Marie Concepción Cabrera de Armida, nebo jak jí všichni říkali -
Conchita, se narodila 8. prosince 1862 v Mexiku. Conchita jako manželka, matka devíti dětí a zároveň inspirátorka vzniku dvou řeholních společenství a mystička, představuje nový typ ženské svatosti.
,,
Kde hledat tajemství podobného života? Bezpochyby v její lásce k Bohu a v neuvěřitelné lásce ke Kristu. Její každodenní život byl proměněný vírou. [...] Bůh v ní utváří vzor pro dnešní ženy, které žijí ve své rodině, ve svém pracovním prostředí a ve svých každodenních zaměstnáních s prostotou evangelia, jako věřící se všemi svými povinnostmi, velkodušně odevzdané, často hrdinské , ačkoli to ani nevědí. Je to nový typ ženské svatosti, jaký potřebuje dnešní svět." (Srov. M.-M. Philipon: Conchita Armida - Duchovní deník matky rodiny, s. 51)
Katolická církev jí udělila titul ctihodná (Venerabilis) a v současnosti probíhá proces jejího blahořečení.
Láska k manželovi jí nezabránila milovat Boha
Přistupování ke svatému přijímání byla absolutní potřeba jejího života už od dětství. Během let jejího zasnoubení s Panchem se tato její láska ke svátostnému životu nijak neumenšovala, právě naopak. Říká: ,,
V noci jsem myslela na eucharistii a pak na svého snoubence. Mnohokrát jsem při svých přijímáních nebo během svých návštěv Nejsvětější svátosti řekla mému Ježíšovi: Pane, cítím se neschopná milovat tě, proto se chci vdát. Dej mi mnoho dětí, aby tě ony milovaly víc než já." (Srov. Duchovní deník matky rodiny, s. 20)
Nic v jejím životě nenasvědčuje tomu, že by nechtěla Boha milovat nade vše, milovat ho tak, jak si to právem zaslouží. Bůh byl v jejím životě vždy na prvním místě. Byla to spíš její pokora, které si byla vědoma toho, že ho stále nemiluje dostatečně.
,,
Můj snoubenec mě nikdy nezaujal natolik, aby se stal překážkou mého sounáležení s Bohem. Zdálo se mi tak jednoduché spojit obě věci. Když jsem se šla projít a cítila jsem se sama, myslela jsem na Pancha a pak na Eucharistii, která byla mou rozkoší. Každý den jsem přistupovala k svatému přijímání a pak jsem šla, abych Pancha viděla projít kolem. Vzpomínka na něj mi nebránila v modlitbě. Zkrášlovala jsem se a oblékala pěkně jen proto, abych se mu líbila. Chodila jsem do divadla a na plesy jen proto, abych ho potkala, vše ostatní mě pramálo zajímalo." (Srov. Duchovní deník matky rodiny, s. 22)
Pomáhala dětem objevovat jejich povolání
Ve svém deníku popisuje své mládí, poznání jejího budoucího manžela, život s ním a s dětmi, které postupně přicházely, ale také odcházely - o smrti jejich dvou dětí, odchody dalších do zasvěceného života a do manželství. Popisuje lásku k Bohu, která v jejím životě rodinou nikdy nebyla vytěsňována, právě naopak - našla svou cestu milování Boha v manželském a rodinném životě. Conchita uskutečňovala lásku v rodině, v ní rostla k dokonalosti v obětech, sebezáporu, v nesení kříže.
Z jejího velmi šťastného manželství vzešlo devět dětí- dvě dívky a sedm chlapců. Všechny zasvětila Panně Marii. Čtyři děti během jejího života zemřely. Conchita říká:,,
Musím formovat srdce svých osmi dětí, bojovat proti osmi charakterům, posílat pryč, co je špatné, uvádět a rozvíjet, co je dobré. Je zapotřebí dlouhá trpělivost, velká moudrost a mnoho ctností, abych svatě splnila toto poslání matky. Ve všech mých modlitbách první volání mého srdce je žádost o milosti pro mého manžela a pro mé děti. Je samozřejmé, že všechno očekávám shora, vše od Boha nekonečně dobrého a od Marie, Matky nás všech, které jsem zvláštním způsobem zasvětila ty, kteří jsou mi svěřeni." (Srov. Duchovní deník matky rodiny, s. 49)
Conchita dobře znala každé ze svých dětí. Rozpoznala, které dítě má vlohy pro manželství a které pro úplné zasvěcení se Bohu. Dětem se snažila pomáhat v tom, aby na Boží volání dokázaly odpovědět. Její nejstarší syn Ignác se stal knězem - jezuitou a dcera Conchita řeholní sestrou.
Conchita měla mystické zážitky s Pánem, který ji "zasvětil" do mnoha tajemství víry. Tato manželka a matka "svou" teologií a myšlenkami předběhla II. vatikánský koncil. Několik témat, která Conchita ve svém díle rozvíjí, se staly tématy koncilu a byly odraženy v jeho konstitucích. Je velká škoda, že její deník se na Slovensko ještě nedostal a že zatím ani příkladem svého života není dostatečně známá.
Conchita Armida zemřela v roce 1937 ve věku 75 let. V současnosti probíhá proces jejího blahořečení.
autor: Diana Hricová
Převzato ze
zastolom.sk, 22. března 2016,
článek naleznete
zde.
***
U nás kniha vyšla v MCM v Olomouci
v roce 2001 (271 stran)
Více na:
http://paulinky.cz/obchod/detail/Duchovni-denik-matky-rodiny
http://muj-antikvariat.cz/kniha/duchovni-denik-matky-rodiny-philipon-marie-michel-2001
,br>
