Antikoncepce byla na základě tradičního výkladu příběhu Onana (Gn 38), který praktikoval přerušovanou soulož, katolickou církví vždy odsuzována jako hřích, který nelze nikdy za žádných okolností ospravedlnit. (1) Tento přístup podporují také některé pasáže Nového zákona a Didaché (II. 3). V době reformace nebylo toto téma předmětem sporu: odsuzovali je všichni reformátoři – Hus, Luther, Kalvín a Wesley. Používání antikoncepce nebylo masovým fenoménem až do konce 19. století.
Ve 20. letech 20. století se rozšířily bariérové metody z důvodu levné masové výroby. To způsobilo tlak na církve, aby přehodnotily své učení o hříšnosti antikoncepce. V roce 1930 ustoupila anglikánská církev a dovolila užívání antikoncepce v nouzových situacích. Papež Pius XI. okamžitě ostře reagoval na tento odklon anglikánů od tradice svou encyklikou
Casti connubii. Avšak další protestantské církve anglikány následovaly; takže do roku 1960 byla antikoncepce přijata celou západní civilizací s výjimkou katolické církve.
S příchodem hormonální pilulky se očekávalo, že se i ona podřídí. Ale papež Pavel VI. potvrdil roku 1968 učení Církve encyklikou
Humanae vitae.
Encyklika se setkala s téměř všeobecným odmítnutím, dokonce i uvnitř katolické církve. Po sametové revoluci v roce 1989 se rozšířila antikoncepční kultura i v zemích bývalého sovětského bloku.
Kultura pilulky
Všeobecné užívání antikoncepce způsobilo změnu v chápání povahy sexuality.
V minulosti si byli lidé velmi dobře vědomi toho, že pohlavní aktivita může mít s velkou pravděpodobností za následek početí dítěte. To působilo přirozenou zábranu v situacích, ve kterých takový výsledek nebyl žádoucí.
S příchodem antikoncepce, zvláště hormonální pilulky, se obecně předpokládá, že „se nemůže nic stát“ a dítě být počato nemůže. Tak se
logicky prolamují zábrany. Stoupá cizoložství, pohlavní život před manželstvím nebo zcela bez myšlenky na manželství.
Bezbožná
sexuální výchova povzbuzuje promiskuitu od puberty s jednoduchým pravidlem: můžete dělat cokoli, pokud partner souhlasí a používáte antikoncepci.
Dítě zmizelo z povědomí a „sex“ byl degradován na formu zábavy. Byla zrozena
„kultura pilulky“.
Tento životní styl má negativní důsledky pro mládež. Časté střídání partnerů vede k opakovaným zklamáním; obranný mechanismus může působit zatvrzení charakteru a důsledkem toho
neschopnost navázání dlouhodobého vztahu.
Ovšem
slib, že se „nic nemůže stát“ je falešný. Kontraceptiva, včetně pilulky, nejsou v žádném případě 100% efektivní a často nejsou ani správně používána podle návodu, zvláště u mladých lidí.
Navzdory používání antikoncepce jsou počaty děti. Jsou považovány za antikoncepční „selhání“ nebo „chyby“. A samozřejmě, chyby musí být korigovány.
P. Paul Marx, zakladatel Human Life International, navštívil během svých cest více než sto zemí. Neúnavně opakoval:
„V každé zemi, kde byla zavedena antikoncepce, následovaly potraty.“ Říkal, že neví o žádné výjimce.
Když o tom uvažujeme, vidíme, že
antikoncepce vytváří určitou mentalitu. Pár, který používá antikoncepci, už „vyřešil“ otázku dětí a už na ně nemyslí. Jsou volní užívat fyzické potěšení, aniž by museli brát zřetel na možnost, že se do jejich života vetře dítě. A nejen to,
opakováním jednání, kterým odmítají možnost početí, ať už přerušovanou souloží, bariérovými metodami, každodenní pilulkou nebo něčím trvalým, utvářejí ve svém myšlení negativní vztah vůči dítěti. Buď mají z případného početí strach, nebo v nich dokonce budí agresivitu. A tak, když se dítě ohlásí, reagují se strachem nebo s hněvem. „
Dělali jsme všechno, abychom se vyhnuli těhotenství, tak je nutno to napravit.“ Situace je zvlášť kritická, když ti dva nejsou ani manželé a žijí jen tak spolu bez jasných plánů do budoucnosti.
Ještě horší je, když byl sex jen více méně očekávaným vyvrcholením mejdanu, pro které se případně vyndal z kabelky požadovaný kondom, a ti dva, kteří se spojili, jeden druhého prakticky neznali.
Jiná je situace páru praktikujícího PPR. Jsou si vědomi vzájemné plodnosti. Když jsou přesvědčeni, že by nebylo zodpovědné zplodit dítě, čekají, až bude mít žena příznaky neplodného období.
Protože k metodě patří neustálé povědomí o stavu společné plodnosti, nemohou zapomenout, že pohlavní spojení má co dělat s možným početím dítěte. A když je dítě počato proto, že metoda selhala, nebo špatně interpretovali příznaky, jsou spíše ochotni je přijmout. Muž, pokud
není hlupák, se bude zajímat o příznaky plodnosti své ženy a bude jí je pomáhat správně interpretovat. Jinak se jim může vést jako muži, kterému manželka oznámila početí čtvrtého dítěte. Jeho reakce byla: „Ty jsi ten den řekla, že je to v pořádku.“ Na což ona odpověděla, „Vždyť to bylo v pořádku.“ Nebo si dokážete představit večírek mladých lidí, kteří odmítají antikoncepci, kde by mladý muž žádal atraktivní dívku, aby se s ním vyspala a dodal: "Mimochodem, jsi právě v neplodném období?“ To je přece absurdní!
Demografická zima
Potrat se stal přijímanou součástí moderní bezbožné západní kultury, která bez něj nemůže fungovat. Stal se pojistkou při selhání antikoncepce a je také využíván, když rodiče zjistí, že dítě neodpovídá jejich očekávání, např. když je postižené.
A protože si společnost zvykla na zabíjení nenarozených dětí, které stojí v cestě, je logické, že
odmítá i jiné nepohodlné kategorie lidí, v podstatě ty, kdo jsou neschopní nezávislého života: lidi s vážným postižením, vážně a nevyléčitelně nemocné, lidi v komatu a staré. Seznam může být prodloužen o ty, jejichž životní styl se nesrovnává se společenským očekáváním, o politické oponenty a křesťany.
Pilulková kultura, pokud se vůbec může nazvat kulturou,
vede k odmítání dětí a k malým rodinám. Způsobila „demografickou zimu“, tj. jsou země, ve kterých je porodnost daleko pod úrovní reprodukce.
To v delším horizontu znamená neschopnost platit důchody, což
nakonec povede k eliminaci „neužitečných jedlíků“, jak je označovali nacisté.
Páry praktikující PPR mívají větší rodiny, např. rakouská studie (2) zjistila průměr tři děti na rodinu, což je dvojnásobek národního průměru. V naší organizaci Lize pár páru České republiky máme zatím 16 párů s celkovým počtem 65 dětí, což je víc než 4 na rodinu.
Nová třída otroků
Když je pohlavní aktivita redukována na pouhou zábavu, pramen potěšení, při kterém lidé prvořadý biologický aspekt plození dětí ze svého pohledu eliminují, je pro ně mnohem snazší přijmout myšlenku
produkce dětí nezávisle na manželském aktu.
Protože neplodnost stoupá, částečně působením antikoncepce,
stoupá i poptávka po této službě, službě asistované reprodukce, obvykle ve formě in vitro fertilizace (IVF), při které je velký počet vajíček, řekněme 25, smíchán se spermatem na Petriho misce. Takto vzniklé lidské bytosti se pak nechají po několik dní růst a pak jsou roztříděny, tj. „nekvalitní“ zlikvidovány. Ze zbytku jsou některé implantovány do dělohy matky, jiné hluboce zmraženy pro případně použití v budoucnosti a některé použity na smrtící pokusy. Netřeba
říkat, že je tento průmysl velmi výnosný.
A jak označujeme lidi, kteří jsou kupováni a prodáváni, tříděni podle kvality, likvidováni nebo používáni na smrtící pokusy? Jsou to otroci! Byla tak vytvořena nová třída otroků. To není něco, co se
stalo náhodou, že by např. několik vědců objevilo tuto možnost.
Přesně vypracovaný plán pro tento projekt poskytuje román Brave New World (Statečný nový svět), který napsal Aldous Huxley v roce 1932. Aldous Huxley byl bratrem Juliana Huxleyho, prominentního anglického vědeckého humanisty a ateisty. Tito lidé se považovali za elitu. V románu kontroluje elita reprodukci, která je prováděna výhradně uměle a slovo „matka“ je považováno za sprosté. Trochu nejasný titul knihy byl překládán různě.
V češtině vyšla pod názvem Konec civilizace, což sedí. Toto se
dnešní elity patrně snaží realizovat.
Měli bychom si uvědomit, že
asistovaná reprodukce není terapií neplodnosti. Lékaři, kteří ji provádějí, se vůbec nesnaží zjistit příčinu neplodnosti daného páru. Obcházejí normální proces lidské reprodukce. Navíc
opravdová léčba neplodnosti je úspěšnější a levnější než asistovaná reprodukce. My učitelé PPR můžeme poskytnout první pomoc tím, že ženy naučíme pozorovat a zaznamenávat vlastní cykly. Výsledné záznamy mohou být užitečné pro diagnózu příčin neplodnosti.
Tak proč je asistované reprodukci dávána přednost před léčbou neplodnosti? Jsem přesvědčen, že můžeme důvod vystopovat v Huxleyho románu.
Elita chce kontrolovat reprodukci. Chtějí omezit počet porodů a dovolit, aby se rodily jen děti, které považují za kvalitní.
Sex pouze jako zábava
Omezení lidské sexuality na pouhý pramen zábavy má i jiné následky. Když lidé vytěsní ze svého přístupu k sexuální aktivitě plodnost,
stává se jejím jediným cílem orgasmus. Ale orgasmu lze docílit různými způsoby. Proč by to muselo být jen v manželském aktu? Tak lidé zkoušejí jiné způsoby ukojení své žádostivosti: masturbace (vlastní nebo vzájemná), orální nebo anální styk, homosexuální aktivity. Masové používání antikoncepce úplně změnilo pohled na sexuální aktivitu. Konkrétně to znamená, že
celé současné mocné homosexuální hnutí bylo umožněno a přijato skrze všeobecnou praxi antikoncepce!
Antikoncepce ničí lásku
A teď se vraťme k manželskému vztahu: Antikoncepce ničí lásku! Lidská historie je plná milostných písní a básní. Vyskytuje se v těch básních a písních antikoncepce? Nikdy! Ale
dnes se nám podsouvá myšlenka, že když budou manželé osvobozeni od obavy z početí dítěte, budou moci milovat jeden druhého naplno. Taková však láska není. Je to lež!
Jaká je povaha lásky? Nejlépe to vidíme na lásce Kristově. Vyjádřil to plně v sebeobětování na kříži.
Láska neznamená dostávat, ale dávat. Není lakomá, ale štědrá. Může být sebeobětující, když matka dává dítěti vše, co potřebuje. Známé jsou příběhy matek, které obětovaly
za dítě vlastní život.
V manželském aktu se manželé jeden druhému cele dávají a zároveň se cele přijímají. Přirozeným ovocem tohoto vydávání se a přijímání je početí dítěte.
Ale když lidé praktikují antikoncepci, říkají podvědomě jeden druhému: „dávám se ti, ale bez své plodnosti, svého daru života. A tvou plodnost také nechci.“ Je to láska? Je to úmyslné odmítnutí a podržení přirozeného ovoce lásky. Akt, který má být úplným sebedarováním a přijetím, v sobě obsahuje element úmyslného odmítnutí. A to se neustále opakuje, když ten pár používá antikoncepci. Jejich manželství trpí neustálým zatěžováním a podvědomým odmítáním. Mnohá manželství se zhroutí, jak pozorujeme v katastrofální situaci dnešní společnosti.
Destrukce společnosti
Výsledkem toho, co můžeme popsat jen jako antikoncepční revoluci, je destrukce společnosti. Je příliš málo dětí – národy vymírají kvůli nízké porodnosti. Máme bezuzdnou potratovost, která vede k popotravému syndromu a rozbitým vztahům.
Násilí je zakotveno v zákonech a zabití nevinných je přijatelné. To vede k eutanazii, zabíjení starých a postižených a také k asistované reprodukci, IVF – formálnímu znovuzavedení otroctví.
Homosexualismus a genderová ideologie jsou přímými útoky na opravdové manželství. Sexuální výchova je využívána, aby systematicky korumpovala děti a mládež. Dalším útokem na manželství
jsou pornografie a snadný rozvod.
Vidíme, že rodina a manželství jsou ostře a systematicky napadány ze všech stran a antikoncepce je v tomto útoku klíčovým faktorem. Můžeme si domyslet, že útok přichází ze strany bohatých a vlivných, kteří jsou pevně odhodláni zredukovat světovou populaci. Zdá se, že také chtějí zničit nebo alespoň oslabit manželství a rodinu, nejspíš proto, aby mohli lidmi snáze manipulovat. Je také
zřejmé, že antikoncepce je posvátnou krávou moderní bezbožné společnosti a žádná současná vláda ji rozhodně nebude zakazovat nebo i jen omezovat.
A co Církev?
Situace v Církvi není o moc lepší. Církev trpí téměř půlstoletí trvající neposlušností učení
Humanae vitae s odpovídajícími důsledky. Je málo dětí, a i katolická populace vymírá. Je vážný nedostatek duchovních povolání. Kněží a řeholníci často přicházeli z velkých rodin. I katolické ženy podstupují umělý potrat a následně trpí postabortivním syndromem a rozbitými vztahy. Také asistovaná reprodukce je přijímána katolíky, kteří nerozumí, oč jde. Dochází k rozbití manželství, protože katolíci používají antikoncepci ve skoro stejné míře jako nekatolíci. Homosexualismus se nezastavil před branami Církve. Bezbožná sexuální výchova si našla cestu i do některých katolických škol. Nedostatečná katecheze a příprava na svátost manželství si také vybírají svou daň.
Tak co dělat? Řešení je jasné. Pro Církev je urgentně nutné odčinit, co za posledního
půlstoletí zanedbala a ze všech sil hlásat zvěst
Humanae vitae. Abych byl přesný, věřím, že to je
conditio sine qua non pro obnovení stabilních manželství a zdravých rodin ve starých zemích křesťanské kultury, tj. nutná a nenahraditelná podmínka, bez níž je taková obnova nemožná.
Neříkám, že je to jediná podmínka, prostě že je nutná. V tomto kontextu je PPR důležitým nástrojem k obnově manželské čistoty; není samo o sobě cílem, ale pro většinu lidí představuje nutnou pomoc pro život v manželské čistotě. To je to, co měli zvážit biskupové na synodě o rodině, když se zabývali
krizí manželství. A když bude Církev obnovena skrze zdravá manželství a rodiny, stane se opět světlem pro celý svět.
Mgr. David Prentis
prezident Ligy pár páru ČR
(Mezititulky redakce)
Poznámky k textu:
(1) - Podrobná obrana tradiční exegeze je v KIPPLEY, J. F.,
Sex and the Marriage Covenant – A Basis for Morality (Sex a manželská úmluva – základy morálky), San Francisco, 2. vydání, 2005, s. 325–331.
(2) RHOMBERG W., RHOMBERG M., WEISSENBACH H., „Neue Aspekte der Natürlichen Empfängnisregelung. Eine Umfrage zur sympto-thermalen Methode“ (Nové aspekty přirozené regulace početí. Výsledky ankety k symptotermální metodě),
Medizin und Ideologie 2/2010, www.familie.kirchen.net.
Článek naleznete v časopise RC MONITOR, ročník XIII., č 5 s datem 6. 10. 2016, str. 7 -10
V elektronické podobě
zde.
Archiv časopisu:
http://rcmonitor.cz/periodika-rc/?f=399
