V měsíci květnu vám každou neděli nabízím zamyšlení nad Pannou Marii, nad jejím životem a nad tím, co pro náš život znamená.
Dvě bytosti
Dvě bytosti vidíme na Kalvárii, Ježíše a Marii. Ježíš nás učí, jak máme umírat. Když On ve své velké hodině umírání chtěl mít u sebe svou Matku, jak bychom se mi mohli opovážit umírat bez ní? Ve všech věcech máme sledovat Ježíše. Především však je důležité, abychom jej následovali v jeho smrti. Kdyby to bývalo dobré, byl by ji ve své lásce této scény ušetřil, ačkoliv snad sama Panna Maria by toto milosrdenství, že nemá být přítomna při Synově smrti, považovala za kruté.
Zde, u smrtelného lože, se stala naší Matkou. Není jistě mezi námi ani jednoho, do jehož úst by víra mnohokrát za den nevkládala modlitbu papežů i venkovanů, učenců i neučených, bohatých i chudých, osob řeholních i světských, aby Matka Boží stála při nás v hodině smrti.
Tuto prosbu máme vkládat do všech svých modliteb.
Nediktujme, nevyslovujme nějaké přání stran smrti, nýbrž ponechejme Bohu, aby určil dobu, místo i způsob naší smrti, jen když nebude bez Panny Marie. Hodina smrti je žíznivá doby a pohlcuje velké milosti. Úžasné propasti se rozvírají náhle v duši, v nichž mizí uplynulá léta, staré zvyky a tisíce jiných věcí, jež nám tu velmi scházejí. Ďábel si schovává své nehorší zbraně pro tento okamžik. Je to opravdu hrozná věc, že nemůžeme umřít dvakrát, takže hned na poprvé musíme umřít dobře.
Při smrti běží o věci úžasné. Svátosti jdou velká věc pro tuto hodinu, ale ne mocnější, než je třeba. Pozorujte umírajícího člověka! Vizte, jak rozhřešení padá prudce do jeho vyprahlé duše, jako letní déšť do rozpukané půdy. A přece jsou jeho oči důkazem, že boje ještě stále přicházejí a odcházejí. Přizvěme Pannu Marii. Ať již je zde viditelně nebo neviditelně, ať již mluví nebo jedná beze slova, ujednejme smlouvu již dávno předtím a to se závazkem nezrušitelným, že bude u nás, aby vykonala úkol tak nesnadný a tak nevýslovně důležitý.
Stojí to za to, abychom celý život o to prosili, jen když se nám ke konci naší prosba splní.
Jako cenu má dobrý život, není-li korunován dobrou smrtí? Ale každý dobrý život je ze všeho, co e v naší moci, nejbližší prostředek k dobré smrti. Bylo, myslím, poměrně málo dobrých smrtí, které by nebyly zakončením dobrého života. A tyto nesčetné případy, tak praví celý věřící svět, byly umožněny zásluhou Panny Marie. Ale dobrý život je nejvhodnějším prostředkem k tomu, aby stála u našeho lůžka v oné hodině. Život, jenž nese kříž, vždycky se setkává s Pannou Marií. Při ukřižování bývá přítomna takřka oficiálně. Když Ježíš nechtěl umřít bez ní, bude nás tím více milovat, když ani my nebudeme chtít zemřít bez ní. Ať by si trval smrtelný zápas sebedéle, ať by si ubohá odcházející duše byla sebezkormoucenější, blahoslavení nade všechny zemřelé jsou ti, jimž zatlačila oči sama Panna Maria.
