Přinášíme úvahu předního německého teologa nad ikonou nanebevzetí Páně, kterou pro čtenáře Postoj.sk vybral a přeložil Ján Krupa.
Nanebevstoupení Páně znamená hluboký zásah do života apoštolů. Dosud byl Ježíš stále mezi nimi, nyní jsou ponecháni sobě.
Ježíš je sice ujistil, že u nich zůstane, a přislíbil jim Utěšitele, který je uvede do celé pravdy (Jan 16,5-15), avšak mnohé otázky pro ně zůstávají otevřené: Kam odešel Ježíš? Jak ho můžeme zažít? Odkud načerpáme orientaci pro svou další cestu?
Ve dvou částech vnáší ikona do obrazu událost Kristova nanebevstoupení, o níž informují evangelisté Matouš a Lukáš. (Mt 28,16-20; Lk 24,50-53; Sk 1,8-11). Skály a dva stromy naznačují Olivovou horu. Nad tím, zdánlivě daleko od lidí a světa, trůní Ježíš. Dva andělé prokazují úctu tomu, který je ustanoven vládcem nad světem.
Ve spodní části ikony stojí apoštolové ve dvou skupinách kolem Marie. Ptající se a gestikulující hledí na oba anděly, kteří se pokoušejí vysvětlit dění a odpovídat na jejich otázky. Mezi apoštoly se dají jasně rozlišit Petr a Pavel. Odchylně od principu, že na ikoně může být zobrazeno jen to, co je napsáno v Písmu svatém, je zde namalovaný Pavel, ačkoli v té době ještě nepatřil do kruhu apoštolů. Ani o Marii se neříká, že při Ježíšově nanebevstoupení byla mezi apoštoly. Přesto zaujímá na ikoně centrální místo.
Ztvárnění obou poukazuje na něco hlubšího. V protikladu k apoštolům, kteří jsou ještě plní otázek, z Marie vyzařuje hluboký pokoj. Zjevně nepotřebuje skrze anděla žádné vysvětlení toho, co se právě děje. Co dodává Marii jistotu, když myslí na to, co má nyní přijít na ni nebo na malý zástup apoštolů? Marie už ví, co apoštolové ještě nechápou, že Ježíš zůstává přítomen v jejich společenství. Spolu s Marií jsou apoštolové počátkem Církve, skrze kterou Ježíš nadále působí ve světě.
Proto je Maria namalovaná na místě, na kterém je jinak stvárňován Ježíš mezi apoštoly. Pevně stojíc na zemi a v modlitebním spojení s ním se Maria stává symbolem víry uprostřed ptajícího se a hledajícího světa a ukazatelem cesty pro lidi.
Skrze Petra, který kázal židům, a skrze Pavla, který přinesl víru pohanům, se stává zjevným, že všichni lidé jsou volání do Církve. Když se toto společenství shromažďuje v Ježíšově jménu, on je tu přítomen - i tehdy, když se toto společenství skládá pouze ze dvou nebo tří věřících. (Mt 18,20) Petr a Pavel to pochopili. Poukazují nejen na vyvýšeného Ježíše, ale i na Marii.
Ježíš je tedy pouze zdánlivě daleko od lidí. On je zde nejen v jejich společenství, ale i skrze své Slovo. Ve své levé ruce drží svitek s evangeliem. Je to jeho odkaz, který svěřuje apoštolům, aby ho kázali všem národům a dosvědčovali Ježíše z moci Ducha. Bezprostředně před svým nanebevstoupením Ježíš přikázal apoštolům, aby šli do celého světa, učili a křtili lidí. (Mt 28,19; Lk 24,50) K tomu je posílá a žehná jim. Žehná všechny, kteří ho poslouchají, a slibuje jim svou zvláštní blízkost. Jeho požehnání z nich dělá požehnání pro svět. Kdo stojí pod Ježíšovým požehnáním, nemusí se bát ve světě.
Protibožské mocnosti budou sice využívat všechny své možnosti, aby pracovali proti příchodu Božího království. Zabránit tomu však nedokáží. Patří to k plánu Otce, aby dal Království růst skrze "malé stádo", kterému skutečně jde o jeho vůli. Ono je těstem, bez kterého se chléb nestane chlebem.
Několik lidí tedy dokáže dosáhnout mnoho. (Mk 13,11; Lk 12,32; Lk 13,20) Tento Ježíšův příslib platí pro všechny časy. Proto mohou věřící s apoštoly vyznávat: "Slavně jsi vystoupil na nebesa. Ale nás jsi neopustil. Zůstal jsi s námi, kteří tě milujeme, jak jsi slíbil: "Já jsem s vámi! Kdo tedy proti vám !? "(Kondak)
Hanns Sauter
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 5. 2016 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 7. 5. 2017 / 9. 5. 2018 - 1574 přečtení)