Zamyšlení nad evangeliem 4 neděle velikonoční - neděle Dobrého pastýře.
Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“ (Jan 10,27-30)
Přirovnat Boha k dobrému pastýři je velmi zdařilé a výmluvné. Především lidé v dávných dobách tomu rozuměli. Kdekdo z nich měl stáda ovcí a věděl, co pro ovce znamená péče dobrého pastýře. Ale i my, kteří dnes žijeme jinak, rozumíme tomuto přirovnání. Hospodin Bůh je tím dobrým hospodářem, který se stará o nás lidi. My jsme vlastně jeho ovce. Tak to vyznává i Žalmista: „Jsme jeho lid a stádce, které on pase.“ V jiném známém žalmu čteme i tato slova: „Pán je můj pastýř, nic mi neschází.“ Dnes jsme slyšeli v evangeliu, že také Pán Ježíš se označuje za pastýře: „Já jsem dobrý pastýř.“
Dobrý pastýř je člověk, který se o ovce stará, záleží mu na nich, má je rád. Nejde mu jen o zisk, který může z ovcí mít. Jde mu o to, aby byly ovce spokojené, aby se jim dobře dařilo. Ježíš jde ještě dál. Má ovce tak rád, že když se ocitnou v nebezpečí, dovede je ochraňovat, a to i za cenu vlastního života. Ježíš dává za ovce svůj život.
Zvířata poznají, kdo je má rád a mají-li možnost, chodí za takovým člověkem a doprovázejí ho, kam jde. Ovce dovedou rozlišit hlas svého hospodáře od jiných hlasů. Jsme-li my přirovnávání k ovcím, jejichž pastýřem je Kristus, pak bychom i my měli poznat, že Ježíš nás má rád, a jít za ním, následovat ho. Také my bychom měli umět rozlišit hlas Ježíšův od toho, co slyšíme jinde, od cizích hlasů. Pán přece říká: „Ovce slyší můj hlas a jdou za mnou.“ Jak to platí o nás? Nasloucháme hlasu Kristovu? Jdeme za ním? Neplatí nám trpká výtka proroka Izaiáše? Ten volá: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána. Izrael však mě nezná.“ Některá zvířata obdivujeme pro jejich vlastnosti, třeba psí věrnost, nebo důvěru, kterou mají ovce k pastýři.
Zdalipak jsme my věrni Bohu, zdali věříme, že nás vede dobře životem?
Mohlo by se stát, že bychom byli pošetilí jako ta kůzlátka v pohádce. I když byla varována, aby nikomu neotvírala, přece se nechala obelstít. Zlý vlk si nechal ubrousit jazyk, aby mohl sladkým hláskem kůzlátka ošidit. Běda však, když mu otevřela. Je to jen pohádka, ale je v ní mnoho moudrosti. Ne každý, kdo k nám promlouvá sladkým hláskem, to s námi myslí dobře a má nás rád. I v předvolební době si mnozí přibrušují jazyky, aby získali co nejvíce voličů. Nenechme se svést sladkými hlasy. Ježíš to s námi myslí nejlépe. On je náš dobrý pastýř. Volme Ježíše!
Pro ovci je nejlepší, když je blízko svého pastýře. U něho nalézá ochranu, pastvu i pohlazení. Pošetilá je ovečka, která se vzdaluje od stáda a potuluje se osamocena. Může zabloudit, nebo se stát kořistí zlých vlků. I pro nás lidi je nejlepší, když jsme poblíž našeho Spasitele. Nevzdalujme se od něho ani v tom případě, když jsme se dopustili nějakého hříchu. Nepomůže nám přece ukrýt sepřed Bohem, jako to kdysi udělali Adam a Eva. Naopak je třeba jít s hříchem k Pánu. Příkladem nám může být celník Zacheus. Když se dozvěděl, že Ježíš bude procházet Jerichem, neřekl si, že se po tu dobu ukryje ve sklepě, a až Ježíš odejde z města, pak že zase vyjde ven. Naopak, Zacheus chtěl Pána Ježíše spatřit, a proto vylezl na strom, kde byl všem, i Ježíšovi, na očích. Ježíš ho uviděl, vyznamenal a odpustil mu hříchy. Pán je dobrý pastýř a my i se svými hříchy chceme mu být co nejblíže, vždyť od něho dostáváme všechno dobré. Ovce se nebojí dobrého pastýře a my se nebojíme Pána Ježíše, vždyť víme, že nás má rád, proto k němu s důvěrou předstupujeme.
V biskupské kapli ve Spišském Podhradí je obraz, jak Kristus rozesílá své učedníky. Jsou tam vidět i vlci, kteří se chystají tyto učedníky napadnout. Ježíš jim to připomněl: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky.“ Dobrý Pastýř Kristus si přeje, aby i apoštolové byli pastýři. Petrovi říká: „Pas mé ovce.“ Proto je duchovním pastýřem především Ježíš Kristus, ale pak i ti, kdo od něho přijali moc pást Boží lid. Tak jsou pastýři i biskupové a kněží. Kolem stádce Božího lidu však obcházejí i draví vlci, kteří ohrožují především ty ovce, které se vzdalují od pastýřské ochrany. Taktikou vlků je oddělit ovci od pastýře nebo od ovčince, izolovat ji a osamocené se pak zmocnit.
Ovce vnímají přítomnost pastýře a reagují na jeho pokyny. I pro nás je důležité i uvědomovat přítomnost Kristovu. On je zde, on je mezi námi a s námi. Bůh je zde a chrání nás. Vědomí Boží blízkosti uklidňuje i žalmistu, který se díky tomu ničeho nebojí. Bůh e zde, proto se nemusíme bát ani smrti. „I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.“ Jak důležité je toto zvolání:
„Ty jsi se mnou.“
V době pronásledování křesťanů za římských císařů potřebovali ti, kdo uvěřili v Krista, vědět, že Pán je s nimi. Proto rádi mysleli na Ježíše, jako na Dobrého Pastýře. V římských katakombách, kde se křesťané shromažďovali a kde také pohřbívali své mučedníky, jsou na stěnách zachovány jednoduché kresby. Nejčastějším zobrazením je obraz dobrého Pastýře. Křesťané si tak připomínali, že Pán je jejich Pastýř, který dává za své ovce i život. Znali Kristův příslib, který slyšíme o dnešní neděli. „Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.“
Pane Ježíši, dobrý Pastýři, kéž jdeme za tvým hlasem, zůstáváme s tebou. Ve tvé blízkosti ať se těšíme z tvé ochrany a lásky.