Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Nejsvětější Trojice.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“ (Jan 16,12-15)
Duch Svatý vede k celé pravdě
Pravda není jen správným poznáním stvořené skutečnosti, nýbrž i poznáním Stvořitele; Písmo používá slova „ pravda“ v obojím smyslu, např.: „Poznáte pravdu a pravda z vás udělá lidi svobodné“. Protože lidské poznání je velmi složitým procesem a už stvořené skutečnosti jsou úžasně mnohovrstvé, uzná každý rozumný člověk nutnost pokory vzhledem k poznání celé pravdy o stvoření: Lze najít pravdu, ale nutno vždy vědět, že je to jen malý kousek celého poznání a že existuje stálý vývoj v poznání dalších souvislostí o stvoření.
Pravda není jen záležitostí rozumu, nýbrž i
záležitostí vůle a srdce. Zvláště poznatky o smyslu života, člověka, stvoření, poměru lidí ke Stvořiteli i navzájem k sobě sou nejen nabídkou, nýbrž i závazkem, aby člověk dal platnou odpověď.
Pravdu lze poznat a je nutno ji potom i uskutečňovat. Naše odpověď na náboženské pravdy je křesťanský život ve snaze o víru, naději a lásku v denních situacích. Pouhé poznání Božího zjevení nestačí k tomu, abychom „žili v pravdě“, protože „víra bez skutků je mrtvá“ a „do Božího království nevejde, kdo pouze říká Pane, Pane, nýbrž, kdo činí vůli nebeského Otce“.
„Žijme tedy podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách, protože spojeni s ním, s Kristem“.
Tajemství Nejsvětější Trojice
Co nám Spasitel zjevil, není sice mnoho k poznání Trojice, neřkuli k jejímu pochopení, je toho však dostatečně mnoho, abychom se v úctě skláněli před životem nekonečné lásky v trojjediném Bohu. Bůh není pouze nekonečnou inteligencí a mocí, před níž bychom se museli třást jako před diktátorem: obraz Trojice Boží lásky obohacuje úžasně náš vztah vděčnosti k Bohu, který „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“.
Je to obraz Otce, který drží na klíně mrtvolu ukřižovaného Syna a miluje ho v lásce Ducha Svatého. „Všechno co má Otec, je moje“. Ježíš je vtěleným Božím Synem, jenž má od Otce celou Božskou přirozenost, je „výblesk jeho Božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty“. „Věrný obraz neviditelného Boha, zrozený dříve, než kdokoliv z tvorů“. K tomu má Syn od Otce poslání a poselství pro svět.
Po splnění pozemského úkolu vykoupení Synem, přebírá třetí Božská osoba, Duch Svatý, dílo spásy, tedy odpuštění a povolání k věčnému životu a dává je věřícím všech dob až do konce světa. Svátost křtu vyjadřuje ve jménu Nejsvětější Trojice důvěru v tuto Boží péči o spásu člověka; podobně trinitární formy liturgických modliteb a žehnání („Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému….“; „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého…“.
I modlitba, která nás doprovodí při umírání do života Boží věčné lásky, je důrazně trinitární: „Odcházej křesťanská duše z tohoto světa, ve jménu Boha, všemohoucího Otce, jenž tě stvořil; ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, jenž trpěl pro tebe; ve jménu Ducha Svatého, jenž byl vylit a darován tobě“.
Svátek Nesvětější Trojice nemá tedy být jen rozumováním o částečném pochopení Božího tajemství různými přirovnáními (trojúhelník, jetelový lístek…), nýbrž především chválou velkých Božích činů pro nás ve stvoření a vykoupení, s příslušným díkuvzdáním a snahou o napodobování trinitární lásky ve světě. Nejlepší přístup k tajemství Nejsvětější Trojice má však milující křesťan, který se vědomě otvírá náboženským zážitkům.
Kdo zná Ježíše, zná i Otce, protože nám Kristus ukázal ve svém životě dobrotu a moc Otcovu, a Kristovo smýšlení, o něž se učedník musí stále snažit, je i Duchem Božím.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
