Patří Mohamed mezi falešné proroky? A pokud ano, znamená to, že islám je falešné náboženství?
Přinášíme článek prof. Williama Kilpatricka otištěný v RC MONITORu č. 10
a také odkazy na dvě publikace ke stažení:
Křesťan a islám, dílo desítky českých teologů
a
Veden démony: Mohamed očima svých současníků od Adelgunde Mertensackerové
Mějte se na pozoru před falešnými proroky; přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci (Mt 7,15).
Patří mezi „falešné proroky“ i Mohamed? V naší politicky korektní době je to politicky nekorektní otázka, ale díky politické korektnosti je naše doba také vysoce nebezpečná. Jelikož značná část
tohoto nebezpečí pramení z náboženství, které Mohamed založil, zdá se rozumné ptát se, jestli byl falešným prorokem. Pokud ano, znamená to, že islám je falešné náboženství? A jestliže jím je, proč katoličtí představitelé tak nadšeně hlásají solidaritu s islámem?
Je to otázka typu buď – anebo. Buď je pravdivá novozákonní zvěst o Ježíši, nebo je pravdivá zvěst Mohamedova. Protože si vzájemně protiřečí, obě pravdivé být nemohou.
V evangelní zprávě Ježíš rozhodně trvá na tom, že je Synem Božím, a korán rozhodně trvá na tom, že jím není. Četná místa v evangeliu, kde Ježíš ujišťuje o svém božství, patrně znáte. Zde jsou některé pasáže z koránu, které tvrdí opak:
Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě (4,171)./1/
Mesiáš, syn Mariin, není leč posel (5,75).
A říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ … Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli! (9,30).
A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice“ (5,73).
Ralph Sidway, autor nedávno publikovaného článku k otázce „stejného Boha“,/2/ uvádí tento typ rozhodování „buď – anebo“ ve správné perspektivě: „
Už na základě těchto stručných příkladů je jasné, že křesťanství a islám nemohou pocházet ze stejného zdroje, k čemuž otázka, zda obě náboženství mají téhož Boha, nakonec nevyhnutelně vede. Při vší úctě, když se zamyslíme nad tvrzením obou náboženství, že pramení z Božího sebezjevení, je jasné, že Alláh islámu přímo odporuje, a to charakteristicky razantně, zjevení křesťanského Boha. Také Ježíšovo důrazné svědectví o sobě samém vylučuje jakékoli alternativní zjevení, pokud jde o Boží podstatu.“
Autor koránu tedy jednoznačně odmítá křesťanskou víru v Nejsvětější Trojici. Navíc prohlašuje, že „
se dotkne… trest bolestný“ těch, kdo trvají na tom, že „
Bůh je třetí z trojice“ (5,73). Jak říká Sidway: „
Alláh je v těchto odsouzeních křesťanského dogmatu tak důrazný, až to lze pokládat za něco, čemu říkám ‚teologický
džihád‘.“
Ježíš v koránu
Proč tolik vehemence? Mám na to vlastní teorii. Jak jsem napsal před několika lety:
„Když Mohamed uvedl Ježíše v koránu, mělo to za cíl znevěrohodnit křesťanské tvrzení, že je Bohem, aby se tím zdůraznil Mohamedův nárok na to, že je prorokem.“ Jinými slovy:
„Jestliže Kristus je tím, co o něm tvrdí křesťané, pak už vůbec není potřeba jiný prorok nebo jiné zjevení.“
Mohamed si tedy vytvořil vlastní verzi Ježíše – takovou, která snižuje jeho význam. Ježíšovi je v podstatě přiřčena role Jana Křtitele: musí se umenšit, aby Mohamed mohl růst. V koránu hraje Ježíš relativně bezvýznamnou roli. Občas je uveden na scénu, aby něco potvrdil, a ihned
zase odstraněn. Mohamed úspěšně přesvědčuje své publikum, že tento nemastný neslaný Ježíš nemůže být Bohem. Problém je, že jeho Ježíš je vykreslen tak uboze, tak postrádá pravdivost a individualitu, že je těžké uvěřit i v jeho lidství. Vypadá spíš jako hlas bez těla než jako osoba.
Dvě různá zjevení od téhož Boha?
Avšak ať byla Mohamedova motivace jakákoli, faktem je, že
Ježíš evangelií a Ježíš koránu si vzájemně odporují. Jak by mohla obě zjevení pocházet od téhož Boha?
Je-li Kristus Bůh, pak je líčení koránu falešné a Mohamed je falešný prorok.
Takto vysloveno to může znít tvrdě. A budete-li chodit a říkat takové věci, patrně vás nepozvou na příští mezináboženské setkání ve vaší farnosti. Ale tak to je.
Jedinou alternativou je říkat, že Mohamed je pravý prorok. Opravdu chcete jít touto cestou?
Připouštím, že můžeme vyčarovat jinou alternativu. Mohli bychom říci, že Mohamed byl jakýs takýs prorok: v něčem měl pravdu a v něčem ne, byl součástí abrahámovské tradice víry
a tak dále a tak podobně. Je samozřejmě pravda, že Mohamed některé věci chápal správně. Nezdá se však, že by Nový zákon připouštěl nějakou kompromisní pozici ve stylu napůl pravda – napůl omyl, pokud jde o Kristovo božství.
Islám popírá křesťanství
Je Alláh, který údajně napsal korán, tentýž Bůh, který se zjevil ve Vtělení? Sidway nám připomíná dvě pasáže z 1. listu svatého apoštola Jana:
Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má také Otce (1 Jan 2,22–23).
Milovaní, každému duchu nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš
přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je duch antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě (1 Jan 4,1–3).
Podle Jana duch antikristův popírá Syna. Ale islám Syna nejen popírá – označuje víru v Syna za hřích, a to ne za ledajaký, nýbrž za nejhorší ze všech možných hříchů, širk (hřích přidružování společníků k Bohu). Ústřední bod křesťanské víry je tedy z islámského hlediska
největší představitelný hřích.
Lze argumentovat, že ani jiná náboženství neuznávají Kristovo Boží synovství. Je tu ale rozdíl. I když například židé nevěří v Kristovo božství, není to – ze zřejmých chronologických důvodů –
součástí zjevení Židům a popření Kristova božství není hlavním dogmatem judaismu. Na druhé straně
„zjevení“ Mohamedovi přišlo šest set let po Kristově narození a popření Ježíšova Božího synovství je jedním z jeho základních poselství.
Jak píše Joel Richardson v knize
The Islamic Antichrist:/3/
I když existuje mnoho náboženství a náboženských systémů, které nesouhlasí s naukou křesťanství … jedině islám plní úlohu náboženství, které existuje proto, aby popřelo základy křesťanské víry.
Idylický sen o spojenectví
Důkazy z Písma lze těžko sladit s představou, která je v současné době v módě, totiž že křesťanství a islám jsou blízcí bratranci. Ještě těžší je uvést je do souladu s představou, že věříme v téhož Boha a uctíváme téhož Ježíše.
Ale je opravdu nutné jitřit staré rány? Není lepší zdůrazňovat věci, které nás spojují, než ty, které nás rozdělují? Když otcové Koncilu v prohlášení o poměru Církve k nekřesťanským náboženstvím
Nostra aetate komentovali vztah k muslimům, vyzývali všechny, aby zapomněli na „rozepře a nepřátelství“ minulosti. Neměli bychom dbát jejich rad?
Jak hluboko v minulosti ale leží „rozepře a nepřátelství“, které zmiňuje
Nostra aetate? Jsou s námi doposud. A co je zdrojem těchto nepřátelství, ne-li to, že křesťané odmítli a stále odmítají přijmout zjevení daná Mohamedovi? Z islámského pohledu si křesťané, kteří setrvávají
v nevěře, zaslouží „
trest bolestný“, který následuje.
„
Mějte se na pozoru před falešnými proroky; … uvnitř jsou draví vlci.“ „Dravý“
se nepochybně jeví jako Mohamedův výstižný popis. I když není známo, kolik lidí přesně zabil během šíření islámu, ví se, že při jedné příležitosti řídil stětí šesti set až devíti set zajatých mužů. Zdá se, že „dravý“ se hodí i na většinu jeho následovníků. Čtrnáct set let dějin islámu je z velké části vyplněno dobýváním a zotročováním. Podle jednoho odhadu bylo ve jménu Alláha zabito asi 170 miliónů lidí, což z islámu dělá zdaleka největší vražednou sílu v historii.
Je tedy dobrý důvod bát se falešných proroků.
Katolíci mají rovněž dobrý důvod k tomu, aby přehodnotili zjednodušující a nebezpečně zavádějící představu, že muslimové a křesťané sdílejí stejná přesvědčení a hodnoty.
Je jistě pochopitelné, že si mnozí katolíci mohou myslet, že křesťanství a islám jsou větší spojenci, než tomu ve skutečnosti je. Islám nesporně jeví jistou povrchní podobnost s katolicismem. Muslimové se denně modlí, zdůrazňují zdrženlivost, jejich duchovní nosí dlouhá
roucha, jezdí na poutě na svatá místa a jejich mešity jsou často krásné budovy, které vyjadřují atmosféru hluboké spirituality. Islám má navíc často ve svém panteonu proroků místo i pro Ježíše.
Nic z toho však nepopírá fakt, že islám je založen na falešném zjevení. Když Kristus varoval před falešnými proroky, řekl: „
Poznáte je po ovoci“ – ne podle toho, jak vypadají. Varování by koneckonců nebylo třeba, kdyby se vlci nepřevlékali za ovce. Příliš mnoho katolíků a příliš mnoho jejich pastýřů bohužel žije v idylickém snu, který se myšlenkami na vlky a falešné proroky nikdy nezaobírá.
William Kilpatrick
psycholog, pedagog, publicista, dříve profesor na Boston College
Přeložila Lucie Cekotová
Poznámky k textu:
/1/ Všechny překlady koránu v tomto článku byly převzaty z
https://www.koranoislamu.cz – pozn. překl.
/2/ Viz
http://www.jihadwatch.org/2016/01/the--same-god-question-part-2
/3/ RICHARDSON, Joel.
The Islamic Antichrist: the shocking truth about the real nature of the Beast. 2nd ed. Los Angeles, CA: WND Books, 2009.
Zdroj:
www.crisismagazine.com
Převzato z časopisu RC MONITOR č 10 (15. 5. 2016), str. 11 - 13
Naleznete na
http://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2016-10.pdf,
&&&&&&&&
Křesťan a islám
Desítka českých teologů a filosofů z univerzit v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích sestavila publikaci, v níž se zamýšlejí nad aktuální problematikou postoje křesťanů vůči islámu. Kniha, kterou vydalo nakladatelství Hesperion, je volně dostupná ke stažení a šíření v elektronické podobě.
Stáhnout si ji můžete i z tohoto odkazu:
http://www.vojtechkodet.cz/admin/files/PDF/Krestan-a-islam.pdf
a další publikaci:
Veden démony -
- Mohamed očima svých současníků
Adelgunde Mertensackerová
Najdete na tomto odkazu:
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Veden_demony_Mohamed_ocima_svych_soucasniku-Adelgunde_Mertensackerova.pdf
