Rozhovor s Ondrejom Sukeľom, prezidentem Slovenské lékárnické komory o tom, proč dnes lékaři doporučují homeopatika s takovou lehkostí.
Otevřeně hovoří, v čem dnes mnozí lékaři a lékárníci selhávají. Myslí si, že i Slovensko by mělo podle německého vzoru spustit kampaň proti homeopatii, která bere lidem z peněženek spoustu peněz, když kromě placeba nemá žádný prokazatelný účinek. Prezident Slovenské lékárnické komory Ondrej Sukeľ v rozhovoru pro Postoj mimo jiné uvádí: "
Pokud o lentilce řeknete, že je to účinné analgetikum, tak 30 procent lidí přestane bolet hlava. Kdybyste však člověku řekli, že je to lentilka, tak ho hlava nepřestane bolet."
Zejména ve větších městech má stále více pediatrů kromě titulu MUDr. za pomlčkou ještě dodatek homeopat. Je to tak proto, že lékaři nadbíhají současným trendům nebo se přiklánějí k této alternativě opravdu z přesvědčení?
V první skupině jsou opravdu zarytí homeopaté, jako například doktorka Eleková z Česka, která o tom hodně publikuje a neuznává nic klasického, ani očkování. Těchto je, chválabohu, menšina.
Druhá skupina se spíše snaží vyjít vstříc svým pacientům. Naše zdravotnictví se tlačí spíše tímto komerčnějším klientským směrem. Bohužel my zdravotníci mávneme nejednou rukou a snažíme se vyhovět pacientovi a pouze jeho zájmu. Když si jen vezmeme, co všechno dnes koupíte v lékárnách, různé nesmysly od kosmetiky po všelijaké výživové doplňky, to vše je jen urputná snaha vyjít vstříc klientovi.
Jenže zdravotníci by se spíše měli snažit pacienta edukovat. To je samozřejmě těžší cesta.
Tedy se lékaři i lékárníci vědomě přizpůsobují neznalosti pacienta?
Homeopatie objektivně pacientovi neublíží. Slováci jsou stále přesvědčeni, že návštěva u lékaře by se měla automaticky skončit předepsáním receptu. Zatímco na Západě již pacienti takto nepřemýšlejí.
Když však u nás přijde matka s dítětem k lékaři a ten jí řekne, že dítě jen potřebuje být doma s teplým čajem a ať se mu někdo věnuje, tak je vnímán jako špatný lékař. Takže náš lékař raději předepíše něco, jen aby byl pacient spokojen.
Takže i to je důvod, proč se daří homeopatii?
Ano, pacientovi to přímo neublíží, a ještě má i kolem sebe závan tajemnosti. Je to prodej zážitku, a ne zdravotního postupu.
Samozřejmě, v případě mnoha rodičů je za tím upřímná snaha najít i jinou alternativu. Rodiče jsou v současnosti vzdělanější a nechtějí stále antibiotika, což je samo o sobě dobrý trend. Kdysi platilo, předpíšte mi antibiotika, ať se děje, co se děje. Ale přece jen něco chtějí předepsat i dnes, teplý čaj a postel nestačí.
Stává se, že pediatr předepíše nebo doporučí například sirup proti kašli a rodič až doma zjistí, že jde o homeopatický přípravek. Je to legální?
Ano, je to legální a to je ten problém. Homeopatika musí být ve smyslu evropské směrnice registrovány jako léky, a tedy výsledný produkt je lék, má stejný kód Státního ústavu pro kontrolu léčiv jako všechny ostatní léky.
Z právního hlediska tak není rozdíl mezi penicilinem a homeopatikem. Navíc, u homeopatik je registrační procedura ještě zjednodušená.
Zatímco lék musí projít klinickými studiemi, předklinickými testy, tedy torturou, která představuje stohy dokumentů, homeopatikum to dokladovat nemusí. Stačí, že je tam uvedeno, že jde o homeopatikum a už to může být registrováno.
Jak je to možné?
Neboť je to tak napsáno v evropské směrnici (Smích). V 50. letech vypukla takzvaná Conterganová aféra a tisíce dětí se rodily postižené jen kvůli tomu, že matky užívaly Contergan proti ranním nevolnostem.
Po této sféře se dohled nad léky velmi zpřísnil, v roce 1965 se směrnicí o sbližování právních a správních předpisů týkajících se léčivých přípravků začalo s řádnou regulací přístupu léků na trh. Tento proces, který trval asi 30 let, vyústil do toho, že vzniklo x-směrnic, které se nakonec v roce 2001 sjednotily do jedné.
Do té doby existovala směrnice, která byla věnována i homeopatikám jako produktům alternativní medicíny. Jenže po sjednocení do té jedné směrnice o humánních lécích už najednou vypadlo to slovo alternativní. Homeopatie se tímto stala konvenční medicínou a z hlediska práva ji už ani nemůžeme nazývat pouze alternativní medicínou
Jak k tomu došlo, byla za tím nějaká lobby?
Možná i ano, ale i kdyby tam nebyla lobby, nevypadalo by to dnes jinak. Farmaceutické firmy, které se zabývají homeopatií, si takový výsledek nějakým způsobem zajistily.
V některých zemích má homeopatie dlouhou tradici, takže odtud mohl být i přirozený tlak. V Anglii nebo Francii jsou již dnes některé takové produkty hrazeny z veřejného zdravotnictví. To u nás ze zákona není možné.
Ve Švýcarsku dokonce v referendu rozhodli, že od května je homeopatie postavena před zákonem na stejnou úroveň jako klasická medicína, a tedy všechny produkty mohou být dotovány z veřejných zdrojů.
Je třeba vnímat i kulturní specifika té které země. Ve Švýcarsku se rozhoduje referendem o každé hlouposti. Jsem však přesvědčen, že kdybychom měli takové referendum imu nás, skončí se to stejně, protože lobbing a reklama by to převálcovali.
Je podle vás je homeopatie čistě neodborná alternativní záležitost?
Ano.
Proč?
Protože nesplňuje kritéria, která se kladou na současnou medicínu. Není to totiž medicína založená na důkazech.
V Německu lékaři a rodiče rozjeli kampaň Zuzanka nepotřebuje homeopatii. Iniciátorka kampaně lékařka a někdejší homeopatka přirovnala vystoupení z homeopatie k odchodu ze sekty. Vnímáte to podobně?
U nás to není až tak silné. Ale potkal jsem už lidi, jejichž postoj k homeopatii byl až na úrovni sekty. Známe sektu, která odmítá například transfúzi krve. A mnozí zarytí homeopaté nejenže podporují homeopatii, ale absolutně odmítají antibiotika, očkování a cokoliv, co zavání klasickou medicínou.
Mnozí kritici homeopatie tvrdí, že jde jen o placebo efekt. Ale není na druhé straně fajn, že lidé mají nějaké placebo a neberou na každé nachlazení léky?
Placebo je fajn, mnohé takové účinky se využívají i v klasické medicíně. Existují například odborné studie o tom, jakou barvu má mít tableta proti bolesti, aby byl pacient více přesvědčen o účinku lépe účinkovala.
Například je dokázáno, že pokud má bílou barvu, je účinnější než když má žlutou barvu. Tedy že pacient je více ztotožněn s takovou léčbou, i když objektivně nemá větší účinek. Ale je třeba jasně pojmenovat, že je to jen placebo, nic víc.
Ale právě tímto pojmenováním placebo efekt zmizí, či ne?
To je pravda, kdybyste řekli člověku, že je to lentilka, tak ho hlava nepřestane bolet. Ale pokud o lentilce řeknete, že je to účinné analgetikum, tak 30 procent lidí přestane bolet hlava.
Takže nejsou lepší cukerné kuličky jako tabletka proti bolesti?
Jak jsem říkal, jsou pacienti, kteří mají pocit, že každá návštěva u lékaře musí skončit předepsáním léku. Možná je lepší dát mu něco takového, než ho dávkovat léky, které nepotřebuje. Já jen tvrdím, že to není odborný přístup, není to medicína a věda. Zavání to šarlatánstvím, tedy to nemůžeme podpořit, zvlášť když to nazýváme lékem.
Častý protiargument zní následovně: pokud je to opravdu jen placebo, jak je pak možné, že účinkuje na miminkách nebo na zvířatech?
Pokud vím, neexistují relevantní studie, které by na velké skupině pacientů dokázaly takový efekt. Všechny tyto důkazy spadají pod takzvaný anecdotal evidence.
Když se i dělali nějaké studie, ty výsledky byly na úrovni podávání placeba, ať už u dětí nebo u zvířat. Pokud si však vezmeme diagnózy, které se homeopatií léčí, jsou to většinou banální rýmy a alergie, kde ze sta dětí se deset vyléčí i bez toho, abychom mu podávali cokoliv. Tedy to dítě by bylo zdravé i bez toho.
Vám tedy nevadí ani tak to, zda někdo užije homeopatikum, ale to, že se to podle legislativy nazývá lékem?
Mě zejména zaráží, že dnes máme legislativu, podle níž má výrobce například šalvějového čaje, který prokazatelně pomáhá člověku, když ho bolí hrdlo, podle evropské směrnice problém, pokud to napíše na krabičku.
Současně máme produkty, které objektivně nemají prokázán účinek, ale my můžeme klidně říci, že homeopatický sirup je proti kašli. Ale u produktů, které jsou skutečně přírodní a mají prokázaný účinek, třeba čaj z podbělu, nemůžeme napsat, že účinkuje na kašel. To je absurdní.
Zastánci homeopatie se však ohrazují, že je založena na bylinném principu.
K tomu je jeden dobrý vtip: "Mám kocovinu z léčivých rostlin, protože na té Becherovce psali těch 38 procent velmi malými písmeny." Homeopatie má daleko od bylin.
Možná na začátku v tom nějaká příroda je, ale na konci je už tak zředěná, že tam z té byliny není nic. Sice to pěkně vypadá, když tam něco napíšeme, důležité jsou však ta čísla za tím.
Homeopaté namítají, že existuje něco jako paměť vody, přes kterou se bylinná informace přenáší.
Ať ji dokáží a můžeme se o tom bavit. (Smích.) Nikdo neví, co je to ta paměť vody. Z té vody se však na tu cukrovou kuličku dostane minimální množství. Ze zředěné vody se cosi kape na ten cukr, ale co tam z toho objektivně zůstane?
Žijeme ve svobodné společnosti, ať se každý léčí, čímž chce. Ale bylo by vhodné zavést pořádek v legislativě a říct, že homeopatie není součástí žádného specializačního oboru ani součástí studia na farmaceutických fakultách.
Nespadá do konvenční medicíny, vyučuje se jedině kurzy firem, které vyrábějí ty produkty.
Uživatelé homeopatie tvrdí, že je rozdíl mezi produkty, které si koupí pacient sám v lékárně, a těmi, které na míru předepíše homeopat.
Zde je placebo efekt zesiluje. Dnes jsou běžní zdravotníci velmi vytížení a nemají čas na pacienta. Zatímco když pacient přijde k homeopatovi, ten se mu někdy věnuje i hodinu a ptá se ho na věci jako u zpovědi, kdy se mu zhoršily příznaky, zda se nepohádal s manželkou, jak je v práci ...
A nazývá se to obecná diagnostika a oni na základě takových otázek stanoví léčbu. Čili neléčí nemoc, ale pacienta jako celek. Váš kašel a kašel vašeho kolegy mohou být pro ně dva úplně jiné kašle, protože vy jste se pohádal s manželkou. (Úsměv.)
Netěží však homeopatie z chyb dnešní medicíny, která opravdu nevnímá pacienta komplexně? V minulosti byl trend rodinných lékařů, kteří znali rodinnou anamnézu, měli čas na pacienty. Dnes je návštěva u lékaře anonymní a často se léčí pouze příznaky bez hledání skutečných příčin.
Za úspěchem homeopatie může být i nedostatečný vztah zdravotník a pacient, s tím souhlasím. To se zanedbalo. Za socialismu byl pacient pouze kus - vzala se celá třída a šlo se očkovat, pacient byl předvolán na preventivní prohlídky.
V 60. letech vznikl zákon s názvem Péče o zdraví lidu, neexistoval člověk, ale jen lid. Stát měl povinnost, aby byl lid zdravý a tak k tomu i přistupoval. Tohoto nánosu se zbavujeme jen velmi pomalu. Stále zde je ten piedestal zdravotníka, kterému pacient není rovnocenným partnerem.
A pak to přechází do opačného extrému, kdy si z pacienta sice děláme rovnocenného partnera, ale ne tak, že ho posouváme výš, ale tak, že my sklouzává na jeho laickou úroveň.
Čím to je, že k homeopatii inklinují inteligentní lidé s vyšším vzděláním? Dokazuje to i německá kampaň proti homeopatii, která se zaměřila právě na tuto společenskou skupinu lidí, která je překvapivě více náchylná věřit alternativní medicíně.
Je to logické, protože vzdělaní lidé mají tendenci získávat si další informace i mimo svůj obor. A když je člověk jednodušší, má větší tendenci věřit profesionálovi. Řekne si, ano je to lékař, tak to má tak být. Dnes za dvě minuty si můžete vygooglovat vše, problém je v tom, jak lidé ty informace zpracovávají.
Na internetu však už jsou i odborné studie publikované v top lékařských časopisech o neúčinnosti homeopatie. Proč ani to lidi nepřesvědčí, aby nemrhali svými penězi?
Neboť člověk, který je v mezní situaci a potřebuje naději, najde ji v alternativě. Hesly jako "my ti neublížíme a vyléčíme tě" se pak snadněji nechá namotat. Běžný lék musí mít kvůli zákonům a ochraně vypsány všechny nežádoucí účinky.
Indikace má dva řádky a kontraindikace má dvě strany. V běžném příbalovém letáku je více negativního než pozitivního. To u homeopatii nemáte, ta totiž nemá nežádoucí účinky, dokonce je vhodná pro těhotné, pro kojící - naprosto super.
Ale když si podíváte leták k běžnému magnéziu, dostanete pocit, že z toho umřete.
Lidé mají strach z vedlejších účinků běžných léků, někdy i pro přístup farmaceutických firem. Není právě jejich image důvodem, proč roste tento alternativní proud?
Pojem farmaceutická firma je již cosi jako nadávka a je to částečně i vina samotných firem. Ale je to i vina médií, protože ne vždy umí objektivně o věcech informovat. Ale je to i vina lékařů, protože když pacient vidí v čekárně reprezentanta konkrétní firmy a najednou má půl města předepsané léky od té firmy, lidé si všimnou.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že homeopatické firmy jsou rovněž farmaceutické firmy a také mají nemalé obraty. Plus mají ještě i vstup na trh značně zjednodušený.
Jaká jsou čísla na Slovensku v užívání homeopatie?
Na Slovensku se ročně spotřebuje kolem 600 tisíc balení homeopatik, za které pacienti zaplatí tři miliony eur. Zajímavostí v aktuálně zveřejněných údajích Národního centra zdravotnických informací je v tabulce o lécích vydaných v roce 2015 na lékařský předpis údaj o 5 850 baleních, za které zaplatili zdravotní pojišťovny 16 786,50 € a pacienti 4833,70 €.
Tento údaj je zarážející hlavně kvůli tomu, že podle zákona o rozsahu úhrady léků nemohou být homeopatika hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Jak je to ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie?
Nejsme na tom v tomto ohledu až tak špatně jako Němci či Rakušané, tam existují již konkrétní ambulance a dokonce kliniky či lékárny, zaměřené pouze na homeopatii a dokáží neskutečně vydělávat. Kdyby se chtěl někdo u nás věnovat jen homeopatii, byl by odsouzen k zániku.
V Bratislavě už vzniká homeopatická klinika.
Jako vážně? Tak to zřejmě dokazuje, že ve velkých městech již počet pacientů, kteří jsou ochotni léčit se homeopatií, dosáhl kritické hranice.
Vidíte i nějaký přínos homeopatie?
Já mám liberální přístup. Řeknu to na příkladu. Přišla za mnou pacientka a chtěla ode mě slyšet nějaká pozitiva ve prospěch homeopatie. Sama tomu rozumově nevěřila, byla vzdělaná, měla s tím trochu i morální problém a u mě se snažila dostat odpověď a potvrzení, že to může užívat.
Snažil jsem se jí odbornými argumenty vysvětlit, jaká je pravda. Protože ona je věřící člověk, použil jsem argument, že já nezpochybňuji, že i v Lurdech přišlo k vyléčení mnoha lidí, ale budu první proti tomu, když tu vodu začal někdo balit do lahviček a nazývat to lékem.
Je tedy možné, že homeopatie někomu pomohla, ale my objektivně neumíme dokázat, jak mu pomohla. Na základě současných vědeckých poznatků ji však nemůžeme nazývat lékem. Ať tady je, ať lidé mají svobodu se sami rozhodnout, ale lidem je třeba říci pravdu, že to není lék podle současných medicínských kritérií.
Nemohla by si však klasická medicína vzít příklad od nevědeckých homeopatů alespoň v tom, že bude více naslouchat potřebám a problémům pacienta?
Mnozí pacienti nevnímají realitu. Homeopat "vykecává" hodinu s pacientem a on to vnímá tak, že se mu někdo hodinu věnuje. Ale když přijde do běžné čekárny praktického lékaře, nejprve přijde do místnosti sestry, kde mu vezmou tři ampulky krve, pak jde k lékaři, který ho pošle možná na sono nebo rentgen.
Pacient to vnímá možná jako zabitou hodinu, ale reálně se o něj stará tým deseti lidí, profesionálů. V té laboratoři to totiž někdo musí vyhodnotit, sono také někdo udělá a on nakonec odchází zklamaný, protože dostal pouze předpis na léky, které mu sníží tlak. A považuje to podvědomě za nějakou zradu. A přitom, kdyby ten pacient všude chodil, stál v té laboratoři a viděl ten proces, věděl by, že ta péče je mnohem delší a odbornější než u homeopata.
Jen s ním nikdo "nevykecává", ale dělá. Je pravda, že u homeopata mu klesne tlak už jen z toho příjemného rozhovoru, zatímco v ambulanci mu stoupne z čekání.
A přitom na konci i u homeopata dostane léky.
Ano, ale neuvědomuje si, že za běžnými léky je často i 20-letá historie vývoje. Celá ta logistika, než se ten lék vyrobí, zkontroluje, schválí, distribuuje. Za tou krabičkou jsou tisíce lidí a on dostal "jenom" lék.
Lék jsme devalvovali na úroveň běžného zboží, pacienti nechápou posvátnost toho léku. Kdysi se vyráběly léky přímo v lékárnách, pacient dostal nějaký předpis, kde bylo něco, co ani sám neuměl přečíst, mělo to svou tajemnost. Pak přišel do lékárny, která také působila tajemně, tam mu řekli, že má přijít druhý den, že mu to musí připravit.
Dnes je ten proces na konci mnohem jednodušší, ale celá ta práce za tím je neviditelná. Kdysi lékárník jakoby vykonával v očích pacienta rituály. Teď to tak není. A když najednou přijde někdo, kdo ten rituál provádí, tak je více akceptován než ten, který dělá reálnou práci.
V čem vnímáte morální problém homeopatie?
Zejména v tom, že lékař nebo lékárník má odborné vzdělání a má vědomost o nevědeckém pozadí homeopatie a navzdory této znalosti to pacientovi doporučuje.
Zde vidím ten hlavní morální problém. Je to vědomé porušování principů, na kterých vystudoval. I v etickém kodexu, který je součástí zákona o poskytování zdravotní péče, je uvedeno, že zdravotníci mají poskytovat zdravotní péči a léčebné postupy a doporučování léků v souladu s aktuálními poznatky vědy.
A všechno, co není v souladu s poznatky vědy, je v rozporu s tímto zákonem. Tento etický kodex v jistých mantinelech definuje morálku v medicíně. Tedy i podle tohoto zákona můžeme vnímat předepisování homeopatie jako nemorální postoj.
Jsou rodiče, kteří léčí homeopatií i děti s vážnějšími onemocněními, například hnisavou angínu.
To už je podle mě kategorie sektářství. Pokud bych byl lékař a mám smlouvu o poskytování zdravotní péče, já bych takového pacienta doslovně odmítl. Neboť takový lékař je vystaven silnému riziku a dokazování je přitom velmi komplikované. Reálně mohou takto rodiče ublížit svým dětem.
Na Slovensku se stále na osobu předepisuje mnoho léků ve srovnání se západními zeměmi.
Ano, ale za poslední čtyři roky nám to už mírně klesá. Paradoxně vzestup nákladů za léky a jejich předepisování stouply v roce 2004, kdy nastala reforma zdravotnictví, od které jsme si slibovali přesný opak. Komerce měla přinést snížení, ale nepřinesla.
Od roku 2010 se však ta spotřeba drží na jedné úrovni a také mírně klesá. V ničem nejsme enormně horší oproti jiným evropským zemím. Problém máme s efektivitou zdravotnictví, tedy v tom, že náklady, které dáváme na pacienta a na léčbu, nepřinášejí takové výsledky, jako přinášejí v jiných zemích.
Proč je to tak?
Já v tom vidím problém pacientů. Vezměme si léčbě vysokého tlaku, což je jedna z nejčastějších kardiovaskulárních diagnóz. Největší úmrtnost máme na kardiovaskulární onemocnění, pak jsou onkologická. A z těch kardiovaskulárních je nejčastější hypertenze.
Pouze polovina z těch pacientů, kteří i vědí o svém vysokém tlaku, dodržuje nějaký režim, ostatní se spoléhají na léky. Chybí zde uvědomělost lidí a zapojení nás zdravotníků do osvětové činnosti.
Tedy na jedné straně je mnoho předepisovaných léků včetně antibiotik a na druhé alternativní medicína. Je i něco mezi tím?
Lidé jakoby čekali, i by něco chtěli, ale nechtějí to udělat sami. Řeknu to na sebe: když chci zhubnout, tak se mi prostě nechce držet dietu. Je velmi málo pacientů, kteří si dokáží uvědomit, že léčba je doživotní, ale používání přípravku je pouze 30 procent z celé úspěšnosti léčby.
Slovenská lékárnická komora se prý chce inspirovat německou kampaní proti homeopatii a odstartuje něco podobného. Je to pravda?
Uvažujeme, že něco podobného rozjedeme i na Slovensku, protože to vnímáme jako nemalý problém.
Zuzana Hanusová
Převzato
www.postoj.sk,
článek z 25. 4. 2016 znaleznete
zde.
