Komentář "Církev a svět"
Milan Glaser
Zprávy o terorismu, naposledy z Bruselu, jsou velice obsáhlé a značně asertivní, pokud se týkají Evropy či USA. Nedělní atentát v pákistánském Láhauru, při kterém zemřel dvakrát větší počet lidí než minulý týden v Bruselu, však nevyvolal průběžné celodenní on-line zpravodajství na všech informačních webech, ani kontinuální zájem televizních čtyřiadvacítek v západním světě. Dvojí metr západních médií při produkci zpráv o světovém terorismu je však jenom jeden typ nešvaru.
Média jsou totiž na štíru také s profesionalitou. Americká CNN a mnoho dalších televizí vysílaly ve zpravodajství z bruselského letiště záběry, které jsou čtyři roky staré a pocházejí z atentátu na moskevském letišti Domodědovo (
porovnání obou záběrů ZDE). Asi bylo třeba nějak dokreslit dramatickou atmosféru... Stejný záměr se nevyvedl ani televizi NBC, která odvysílala
záběry, na nichž se po explozi v zakouřené letištní hale jakýsi muž sklání k ženě a drží přitom v ruce miminko, kterým je - při pozornějším shlédnutí - pouze plastiková panenka.
Za pozornost stojí také mediálně předkládaná svědectví o atentátech. Jedno takové podal Mason (některá média uvádějí Jason) Wells, 19 letý mormon z USA, který se „připletl“ již do třetího atentátu, jak napsal u nás např. zpravodajský server
iDNES.cz a opakovala média v celém západní světě. Na Bostonském maratonu (15. duben 2013), kde vraždili bratři Carnajevové, a při loňských listopadových atentátech v Paříži, kde řádili bratři Abdeslamové, Mason Wells vyváznul. Avšak v Bruselu, kde zabíjeli bratři el-Bakraoui, to tentokrát odnesl zraněním. Svědectví však poskytl televizi
CNN přímo z nemocničního lůžka. Tomu se říká z pekla štěstí. Samozřejmě, že je třeba z toho mít radost, a to tím spíše, že jeho případ zdaleka není jediný (viz
ZDE a
ZDE).
Mainstreamová média představila další takové několikanásobné svědky mezinárodního terorismu. Na internetovém samizdatu se jim říká
crisis actors. „Naši herci zaručují realismus v simulovaných incidentech s masovými ztrátami“ – čteme na webové prezentaci firmy
Crisiscast.com se sídlem ve Velké Británii. Tato nadnárodní korporace na svých webových stránkách formuluje svoji nabídku takto: „Dramatizujeme různé události pro potřeby bezpečnosti ve Spojeném království, na Blízkém východě a ve světě. Naši specialisté na hraní rolí (
role-playing), z nichž mnozí mají autorizovaný přístup k utajeným informacím (
security clearence), jsou vycvičeni v behaviorální psychologii a mají divadelní zkoušky (rehearsal) na projevy obětí či zločinců, aby pomáhali policii, armádě, bezpečnostním službám, médiím a ozbrojeným složkám simulovat katastrofální prostředí pro záchranné práce“ – tolik specializovaná producentská firma nabízející tzv.
crisis actors čili herce krizových situací i krizové situace samotné.
Je však třeba také říci, že ne všichni herci jsou opravdu prvotřídní. Každý to může posoudit např.
ve scéně, kde svěřuje svou zkušenost otec dcery, kterou šílený masový vrah zabil ve škole Sandy Hook ve městě Newton v americkém Connecticutu (14.12. 2012). Zdrcený otec by se totiž tvářil poněkud jinak. Popravdě řečeno věrohodných svědectví o teroristických útocích je mnohem méně než by bylo možno očekávat, přinejmenším tedy na mediální scéně, a to zvláště v době facebooku a twitteru a při západním zvyku pořizování si selfíček a filmování a focení všeho, co se namane.
Pokud zkrátka někdo opravdu pozorně sleduje všechno, co zpravodajství o terorismu přináší, což je vzhledem k množství zpráv vlastně nemožné, stěží se ubrání dojmu, že asi ne všechno je úplně tak, jak je prezentováno, tedy kromě servírovaných emocí. Pokud se týče věcných poznatků o zločinech samotných, je dnes již zcela obvyklou zápletka ztráty nějakého identifikačního průkazu alespoň jednoho z pachatelů, počínaje terorismem v New Yorku, Madridu, Londýně a Paříži. V Bruselu se tentokrát v jedné popelnici našel dokonce komputer atentátníka, jak
oznámil belgický státní zástupce Leeuw. A podobně je tomu s pachateli, o kterých se v médiích dovídáme, že „je bezpečnostní složky znají už delší dobu“. Proč tedy nezakročily?
A co říci o politicích, jejichž projevy zavánějí komplicitou, protože alarmismus a strach, který šíří, je k nerozeznání od toho, který zřejmě chtějí vyvolat sami pachatelé, ale který zvláštním způsobem vždycky tak nějak přispívá k politickému sjednocení terorizovaných národů?
Možná bude v této souvislosti a v kontextu velikonoční doby užitečné připomenout si patrně historicky nejstarší zprávu o komplotu mocenských struktur ve vztahu k pravdě. Podává ji evangelista Matouš, který líčí, jak se z římských vojáků, kteří byli přímými svědky Ježíšova zmrtvýchvstání, stali propagátoři lži. Velekněží, kterým to vojáci oznámili, jim totiž zaplatili za to, aby říkali: „V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali“ (Mt 28,13). Kromě peněz náboženští hodnostáři přislíbili vojákům také pomoc, pokud by bylo třeba „uchlácholit“ vladaře v případě, že by se to „doslechl“ a chtěl je za spánek ve službě potrestat. Velekněžími placená zpráva o prázdném Ježíšově hrobu sice odporuje sama sobě, přesto však, jak poznamenává Matouš, „je tento výklad rozšířen dodnes“.
V případě mezinárodního terorismu je situace poněkud komplikovanější. Vládce světa, který je zároveň otcem lži, jak Ježíš definoval inspirátora dějin hříchu, však působí stejně. A bude přemožen stejně tak jako na Golgotě. Tam se totiž proti své vůli podílel na zjevení Boží moci. Třebaže lidem vnukl záměr zbavit se Ježíše ukřižováním, právě Ježíšova smrt v plnosti zjevila slitovnou Boží lásku k lidstvu.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek z 29. 3. 2016 naleznete
zde.
