Kardinál Sarah o diktatuře hrůzy v dnešním světě

Kardinal Robert Sarah, foto: François-Régis Salefran, CC BY-SA 4.0, wikimedia

V tomto měsíci na Slovensku vychází kniha afrického kardinála Roberta Saraha Bůh nebo nic. Přibližuje ji Robert Royal. Všichni už celé měsíce chválí knihu kardinála Roberta Saraha Bůh nebo nic. A mají proč. Je to nádherný text - dlouhý rozhovor francouzského novináře Nicholase Diata s krásným a svatým mužem. Ten umně oživuje atmosféru svého dětství v Africe, svatost svých rodičů, rodiny či vesnice a také hluboký vliv, který na něj i na mnoho jiných měli evropští kněží, kteří přišli evangelizovat Guineu.

<>br>
Jakkoli zvláštně může vyznít toto přirovnání, připomíná mi to obdobně jemný portrét papeže Benedikta v jeho vlastním knižním rozhovoru Sůl země: jak vyrůstal v bavorské vesnici prosáklé katolickými svátky a společnou vírou. Dohromady - měli byste si prohlédnout obě, pokud jste tak ještě neučinili - poskytují úplný obraz bohatého katolického života ve velmi odlišných prostředích katolicismu jako intenzivní partikulárního a zároveň transkulturálně univerzálního.

Dobro, které obě tyto osobnosti objevili v mládí, jim nezabránilo vidět zlo a hřích. Ratzingera odpuzovaly snahy nacistů nahradit staré křesťanské svátky kultem lidu. A Sarah si zakusil své od afrických potentátů a drobných tyranů. Oběma však včasná zkušenost s dobrém umožnila postavit se zlu a náležitě ho ohodnotit.

Na pozadí této základní normálnosti o to více křičí to, když někdo jako Sarah shrnuje mnohé z toho, co můžeme dnes vidět: "Ničení lidského života už není barbarským činem, ale znakem civilizačního pokroku ... Už to není určitý typ dekadence, ale spíše diktatura hrůzy, programovaná genocida, na které nesou vinu západní mocnosti. Toto nemilosrdné tažení proti životu je novou, definitivní etapou nemilosrdného tažení proti Božímu plánu."

Něco podobného řekl minulý týden na katolických Národních modlitebních snídaních. Jde o více než jen o variaci na Ratzingerovo slavné varování před "diktaturou relativismu". Ukazuje nám cosi, co se svět úporně snaží nevidět, i když si blahopřeje k boji proti některým vybraným zlům. Nadace Gatesových například utrácí miliony na antikoncepci, údajně na podporu důstojnosti žen. Sarah se však ptá, zda jejich skutečným cílem není eliminovat chudé Afričany. Celosvětová propagace potratů a eutanazie je také bezcitnost, která se maskuje za soucit.

A nejen v cizině. V Americe jsme se snažili odhalit pravou tvář Plánovaného rodičovství: že je to náš největší zabiják dětí v matčině lůně a občas dokonce prodává části jejich těl, přičemž ročně provádí zhruba 300 000 potratů. To se rovná nejvyšším odhadům počtu civilistů, kteří byli zabiti během občanské války v Sýrii. To vyvolává mezinárodní pobouření, zatímco počet potratů je jen další - každoroční - statistika.

Humanitární organizace odhadují, že během konfliktu v Sýrii zemřelo 14 000 dětí. Je to strašné, ale jen si to přepočítejte. Představuje to jen několikatýdenní práci v Plánovaném rodičovství.

Prezident Obama právě navštívil Hirošimu, přičemž připomněl dvě atomové bomby, které Amerika hodila na Japonsko, a povzbudil svět postarat se, aby se takové zbraně již nikdy v budoucnu nepoužili. V Hirošimě a Nagasaki zemřelo asi 130 000 lidí.

Zajděme však ještě o kousek dál. Čína každoročně hlásí 13 milionů potratů. Podle expertů se mnohé případy z politických důvodů skrývají a ve skutečnosti jich je pravděpodobně dvakrát více. Všechny zločiny proti lidskému životu jsou závažné a jen holá čísla nikdy neřeknou všechno. Oficiální počty však říkají, že komunistická Čína je zodpovědná (často formou nucených potratů) za 100-násobně více úmrtí, než způsobil jaderný útok na Japonsko - a asi polovinu z celkového počtu lidí usmrcených na bojištích 2. světové války. Za rok, každý rok, celá desetiletí. Za posledních třicet let se na celém světě vykonalo asi 1,2 miliardy potratů.

Tomu se ani zdaleka nevyrovná žádná válka, holocaust či přírodní katastrofa v lidských dějinách.

Sarahova "diktatura hrůzy" velmi jasně ukazuje, jak moc lamentujeme po věcech, které se dají snadno oželet, a téměř nám přikazuje nevšímat si mnohem větší jatka, každodenně a každoročně, nejen tady a v Číně, ale také v Evropě, Latinské Americe a v Asii.

Mezinárodní organizace, jako jsou Organizace spojených národů či Evropská unie (a bohužel i ministerstvo zahraničních věcí USA sub regno Obamae) se to ani náhodou nesnaží zastavit, právě naopak prosazují toto moderní vraždění neviňátek jako lidské právo.

Papež František poukázal na jinou hrůzu, kterou až donedávna nebylo vidět: krutý osud milionů uprchlíků a migrantů. Jen tento týden vyplavilo desítky těl z převráceného člunu, který vezl Afričany přes Středozemní moře. Stovky dalších zemřely letos při přechodu. Jsou to skutečné lidské tragédie a musíme se jim vážně věnovat, ale nepolevovat ani při jatkách, na které se svět raději nedívá.

Kardinál Sarah si jako Afričan takové věci všímá, ale i jiných, které my nevidíme. Samozřejmě, přesně z tohoto důvodu bývá často odmítán. Těžko však ignorovat taková slova: "Evropané si neuvědomují, jak africké národy šokuje malá pozornost, která se v západních zemích věnuje starým lidem. Tato tendence ukrývat stáří a marginalizovat ji je znakem znepokojujícího sobectví, bezcitnosti, či přesněji ztluštění citu. Zajisté, staří lidé mají všechno pohodlí a fyzickou péči, kterou potřebují. Chybí jim však teplo, blízkost a lidský cit ze strany příbuzných a přátel, kteří jsou příliš zaneprázdněni svými profesionálními povinnostmi, odpočinkem či dovolenými."

Touha po pohodlí souvisí i s globální závislostí na potratech a s rostoucím zájmem o eutanazii. Sarah se naučil něco jiného:

Moji rodiče mě naučili dávat.
Byli jsme zvyklí přijímat návštěvníky
a zanechalo to ve mně dojem,
jak důležité je být otevřený a štědrý.
Pro mé rodiče a všechny obyvatele mé vesnice
přijímání hostů znamenalo
snažit se o to, aby byli šťastní.
Rodinná harmonie může být odrazem harmonie v nebi.

Rodinné hodnoty se mohou zvrhnout i na falešný tribalizmus, jak říká. Ale nepřítomnost blízkých pout je dnes snad nejrozšířenější hrůzou, protože zasahuje kořeny nás jako osob: "Boj za zachování kořenů lidstva je asi největší výzvou, která stojí před naším světem od samotného jeho vzniku."

Robert Royal

Převzato z www.postoj.sk, článek ze 4. 6. 2016 naleznete zde.

* Nejvýznamnější africký kardinál přijede
na Slovensko
* Vyjde slov. překlad knihy "Bůh nebo nic"

http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=nejvyznamnejsi-africky-kardinal-prijede-na-slovenskobr-vyjde-slov-preklad-knihy-quotbuh-nebo-nicquot&cisloclanku=2016060012

Sdílet

| Zdroj: www.postoy.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)