V měsíci květnu vám každou neděli nabízím zamyšlení nad Pannou Marii, nad jejím životem a nad tím, co pro náš život znamená.
Čistota je přímost a elán, který do našeho života vnáší lásku k Bohu, pokud ho hledáme ve všem a nade všechno.
Duchovně nečistá je ta bytost, která se zdržuje v rozkoši nebo je uzavřena v egoismu, a tak v sobě i kolem sebe vytváří princip zpomalující a rozdělující sjednocování vesmíru v Bohu.
Čistý je naopak ten, kdo přitahován Bohem dává tomuto nadšení, tomuto překračování sebe, stále větší kontinuitu, intenzitu a skutečnost, ať už se díky svému povolání pohybuje stále v týchž oblastech světa, nebo – což je častější – dosahuje oblastí, kde mu božské pozvolna nahrazuje ostatní pozemské živiny.
Chápeme-li čistotu bytostí takto, měří se podle stupně přitahování, která je unáší směrem k božskému středu. Křesťanská zkušenost nás učí, že
čistota se udržuje usebráním, rozjímavou modlitbou, čistým svědomím, ryzím úmyslem, svátostmi… Omezme se zde na to, že zdůrazníme její úžasnou moc, s níž zhušťuje božské ve všem, co je kolem nás.
V jedné ze svých povídek vypráví Benson o „vidoucím“, který přichází do osamělé kaple, kde se modlí řeholnice. Vstoupí. A najednou vidí, že se celý svět kolem tohoto odlehlého místa zhušťuje, pohybuje a uspořádává zcela podle intenzivní a pokorné touhy této drobné modlící se postavy. Klášterní kaple se tak stala jakousi osou, kolem níž se otáčí svět. Rozjímající žena oživila všechny věci a učinila e citlivými, protože věřila. A její víra byla činná, protože ji její nesmírně čistá duše přivedla do bezprostřední blízkosti Boží. Tento literární obraz je vynikajícím podobenstvím.
Těm, kdo se snaží odhalovat množství energie nahromaděné v masách lidstva, může se zdát toto vnitřní směřování ducha k Bohu zanedbatelné.
A přece: kdybychom mohli vidět „neviditelné světlo“ tak, jako vidíme mraky, blesky nebo sluneční paprsky, jevily by se nám čisté duše ve světě už jen díky své čistotě tak činné jako zasněžené velehory., jejíž nepřístupné vrcholky pro nás stále přitahují síly bloudící ve vyšších vrstvách atmosféry.
Chceme-li, aby božské prostředí všude kolem nás rostlo, musíme žárlivě střežit a živit všechny síly sjednocení, touhy a modlitby, jež nám milost nabízí. Už tím, že naše průzračnost bude vzrůstat, bude do nás hlouběji vnikat božské světlo, jež na nás nikdy nepřestane naléhat.
Přemýšleli jste někdy o smyslu Zvěstování?
Když nastal čas, v němž se Bůh rozhodl uskutečnit před našima očima Vtělení, musel nejprve vzbudit ve světě ctnost schopnou přitáhnout ji sem k nám. Potřeboval Matku, která mu dala život v lidské sféře. Co udělal? Stvořil Pannu Marii. To znamená, že dal na zemi vzniknout čistotě tak velké, že se v této průzračnosti soustředí a nakonec se zjeví jako děťátko.
Zde je vyjádřena ve vší své síle skutečnosti moc čistoty, díky níž se božské rodí mezi námi.
A přece církev, když se obrací k panenské Matce, dodává: „Blahoslavená, která jsi uvěřila…“, neboť ve víře nalézá čistota naplnění své plodnosti.
