Vatikán. Bylo poklidné slunečné odpoledne, středa 13. května 1981, a Jan Pavel II. se chystal pronést katechezi na středeční generální audienci. Měl mluvit o roli práce a pracujících v souvislosti s 90. výročím encykliky Lva XIII. Rerum Novarum a ohlásit založení Institutu pro studium manželství a rodiny. Měl za sebou běžný pracovní den, který vyvrcholil soukromou konverzací s významným francouzským genetikem Jérômem Lejeunem, kterého – jak bylo papežovým častým zvykem – pozval i s manželkou na oběd.
Papežský Jeep se vynořil v 17 hodin z průjezdu po levé straně svatopetrského průčelí (tzv. Arco delle Campane) a zamířil na náměstí mezi les rukou zdvižených na pozdrav, vlajky, transparenty a fotoaparáty. „Pak Jan Pavel II. vzal do náručí holčičku s balónkem, políbil ji a vrátil jejím rodičům – vypráví jeden očitý svědek. A v tu chvíli se to stalo: všichni holubi se z náměstí vznesli do vzduchu a od úst k ústům běželo strašné slovo: atentát. Bílý Jeep začal couvat, mnozí lidé na náměstí byli přesvědčeni, že papež je mrtev.“
Atentátník Ali Agca vystřelil na papeže čtyřikrát, zahodil svou pistoli Browning ráže 9mm a pokusil se o útěk, který zmařil šéf vatikánské policie Camillo Cibin, jedna řeholnice a několik poutníků, kteří mu zastoupili cestu. Dva náboje zasáhly papeže do břicha, další dva do pravého ramene a levého ukazováčku – ty zranily rovněž dva z okolostojících.
Jan Pavel II. byl okamžitě převezen do nemocnice Gemelli. „Když přijel, byl tak klidný, že jsem si na okamžik myslel, že nežije,“ vzpomíná prof. Alfredo Wiel Marin, jeden z dvou chirurgů, kteří papeže operovali. „Potom ztratil vědomí.“ Dvě rány, které zasáhly vnitřní orgány, byly podle lékařů velmi vážné. „Je neuvěřitelné, že projektil nepostupoval dál. Stačil by jeden centimetr a byl by konec,“ dodává profesor Wiel Marin.
K atentátu došlo 17.19 minut. Operace začala v rekordním čase, za 31 minut. Stav pacienta však byl kritický. P. Stanislaw Dziwisz udělil papeži rozhřešení a pomazání nemocných. Až půl hodiny před půlnocí prof. Castiglioni informoval novináře, že operace se zdařila a dodal: „Udělali jsme vše, co bylo v našich silách. Nyní musíme čekat.“
Už v neděli 17. května měl papež dost sil na to, aby veřejně odpustil útočníkovi. „Modlím se za bratra, který mě zasáhl a kterému jsme upřímně odpustil. Ve spojení s Kristem, knězem a obětí, obětuji své utrpení za církev a svět. A Tobě Maria opakuji: „Totus tuus ego sum“ – zaznělo ve slovech nahraných Vatikánským rozhlasem k polední modlitbě Regina coeli.
Dramatické okamžiky na náměstí sv. Petra měly mnoho aktérů. Atentátník Ali Agca svého činu nikdy nelitoval. Ani ve chvíli, kdy jej papež navštívil ve vězení. Nedokázal jen pochopit, jak to, že se mu akce nezdařila. Částečně to během výslechu přičítal děvčátku, které papež vzal do náručí, právě když zaměřoval.
„Jedna ruka střílela a jiná ruka vedla kulku,“ řekl k tomu o mnoho let později Jan Pavel II. Přesně rok po atentátu pak v portugalské Fatimě děkoval Matce Boží. Kulku, která ho zasáhla, předal jako votum, které bylo vloženo do korunky sošky P. Marie Fatimské.
(job)
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek ze 13. 5. 2016 naleznete
zde.
Můžete se podívat i na
13. květen 1981.
Den, kdy byl spáchán atentát na papeže
http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/16051213-kveten-1981-den-kdy-byl-spachan-atentat-na-papeze
