Na radiu vatikán mě oslovila promluva otce Ermese Ronchi, kterou měl při exerciciích římské kurie. Myslím, že to ale může být poučné pro každého z nás.
Křesťanský lid nejvíce zraňuje, poznamenal exercitátor o. Ermes Ronchi, když duchovenstvo lne k penězům. Naopak největší štěstí mu přináší sdílený chléb, dodal italský servita.
Existují lidé, kteří hladovějí natolik, že pro ně má Bůh výlučně podobu chleba – těmito slovy zahájil o. Ronchi svou dnešní dopolední meditaci, aby vzápětí poukázal na hlad zástupů. Církev obléhají miliony chudých, kteří vztahují ruce po jídlu, a nikoli náboženských definicích. Jak na to církev reaguje?, ptal se kazatel a odpověděl evangelním čtením o zázračném rozmnožení chlebů a ryb. Učedníci tehdy Ježíše žádali, aby rozpustil zástupy, které si měly po okolí obstarat něco k jídlu. Ježíš však učedníky vyzývá, aby sami nasytili zástupy. Na jejich námitky klade otázku: „Kolik chlebů máte?“ a poté přikazuje: „Jděte se podívat!“ Otec Ronchi poznamenal, že Ježíš je velmi praktický, vyžaduje „dobré účetnictví“, a to stále:
“Tatáž prověrka se požaduje po všech dnešních učednících a také po mně: Kolik máš? Kolik peněz, kolik domů? Jakou máš životní úroveň? Běžte se podívat a prověřujte! Kolik klenotů a prstenů ve tvaru kříže? Církev se nesmí bát transparentnosti, nemá se obávat jasného přehledu o svých chlebech a rybách, svých statcích. Pět chlebů a dvě ryby.“
S průhledností přichází pravost. A kde je pravost, tam je také svoboda, zdůraznil italský servita. Ježíš byl svobodný, protože se nikým nedal koupit a nikdy nevstoupil do paláců mocných – byl tam přiveden jako vězeň. Když pravá svoboda chybí, začíná se hromadit a zadržovat, podotkl o. Ronchi. Jako některé řády, které svou jistotu, nahlodanou krizí povolání, hledají v majetkové správě. Ježíšovou logikou je však dar. Evangelní „milovat“ lze střídmě přeložit jako „dávat“. Zázračné rozmožení vypovídá o tom, že Ježíš nehledí na množství chleba, nýbrž na jeho sdílení:
“Když se podle tajemného božského pravidla můj chléb stává tvým chlebem, také malé množství náhle postačuje. Hlad začíná tehdy, když k sobě tisknu svůj chléb, když sytý Západ pevně svírá svůj chléb, ryby i statky. Je možné nasytit celou zemi, protože chleba máme dostatek. Není třeba jej rozmnožovat, stačí jej rozdat a začít sami od sebe. Neposlouží nám zázračné rozmnožení, nýbrž je nutné zvítězit nad Goliášem sobectví, plýtvání jídlem a hromadění malou hrstkou lidí.
Dávejte a dostanete – míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou…Tento Ježíšův příslib obsahuje tajemnou a nesmírnou ekonomii daru a stonásobku, která přebíjí jakýkoli rozpočet. To mne utěšuje, dodal o. Ronchi. Dozvídáme se tak, že konečná pravda se řídí logikou daru, a nikoli logikou observance. Poslední otázka totiž bude znít: Dal jsi životu málo, anebo hodně? Na tom závisí náš život – a nikoli na statcích, uzavíral italský kněz, protože ke změně světa stačí pět darovaných chlebů.
“Zázrak je oněch pět chlebů a dvě ryby, které vznikající církev s důvěrou vkládá do Kristových rukou, aniž by kalkulovala a ponechala si něco stranou na vlastní večeři. Je to málo, ale dává vše, co má – veškerý pokrm učedníků, který je kapkou v moři. Avšak ona kapka může dát životu smysl a naději.“
