Rozhovor s italskou sexuoložkou Ritou Ventriglia, která spolu se svým manželem dělá kurzy pro záchranu manželství v krizi.
Oba jsou lékaři, ona sexuoložka, on psychoterapeut, a oba stáli téměř před rozvodem. Italové Rita a Rino Ventriglia však hlubokou krizi svého manželství překonali a rozhodli se pomáhat manželským párům v krizi.
Už dlouhá léta dělají v Itálii intenzivní kurzy uprostřed společenství rodin, kde se během jednoho týdne psychoterapeuticky a duchovně věnují párům, které vyhledali jejich pomoc.
Před necelými dvěma týdny přijela Rita Ventriglia i na Slovensko, kde v rámci aktivit
Domu přijetí rodin Rodinkovo vedla kurz pro manžele v nesnázích. Tyto kurzy se budou na Slovensku konat i v dalších letech. V rozhovoru pro Postoj.sk italská sexuoložka říká, kdy se manželství dostávají do vážné krize a jak z ní hledat cestu ven.
Už léta se spolu s manželem věnujete manželským párům v krizi. Jaký smysl v tom vidíte?
V první řadě mluvme o krizi páru, protože pár je základem rodiny. Rodinu zakládá právě pakt, ke kterému se manželé zavazují na začátku, a to je žít svou lásku navždy.
V určitém období manželství přichází ke krizi, někdo si ji však uvědomí, někdo ani ne. Ale krize je fyziologická věc, tedy odehraje se každému páru.
Proč?
Neboť vztah páru je jako dítě, které roste. Dítě je na začátku v jednotě s matkou, pak se v určitém období stává autonomní. A takto funguje i vztah manželů. Nejprve je zalíbení, časem je každý z páru více autonomní a více se odpoutává.
Každý to však dělá jiným způsobem, každý má své potřeby, až časem se najde vyváženost. Jenže mezi první a druhou fází je přechodné období a to je ta krize. To je stejné jako s tím dítětem, které zatímco přejde z jedné fáze do druhé, padne, zraní si koleno. Takto to funguje i v manželství.
A my s mým manželem Rinom věříme, že je možné doprovázet páry v krizi. Spolu s jinými zralými manžely vedeme kurzy pro páry v krizi.
Proč jste se s manželem rozhodli zachraňovat manželství druhých?
(Ticho.) Protože sami jsme prošli velkou krizí. Rino už šel podat rozvodové papíry ...
Co ho zastavilo?
Oba jsme si zejména během druhé krize, která byla velmi silná a intenzivní, uvědomili, že se musíme vrátit k začátkům, kdy byla naše láska ještě velká a chtěli jsme věřit, že máme ještě šanci. Ale my jsme již žili dva kompletně oddělené paralelní životy. Nevěděli jsme o tom druhém nic, co dělá během týdne, s kým se setkává. Jako první jsem si tento stav uvědomila já.
Řekla jsem si: "Ale vždyť já jsem ho kdysi milovala a teď ho ztrácím." Tedy první krok bylo uvědomit si celou situaci. A pochopit, jaké byly mé chyby, omezení, které jej ode mne vzdálily. Začala jsem se dívat na Rina jinýma očima.
Jednu noc jsem nemohla usnout, a tak jsem vyšla do podkroví a napsala jsem manželovi dopis, ve kterém jsem řekla - děkuji ti. Poděkovala jsem mu za všechny možné věci, které mi v životě dal.
Byla to inspirace, kterou jste našla v sobě, nebo jste vyhledala pomoc zvenčí?
Nejprve jsem začala sama. Ale narazila jsem na momenty, kdy jsem si řekla, že to nezvládnu. Neboť jsem viděla, že Rino navzdory mému nasazení změnit se mi byl nadále vzdálený. V těchto chvílích úplné temnoty jsem našla sílu ve víře, tedy ve vztahu k Ježíši. Vykřičela jsem mu své zoufalství.
Velmi mi pomáhal vztah s osobami, které žijí podle evangelia velmi intenzivně. Nacházela jsem sílu v tom, že se mohu podělit se svou zkušeností.
Změnilo se pak něco?
Když se Rino vracel domů, vytvářela jsem chvíle například po obědě, když jsem zavřela dveře v kuchyni, aby nás děti nechaly samotné a měli jsme prostor na rozhovor. Rozhovor znamenal, že já jsem jen poslouchala jeho ticho.
Po několika takových dnech mi řekl: "Já vím, že jsem jako medvěd, který konečně vychází ze svého doupěte." A já jsem najednou chápala, proč dosud neuměl vyjít ven. Pokaždé jsem totiž stála venku před doupětem se zbraní namířenou proti němu.
Ale najednou ve mně cítil změnu, že ho začínám přijímat. A pak velmi pomalu už i s pomocí zralých rodin z našeho okolí jsme šli dál. A až po roce a půl jsme nově našli vztah a také cit mezi námi, obnovili jsme ho. A co je zajímavé, byl mnohem silnější než předtím.
Proč jste se vůbec dostali do bodu této hluboké krize v manželství?
Oba jsme lékaři, tedy měli jsme velmi náročnou práci, v podstatě se to však začalo selháními v malých věcech. Přicházela jsem unavená domů z práce v nastavení, že mám právo očekávat a žádat. Začala jsem ho slovně obviňovat v malých věcech.
Rino je však velmi klidný typ, a když to viděl, začal se do sebe stále více uzavírat. A já čím víc jsem ho neviděla doma, blízko sebe, tím víc jsem ho obviňovala, a on se mi tím zcela vzdálil.
Tedy to, co jste prožili a nakonec společně překonali, bylo impulsem, proč jste začali pomáhat jiným párům v krizi?
Když jsme nově našli vztah mezi námi, pochopili jsme, že je dokonce plnější než na začátku našeho manželství. Měli jsme proto touhu pomoci párům, které procházejí krizí, jakou jsme zažili i my.
V té době jsme úplnou náhodou poznali rodiny, které měly stejný nápad, a tak jsme dali hlavy dohromady a začali v Itálii nejprve malý kurz, který trval týden. Šlo v podstatě o přežití pár dní s páry, které měly vážné problémy ve vztahu.
Na začátku jsme ani nepřemýšleli, jak to dělat, co budeme říkat, jen jsme prostě s nimi trávili čas. Principem bylo, že jsme mluvili o svém životě, čím jsme si prošli, ale bez toho, abychom vzbudili pocit, že my jsme už za vodou. Naopak, všichni jsme byli na jedné lodi. Lety se k nám přidávali další formační páry a také program nabyl přesnou formu.
Dnes nás je sedm italských párů, které se věnujeme tímto kurzům. Rozšířili jsme tento kurz i pro páry z jiných zemí a vycestovali jsme s ním například už i do Švýcarska a nyní na Slovensko.
Můžete nám říct příběh některého páru, kterému váš kurz změnil život?
Je jejich množství. Například loni přišel na kurz pár, který žil odloučeně devět let. On měl přitom mezitím již druhý vztah a pár měsíců před naším kurzem se vrátil domů k manželce zejména proto, že neměl peníze a neměl kam jít.
A manželka ho přijala, nacházela totiž oporu ve víře. Jenže to byl slabý důvod na dobrý život, proto byl potřebný kurz k tomu, aby se oba i skutečně nově přijali. Podařilo se, dnes tento pár chodí jiným vyprávět svou zkušenost.
Jiný pár, který jsme poznali před několika lety, procházel těžkou krizí po narození dítěte. Ona měla dokonce poměr s jiným mužem, takže když přišli na náš kurz, byli na úplném dně. Pomalu jsme je doprovázeli, ale už na kurzu zažili obrovskou změnu ve vztahu.
Po všech problémech měli totiž až asexuální vztah. Ale když prošli procesem kurzu, opět se sblížili. V rámci kurzu máme totiž i taneční večer, kde různými hrami a hudbou, což jsou vlastně psychologické pomůcky, zkoušíme rozpustit některé bloky.
Máte i číselně změřeno, jaká je úspěšnost takového kurzu pro manžele v krizi?
Udělali jsme si statistiku. I když nejde o velká čísla, protože my děláme tyto kurzy jen pro malou skupinu párů, aby byl zachován princip, že se staneme rodinou rodin.
Po kurzech, které děláme v Itálii a ve Švýcarsku, se ukázalo, že až 75 procent párů zůstane spolu, jejich vztah se dokonce výrazně zlepší.
Jaké problémy mají tyto páry?
Je to různé, bývají tam vážná zranění - zneužití z dětství, psychologické patologie, násilí, nevěry nebo závislosti - jako alkohol, drogy, hazard. Jsou to tedy páry, které stojí před rozvodem i z vážných důvodů nebo již žijí odděleně i více let.
Opravdu se však problémy tohoto typu mohou z velké části vyřešit během kurzu, byť intenzivního?
Někteří nakročí k výrazné změně již díky kurzu, u jiných je to dlouhý proces, proto je musíme i po kurzu doprovázet a zůstat v osobním kontaktu. Někteří mají například sklon k depresím a to se nevyřeší za noc.
Pak je tu asi 5 procent párů a možná i méně, které žijí odděleně nebo se dokonce rozešly až po kurzu. Neboť kurz jim například pomohl pochopit, že jejich manželství bylo neplatné. Tedy že nebyly dodrženy podmínky svátosti manželství.
V těchto případech jsme pomohli, aby se začal proces anulace manželství.
Určitě však zažíváte i neúspěchy.
Samozřejmě. Po kurzu se rozešel pár, který začal své problémy řešit již pozdě, tedy po 30 letech manželství. V určitém věku už opravdu člověk jen těžko mění svůj život.
Co dělat, aby manželství skončilo v tak hluboké krizi?
Zaměřit se vždy na druhého a být neustále otevřený pro diskusi. Tedy, když se jeden chová tak, že to druhého zraňuje, je třeba začít nejprve od sebe. Ježíš, který byl největším psychologem, říká - dříve než vidíš třísku v oku bližního, v partnerovi, vyndej nejdříve trám ze svého oka.
Tedy prvním krokem je uvědomit si vlastní chyby. A pak je třeba poslouchat. Ale ne jen tak naoko, poslech znamená hluboké přijetí druhého. Je třeba také začít milovat konkrétně a také mluvit o svých pocitech: podívej, zranil jsi mě, jsem smutná, protože se stalo toto. Vyjádřením své emoce se přibližujete k partnerovi.
Z křesťanského hlediska je pochopitelné bojovat za manželství, neboť křesťané věří v nerozlučitelnost. Ale pro ostatní to může od jisté fáze krize vypadat nepochopitelně. Podle dnešní logiky, když něco nefunguje, tak je třeba jít dál a začít novou etapu života. Proč se podle vás vyplatí bojovat za manželství, které už jakoby zkrachovalo?
Odpovím obrazně. V Japonsku se používá jedna stará technika restaurování rozbitých váz a porcelánu. My na Západě, když rozbijeme vázu, tak ji jednoduše hodíme do koše. A když k ní máme speciální vztah, snažíme se rozbitý střep zalepit, ale pak ji otočíme tak, aby lepidlem opravenou puklinu nikdo neviděl.
Tato japonská technika spočívá v tom, že rozbité kousky vázy se slepí tmelem ze zlata. Vázy zrestaurované touto technikou se pak umísťují na nejviditelnějších místech, protože mají najednou vyšší hodnotu.
My jsme takto pochopili, že pár, který si projde krizí, je jako rozbitá váza, má mnohem hodnotnější vztah než dříve. A ještě víc, má svítit jako svědectví, že láska je terapeutická, může uzdravovat.
Samozřejmě, vyžaduje to námahu a odříkání, ale s nadějí, že za tunelem přichází světlo. A když nevidíme tmu, jak bychom rozlišili světlo? Díky tmě rozlišujeme světlo ještě intenzivněji. Tedy se to vyplatí. Říkáme to jen proto, že jsme si tím sami prošli.
Konečně, pracovali jsme i s páry, kde například jeden již prošel rozvodem a založil si novou rodinu. A viděli jsme, že i v té nové rodině dochází ke krizím. Proto u nich docházelo k pochybnostem, zda neudělali chybu, když ukončili první manželství.
,br>
To nemluvíme samozřejmě o případech, kde docházelo k opětovnému násilí nebo kde jsou těžké psychiatrické problémy. Ale jinak platí, že každý vztah lze zachránit.
Přece jen, vaše kurzy jsou inspirovány křesťanským pohledem na člověka. Jak se dá v takovém prostředí pomoci lidem, kteří nejsou věřící?
Náš kurz je podložen i odborně, máme zastoupenou psychologickou část, lidskou i duchovní. Neboť ani pro křesťany dnes už nestačí opírat se pouze o víru, ve smyslu, musíme chápat problémy z lidské stránky. Páry totiž potřebují racionální důvod, proč zůstat spolu.
A ten hlavní důvod u lidí bez víry může být, že chtějí nově objevit perlu v tom druhém, do kterého se kdysi zamilovali. Pochopit i vlastní odpovědnost za krizi, vyhrnout si rukávy a udělat vše možné pro záchranu. Neboť i když jsme s manželem zvládli začít nanovo, víra nám pomohla, ale jen ona nestačila. Psychologie může být základem i pro víru a víra následně osvětluje vědu.
Jakou roli při krizích hrají děti?
(Úsměv.) Řeknu to na našem příkladu. Děti nám u příležitosti 20. výročí naší svatby připravily powerpoint, který zakončily slovy, že pochopily, že láska manželů může trvat navždy.
Viděly to na našem příkladu, byly přece v pubertě, kdy se nám manželství téměř rozpadlo. Pokud děti uvidí, že manželé překonají velkou krizi, dostanou obrovský dar pro vlastní budoucnost.
Zuzana Hanusová
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 17. 4. 2016 naleznete
zde.
