Naše čtenářka nám zaslala svoje svědectví o pobytu v Medžugorje.
Slyšela jsi o Medžugorji? Je to místo, kde se zjevuje Panna Maria. Někde v Jugoslávii. Toto byla první informace od spolužačky za základní školy. Později mi donesla růžovou složku s tajnými informacemi o probíhajících zjeveních. Musím se přiznat, že v té době mě to vůbec nezajímalo. Jako pubertální dívka jsem měla úplně jiné starosti a nějaká Jugoslávie mi připadala strašně vzdálená.
Uběhlo „pár“ let. Medžugorje se stávala stále známější a já měla touhu se tam podívat. Bohužel nebylo s kým. Vždy jsem si řekla, příště, snad příště…
Minulý rok jsem dostala nabídku od známého věřícího jet do Medžugorje na Silvestra a Nový rok. Opět nebylo s kým. Manžel není věřící a vůbec se mu nelíbilo, že bych jela sama. Nakonec do Medžugorje vyrazil můj bratr. Potřeboval odpočinek, změnu a duchovní vzpruhu. Celá rodina mu tuto pouť z celého srdce přála. Jeho návrat z Medžugorje byl světový. Přijel rozzářený, spokojený, plný dojmů a zážitků. Vyprávěl co prožil. Velmi zajímavá, pro nás naslouchající, byla svědectví. Svědectví vizionářky Vicky o nebi, očistci a pekle. Dále životní příběh narkomana Gorana Čurkieviče. Na nevěřícího kamaráda, to zapůsobilo tak, že měl potřebu s námi jet na pouť do Mašůvek. Tohle všechno nás, tím myslím, celou rodinu, velmi oslovilo a chtěli jsme do Medžugorije jet. Prožít si to… Být v blízkosti Panny Marie.
Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. V září jsme jeli. Bratr, švagrová, a moje maličkost. Nadšení bylo obrovské. Cesta únavná. Únavu a ospalost zahnaly až hřejivé sluneční paprsky a krásná přímořská krajina . Jako bonus byla koupel v moři, a pak další putování do Bosny a Hercegoviny.
V cíli naší cesty nás mile přivítala Češka Katka, žijící v Medžugorji. Seznámila nás s programem naší pouti . Na závěr nám popřála, abychom správně využili čas, když jsme obdrželi tak skvělé pozvání od Panny Marie. Tohle se mi vrylo do paměti. Panna Maria si mě pozvala. Od této chvíle jsem velmi intenzivně cítila přítomnost Matky Boží. A nejen to. Vnímala snad všemi smysly přítomnost Boží. A komerce nás také nenechala na pochybách. Kvete všude ve světě, takže prakticky na každém kroku jsme byli atakováni různými náboženskými předměty, suvenýry a růženci. Přesto kostel a areál vybudovaný kolem svatostánku byly překrásné. Zúčastňovali jsme se různých obřadů a cítili se skvěle.
Panna Maria se začala zjevovat 6 dětem, dnes vizionářům, na kopci Podbrdo. Výstup na tento kopec naše poutní skupina také absolvovala. Na Podbrdu jsou v současné době vybudovány jednotlivé zastavení růžence od narození Ježíše až po slavné zmrtvýchvstání. Poutník si zde odmodlí všechny tři růžence a ocitne se u paty kopce Podbrdo. Zde je poslední zastavení a modrý kříž. K Podbrdu jsme si vytvořila osobní vztah. Naplánovala jsem si soukromý výstup. S poutnicemi z Liberce jsme měli smluveno, že ráno v 5,00 hod. půjdeme na Podrbo samy. Před pátou mě probudila bouře. Šedomodrá, temná obloha, ze které občas zaburácelo a oblohu protínaly blesky. Nepršelo, ale hrozilo, že už už se spustí. Ale já chtěla jít. Na mysl mi vytanul příběh z bible o Ježíši a učednících, kteří vstoupili na loď. Ježíš únavou usnul. Strhla se bouře. Učedníci byli vystrašeni, a proto Mistra vzbudili. Ježíš bouři utišil a řekl, že když jsou s ním, že se jim nemůže stát nic zlého. Bylo rozhodnuto… Vydaly jsme se na svůj osobní výstup. Bouře pomalu doznívala a my šlapaly. Bylo pěkné jít ještě noční tmou. Podrbo bylo osvětleno jen solárními lampami. Dopad jejich světla, jako by nám ukazoval, kam máme šlápnout, která ploska kamene je bezpečná, aby nedošlo ke zranění. Když začalo svítat, bylo nám líto, že mizí ta krásná scenérie stínů. Poutníků bylo málo. Tři růžence byly odmodleny a my si vychutnávali krásu Podbrda. V ruce každá svírala růženec. Pociťovaly jsme klid a mír v duši, radost a spokojenost. Hlavou mi projelo, že kdo má v ruce růženec, že jako by se držel za ruku Panny Marie. Já se držím a budu držet… Ten den byl úžasný.
Další mojí srdeční záležitosti je kopec Križevac. Zde také dochází ke zjevením. Chtěla jsem ho vyjít bosky. Bratr mi to rozmluvil, že výstup je mnohem náročnější. Přijala jsem rozhodnutí, že budu rozumná, a naboso půjdu příště, až si udělám vlastní úsudek. Stále mi chyběla sv. smíření, a proto jsem se domlouvala s Otcem Stanislavem, kdy by to bylo možné. Navrhovala jsem cestou na Križevac nebo odpoledne. Otec řekl, že uvidíme.
Křiževac je vlastně Kalvárie Krista. Jsou zde zastavení a rozjímání bolestného růžence. Výstup je opravdu mnohem náročnější než na Podbrdo. |Některé naše poutnice i přesto šly bosky. V koutku duše mi to bylo líto. Asi v polovině cesty jsem se zeptala kamarádky, jestli bolí každý krok. Odpověděla, že ne, ale studí to. Chtěla jsem se nějak omluvit a řekla jsem, že proto pojedu p ř í š t ě. Odpověď zněla… a p r o č p ř í š t ě. Jako, kdyby mi řekla. Jsi tady teď!!! Boty letěly. Šlapala jsem bosky. Měla jsem pocit svobody, volnosti a radosti. Jak kdybych si splnila nějaký velký sen. Výšlap končil u obrovského bílého kříže. Všichni jsme se zde modlili, spíše rozmlouvali s Bohem. Otec Stanislav mi nabídl sv. smíření. Při ní mi byly odpuštěny všechny hříchy. Úžasná milost. Myslím, že slovy to nelze popsat. Skvělé, úžasné, prostě náruč milostí. Po tomhle prožitku se ke mně přitočila jedna z našich poutnic a řekla mi. Maruško, ty úplně záříš. Opravdu??? Objala jsem ji. Polovinu Ti dám. Připadalo mi, že čas tam běží jinak. Naše skupina již dávno odešla a my jsme zůstávali. Přidržování jakýmsi milým magnetem,nemohli jsme se rozloučit.
Tohle jsou nejsilnější zážitky z Medžugorje. Je to město zázraků a milostí. Pokud máte touhu tam jet, jeďte, Panna Maria Vás zve…
