Každý kněz si přeje, aby se věřící (a mezi nimi i on sám) obrátili. To zahrnuje také to, aby už nedělali něco z toho, co dělají. A tak onen nebohý kněz začne mluvit, kázat a přednášet o morálce. Někteří tleskají, jiní ho pošlou někam. A nikdy to opravdu nefunguje.
A z nebohého kněze se stane kněz zoufalý. (Znám takové. Jeden zrovna sedí za klávesnicí.)
Nefunguje to. Ne takto. Morálkou se nikdy nesmí začít, a jen málokdy se k ní dojde :-)
Je třeba se učit od mistrů a mezi nimi byl Ježíš (řečeno slovníkem ne přímo akademickým) ten bouchač největší. I Ježíš si přeje, aby se lidé obrátili - ale jde na to jinak, lety prověřenou božskou strategií. Jde na to jako milující manželka.
Nebylo mi dopřáno, abych se vystavil blahodárnému vlivu manželky. Ale párkrát jsem tu scénu v různých podobách zahlédl. Manželský pár se poprvé potkává poté, co se v hádce před pár hodinami rozešel. Manžel manželce ublížil. Vědí to oba. On nemá sílu se omluvit. Stojí naproti sobě. A manželka ho vezme oběma rukama za límeček u košile, jako by ho chtěla uškrtit, a přitáhne k sobě. A řekne: "Jsi otrava." A nebo neřekne nic. Jen se mu dívá do očí. A vyplázne jazyk.
V tu chvíli se v chlapově hrudi něco zlomí. "Promiň," řekne. A sílu k tomu najde jenom proto, že ví, že ona mu odpustila dřív, než to udělal.
To je božská strategie.
Bůh je otec, který vyhlíží svého ztraceného syna, který ho přede všemi prohlásil za mrtvého, shrábl dědictví a v cizině ho rozházel. Až toho syna uvidí, rozběhne se k němu a políbí ho. Celou tu dobu měl připravené odpuštění. A nebylo zrovna laciné. Stálo ho mnoho bolesti...
A stejně jednal Ježíš, když navštívil Zachea. Nejdřív s ním jedl, nabídl mu své přátelství - a Zacheus se obrátil, jeho srdce roztálo v blízkosti božského plamene.
A když náš Spasitel stál sám se ženou přistiženou při cizoložství, Boží strategie milosrdné lásky zazářila jako čistý krystal. Je to evangelium v evangeliu. Ježíš na ženu s láskou pohlédne, vezme ji s sebou do chrámu ticha - kde je jen on a ona. A to jí umožní poznat pravdu o vlastním životě. V Božím jednání je nejdřív: "Já tě neodsuzuji." A pak až: "Už nehřeš."
A příběh se opakuje se samařskou ženou u studny, s Petrem, který Pána třikrát zapřel... a s mnoha a mnoha těmi, kteří přijali Boží nabídku přátelství - a spásy. A pak jsme tu my.
Boží milosrdenství není laciná milost. Syna stála život. Bolest kříže se zapomenout nedá. Ale Syn zemřel za všechny naše hříchy - i za ty, kterých se ještě dopustíme. Odpustil nám dříve, než jsme vůbec byli ochotni a schopni litovat. Nabízí odpuštění formou přátelství - a čeká. Je zranitelný...
Je jako milující manželka. Vezme nás za límeček a podívá se nám do očí...
ToB - P. Karel Skočovský
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek z 27. února 2016 naleznete
zde.