Na Wroclawské univerzitní klinice se narodil ve dvacátém šestém týdnu těhotenství zdravý chlapec poté, co lékaři téměř dva měsíce udržovali životní funkce jeho matky. Ta upadla v sedmnáctém týdnu těhotenství do ireverzibilního kómatu označovaného jako mozková smrt.
Dítě se narodilo císařským řezem padesát pět dnů poté, co lékaři konstatovali mozkovou smrt jeho matky. Původní plán byl třicátý týden, ale lékaři se doposud s takovým případem prakticky nesetkali. Celou dobu byl u své ženy přítomen otec dítěte, který následně strávil se svým synem v nemocnici několik měsíců. Tento týden byli propuštěni do domácí péče.
Jednačtyřicetiletá žena trpěla deset let rakovinou mozku. Nádor velikosti asi čtyř centimetrů tlačil na mozkové buňky a působil nedokrevnost. Žena se nerozhodla pro odstranění nádoru, protože operace by mohla způsobit vážné komplikace.
V sedmnáctém týdnu těhotenství se její stav prudce zhoršil, ztratila vědomí a upadla do nevratného kómatu běžně označovaného jako mozková smrt. Dítě bylo ještě příliš malé na samostatný život mimo tělo matky. Lékaři se proto rozhodli pomocí přístrojů a léků podporovat životní funkce jeho matky. Její srdce bilo za podpory silných kardiovaskulárních léků a byla použita umělá ledvina. Většinou se životní funkce podporují jeden až dva dny, zde však bylo třeba je udržovat, dokud dítě nebude schopné přežít mimo tělo matky.
Základní životní funkce člověka (srdeční aktivita, regulace krevního tlaku, trávení, obranné mechanismy atp.) jsou i v případě deklarace tzv. mozkové smrti řízeny funkčním centrem umístěném v prodloužené míše a to nezávisle na míře zničení zbytku mozku. Přístroji je zajišťováno zpravidla pouze umělé dýchání.
19.4.2016, gazetawroclawska.pl, wroclaw.wyborcza.pl
Převzato z
http://hnutiprozivot.cz,
článek naleznete
zde.
