Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu
Článek II.
DŮSLEDKY MARIINA VYVOLENÍ:
* Maria je Královnou srdcí
* Maria je pro lidi nezbytná, aby dosáhli posledního cíle
Článek II.
DŮSLEDKY
MARIINA VYVOLENÍ
1. důsledek:
Maria je Královnou srdcí
37
Z výše řečeného jasně vyplývá:
Předně, že
Maria od Boha přijala dalekosáhlou vládu v duších vyvolených. Kdyby totiž díky zvláštní milosti Boží neměla právo a vládu nad jejich dušemi, nemohla by se v nich usídlit, jak Jí to Bůh Otec přikázal. Nemohla by je utvářet, živit a rodit k věčnému životu jako jejich Matka. Nemohla by je mít za své dědictví a svůj úděl a nemohla by je utvářet v Kristu a Krista v nich. Nemohla by do jejich srdcí zapouštět kořeny svých ctností a ne mohla by být nerozlučnou společnicí Ducha Svatého ve všech těch dílech milosti. Neboť Bůh, který Jí dal moc nad svým jednorozeným a přirozeným Synem, dal Jí také moc nad svými dětmi osvojenými, a to nejen
co se týče těla, což by bylo velice málo, ale také pokud jde o duši.(1)
38
Maria je Královnou nebe i země prostřednictvím milosti, stejně jako Ježíš je jejich Králem svou přirozeností a silou, jíž si podrobuje všechno.(2) Ale jako Kristovo království spočívá zejména v srdci a v nitru člověka podle slova:
Boží království je ve vás,
(3) právě tak království Panny Marie je zejména v nitru člověka, to znamená v jeho duši. Především v lidských duších je se svým Synem oslavována více než ve všech viditelných tvorech, a proto Ji můžeme spolu se svatými nazývat
Královnou srdcí.
(4)
2. důsledek:
Maria je pro lidi nezbytná,
aby dosáhli posledního cíle
39
Za druhé z výše uvedeného vyplývá, že když Maria byla nezbytná i pro Boha, a sice tzv. podmínečnou nutností, to znamená proto, že to tak sám chtěl,
tím spíše je nezbytná pro lidi, aby dosáhli svého posledního cíle. Není tedy dovoleno mariánskou úctu směšovat s úctou k ostatním svatým, jako by nebyla nutnější, ale jenom něčím navíc.
I. Mariánská úcta je nezbytná všem lidem pro jejich spásu
40
Učený a zbožný Suárez z Tovaryšstva Ježíšova, lovaňský učenec Juste-Lipse, muž moudrý a zbožný, a někteří jiní nezvratně dokázali, že
mariánská úcta je ke spáse nezbytná.(5)
Dokazují to z učení církevních Otců, mezi jinými sv. Augustina, sv. Efréma, jáhna edeského, sv. Cyrila Jeruzalémského, sv. Germana Cařihradského, sv. Jana Damašského, sv. Anselma, sv. Bernarda, sv. Bernardina, sv. Tomáše a sv. Bonaventury.
Nemít úctu a lásku k Panně Marii je neomylnou známkou zavržení i podle Aecolampadia a jiných bludařů.
A naopak, být Jí zcela a opravdově zasvěcen a uctívat Ji je neomylnou známkou vyvolení.
41
Dokazují to předobrazy a výroky Starého i Nového Zákona, potvrzují to mínění a příklady svatých, poučuje nás a svědčí o tom i rozum a zkušenost. Ano, i ďáblové a jejich přívrženci to byli mocí pravdy často donuceni přiznat i proti své vůli. Ačkoli jsem vyhledal celou objemnou sbírku mnoha citátů ze svatých Otců a Učitelů, abych dokázal tuto pravdu, uvedu jen jeden
z nich, abych nebyl rozvláčný:
Úcta k Tobě, požehnaná Panno, je v jistém smyslu zárukou spásy, kterou Bůh dává těm, které si přeje spasit, říká svatý Jan Damašský.(6)
42 Mohl bych tu citovat mnoho příběhů, které dokazují tuto pravdu. Jedna událost se vypravuje v kronice o svatém Františkovi.(7) Viděl v extázi veliký žebřík sahající až do nebe a na jeho konci stála Panna Maria. Bylo mu ukázáno, že po tom žebříku musí stoupat, aby se dostal
do nebe.
Jiná událost se uvádí v letopisech svatého Dominika. Poblíž Carcassonne, kde kázal růženec, byl jeden nešťastný bludař posedlý patnácti tisíci démony. Ti byli z rozkazu Panny Marie donuceni
k svému zahanbení vyznat mnoho velkých a potěšujících pravd o úctě k nebeské Královně, a to s takovou silou a jasností, že když Ji uctíváme aspoň trochu, nemůžeme neprolévat slzy radosti, když čteme tento věrohodný příběh obsahující oslavnou řeč, kterou ďábel proti své vůli
pronesl o mariánské úctě.
(Pokračování)
Z francouzského originálu „
Traité de la vraie dévotion à la Sainte Vierge“,
vyd. Société Saint-Paul, Sherbrooke, Québec – Canada 1954
přeložil a poznámkami opatřil P. ThLic. Filip M. Antonín Stajner OP
Převzato z knihy „O pravé mariánské úctě“,
vyd. Matice cyrilometodějská s. r. o.,
v MCM s. r. o. vydání třetí, Olomouc 2011
Poznámky k textu:
(1) Pius XII. praví: „Její království je stejně veliké jako království Jejího Syna a Boha, nic totiž
není vyloučeno z Její vlády.“ (Rozhlasové poselství do Fatimy, 1946). Srov. II. vatikánský koncil: „Pán Ji povýšil na Královnu všech.“ (,i>Lumen gentium, č. 59)
(2) Srov. Pius XII.: „Ježíš je Král věčných věků přirozeností a podmaňující silou. Skrze Něho, s Ním a Jemu podřízena, Maria je Královnou díky milosti, božskému spojenectví a zvláštnímu vyvolení.“ (
Rozhlasové poselství do Fatimy, 1946)
(3) Lk 17,21:
Regnum Dei intra vos est.
(4) Srov. Pius XII.: „Panna Maria přijala nejen nejvyšší stupeň vznešenosti a dokonalosti po Kristu, ale i podíl na nejvyšším vlivu, který zaručuje, že můžeme říkat, že její Syn, náš Spasitel,
je Králem nad myslí i srdcem lidí.“ (
Ad Coeli Reginam, 1954) Srov. modlitbu, v minulosti obdařenou odpustky: „Vezmi a přijmi mou celou bytost, Maria, Královno srdcí, a řetězy lásky mě učiň nevolníkem, abych Ti mohl patřit a v celé pravdě opakovat: »Naprosto patřím Ježíši skrze Marii.«“
(5) Mariánská úcta jako znamení předurčení byla velmi oblíbeným tématem autorů v 17. století.
Sv. Ludvík jich mnoho cituje, např. Poirého, Crasseta, Greniera, Argentana a Boissieua.
Srov. Pius XII.: „Mariánská úcta, kterou světci považují za znamení předurčení...“ (
Mediator
Dei, 1947)
(6)
Tibi devotum esse, est arrha quaedam salutis, quam Deus dat his, quos vult salvos fieri. [pozn. překl.]
(7) Srov.
Kvítky, kap. 10. Sv. Ludvík ten příběh pravděpodobně převzal od Boissieua.
Převzato z časopidu
Světlo č. 17/2016, str. 4 - 5.
(Na Fatym.com vydáno 21. 5. 2016; 7. 5. 2021 - 8683; 28. 4. 2023 - 10313 přečtení)
| Zdroj: Světlo č. 17/2016
