se o nás mají starat místo rodiny. Vlastně už není potřebný ani vztah a láska, protože i oplození od neznámého dárce se dá koupit.
Ano, opravdu je ekonomicky výhodnější se nebrat, konstatují autoři blogu.
V další části článku si autoři pokládají otázky:
Proč ale najednou společnost řeší, zda papír znamená něco nebo nic? Proč se objevují úvahy o soudech při rozvodu? Proč spekulujeme s dávkami?...
Ztráta ženské a mužské role, zženštělí muži, kteří nechtějí přijmout zodpovědnost a ekonomické zajištění rodiny, ženy samoživitelky, které samy musí nést zodpovědnost, ženy, které ani nechtějí děti a jiné, které ve svém věku už téměř nemohou otěhotnět a tak shání kohokoli - muže, který tak sice zplodí dítě, ale dál se o ně nestará, nevychovává, což mu vyhovuje...
Všeobecná preference kariéry a peněz, kdy nezbývá čas ani na lásku ani na rodinu, děti... Jak to ony vidí?
"Rodina je pro ně jen průchoďák, kde si lidé nevěří, a proto se neberou; kde se lidé snaží očurat skrze vyšší sociální dávky zbytek společnosti. Budou jednou chtít rodinu? Budou samy chtít děti?", ptají se autoři článku.
Je to začarovaný kruh, je to nemoc téhle společnosti...
A tak autoři v závěru svého článku znovu pokládají další, závažné otázky:
Nezvoní náhodou hrana naší evropské civilizaci? Nepřijdou náhodou časem v počtu hojném ti, kteří mají jiné – primitivnější, ale přirozenější – hodnoty, jako třeba množit se? Nerozdají nová pravidla těm, kteří pro samou práci a podvádění systému neměli čas na své blízké a na sebe?
Navrhují snížení sociálních dávek a sociálního státu, aby vzrostl význam rodiny. Může to stačit?
Článek Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové naleznete na:
Markéta Šichtařová, blog, 3. 6. 2016 -
http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=525314
