Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle postní.
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takovou ženu ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš ji řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ (Jan 8,1-11)
Pokrytecké horlení o mravnosti
je i dnes nebezpečným pokušením mnoha vlivných křesťanů, jako tomu bylo tehdy u izraelských vůdců. I dnes jsou „zbožní lidé“ často lidmi tvrdého srdce, možná se takovými stali i častým jednostranným zdůrazňováním Božích a církevních zákonů. Nelze ovšem zamlčet nebo popírat, že vedoucí osobnosti jsou povinny hájit právní řád a že uvědomělí křesťané se mají zastávat mravních hodnot ve veřejném životě.
Farizejům zde však nešlo ani o mojžíšský trestní řád proti cizoložství ani o mravní řád Boží, nýbrž o lstivý útok na Krista. Takové a každé jiné pokrytectví je odporné nejen proto, že používá měšťáckých prostředků podvodu a lsti, nýbrž i proto, že bezohledně zneužívá lidské viny pro své temné cíle. Právě rozlišení, zda vystupujeme proti chybě samotné či proti chybujícímu člověku, nám obyčejně spolehlivě ukáže, je-li naše horlení čestné či pokrytecké. V tomto smyslu je třeba rozumět slovům Páně: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď na ni první kamenem.“
Ježíš odsoudil hřích nevěrné ženy: „Jdi a od nynějška už nehřeš“, avšak neodsoudil hříšného člověka.
Podobně je povinností statečných křesťanů, aby bránili drzému šíření zla ve veřejnosti; kdo však zamýšlí kritikou ponížit chybujícího, ten nejedná v duchu Kristově. Pokrytecká a zlobná kritika „dobrých křesťanů“ nebo dokonce církevních vůdců byla často příčinou toho, že se cenní lidé odklonili od církve, v níž bohužel poznali jen málo dobrotivých lidí.
Psaní Páně
Nikde jinde kromě tohoto místa nenajdeme v bibli zmínku, že Kristus něco napsal. Nevíme ani o tom, že by byl Spasitel někdy učedníkům přikázal, aby zapsali jeho poselství; apoštolové dostali pouze rozkaz „učit všechny lidi“. Písmo je tedy teprve plodem učení Kristova v první církvi.
Co „napsal Pán prstem na zem“? Byly to snad hlavní hříchy přítomných udavačů s jejich jmény, jak se domýšleli někteří Otcové? Nebo Pán Ježíš symbolicky připomněl proroctví, že jména hříšníků budou zapsána do prachu zapomenutí? Nevíme to. Víme však, že Pán chtěl zachránit hříšnou ženu ze lstivých popravčích rukou farizejů. Jediné biblické psaní Spasitelovo přispělo k omilostnění, nikoliv k odsouzení: odpuštění je Bohu milejší než pouhá spravedlnost.
Nikdo nemůže u Boha obstát jinak, než prosbou o Boží milosrdenství – ani vykladači zákona, ani cizoložnice, ani já, ani ty.
Je mé „psaní“ výrazem pravdy a lásky? – Jak jsi, Pane, dobrotivý! Mé jméno jsi zapsal do své dlaně, mé hříchy si však psal do mlhy a do písku, kdykoliv jsem k tobě přišel s prosbou o odpuštění!
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
