Zamyšlení nad evangeliem 9. neděle v mezidobí.
Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a už umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: „Zaslouží si, abys mu v tom vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagógu.“ Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se! Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem jen člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu „jdi“, a jde, a jinému „přijď“, a přijde, a svému služebníkovi „udělej to“, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!“ Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv. (Lk 7,1-10)
Víra nevěřících, nevěra věřících
Třídění duchů je tajemství milosti; je pro nás těžko pochopitelné, proč např. odmítl skoro celý věřící izraelský národ Pána a nevěřící pohané, kteří poznali Ježíšovo učení, se většinou obrátili k Bohu. Toto tajemství je však i pro nás varováním. Izrael měl jasnou víru v Boha a ve věčný život jako my. Izrael však zpovrchněl a víra se mu stala jen slabou skořápkou a tradiční zvyklostí, nikoliv odpovědí života na Boží výzvu; tím došlo k přehnanému národnímu sebevědomí bez opravdové zbožnosti a touhy po spáse.
I my jsme v takovém nebezpečí, že naše víra zkostnatí a stane se jen poučkami z katechismu, jež mají své místo jen v hlavě místo v srdci. Jsme v nebezpečí povrchního tradicionalismu, v němž odříkáváme verše modliteb, slyšíme kázání, jdeme ze zvyku ke svátostem; ale chybí nám oheň lásky, vědomí potřeby milosti a touhy po dokonalejším obrácení k Bohu. Tím může i u nás dojít k přehnanému sebevědomí, jež sice odsuzuje lidi mimo kostel či mimo Církev, ale samo není opravdově zakořeněno v Božím dětství.
Pohanský setník stál naopak zdánlivě venku, ale touhou po Bohu už byl uvnitř Božího království.
Rozumím tomuto vážnému varování?
Příklad víry a důvěry
Každá pravá zbožnost začíná pokornou úctou před Boží všemohoucností. Teprve, když si uvědomíme, že my sami potřebujeme milosti a pocítíme úctu k Bohu, pak dojdeme omilostnění. Pokora a úcta vedou setníka k poznání, že jeho prosba k Ježíšovi je setkáním lidské bezmocnosti s Boží všemohoucností a vyvodí z toho tedy důsledky: Ježíš je přinejmenším takovým Pánem nad nemocí, životem a smrtí, jako on, důstojník, je pánem podřízených vojáků; proto není Pánu třeba jít do důstojníkova domu, nýbrž stačí povel na dálku. Tuto víru nám dal Pán za příklad.
Pociťuji i já ve svém srdci nadpřirozenou důvěru k Pánu a beru jeho slova opravdově za každých okolností? Chci před každým svatým přijímáním v sobě vzbudit takovou důvěru: „Pane nejsem hoden…“
Víra znamená osobní hledání Boží vůle
nikoliv pouze objektivní souhlas se zjevenými pravdami a konání vnějších „náboženských povinností“. Dokazuje nám to osud Izraele; tento národ měl tehdy pravé náboženství, pravou liturgii, pravé Boží slovo – a přece ve své většině odmítl Kristovo spásné dílo. Izrael tehdy věřil, čemu se mělo věřit ve Starém zákoně a konal tehdejší „náboženské povinnosti“ – a přece vraždil Božího Syna.
Náboženský profesionalismus nestačil tehdy ke spáse, nestačí ani dnes pro nás. K Bohu nedošli tehdy profesionálové, zkostnatělí ve vnějších formách a bez touhy po osobním setkání s Bohem; k Bohu došli spíše prostí lidé, kteří byli schopni chápat své nedostatky a slyšet Boží volání – tedy pohané, setník, celníci, pouliční děvky a tehdejší heretici, Samaritáni.
Nevybízí nás to k zamyšlení?
Jsem alespoň na tolik zneklidněn, že hledám Pána novými cestami, např. nekonvenční přípravou na svátosti, přemýšlením, jak bych našel nové možnosti k uskutečnění lásky k bližnímu v denním životě, v osobních modlitbách a meditacích?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
