Pornografie dokázala v průběhu několika desetiletí prosáknout společnost. Někteří ji vnímají jako výdobytek moderní doby a svobody, jiní ji považují za něco, co lidem svobodu bere a způsobuje rozvrat společnosti. Jaký je tedy její vliv na psychiku člověka? Představuje pro člověka reálnou hrozbu? Za tu ji považují například kriminologové, který si při posuzování sexuálních trestných činů všimli, že pachatele k činu často přivedla závislost na pornografii. Mohou být však právě pornografické materiály příčinou či spouštěčem takového činu?
Těsná navázanost pornografie a vzniku sexuálního násilí, je už z vědeckého hlediska dobře známým a prozkoumaným fenoménem. Pornografie mění pohled muže na ženu. V jeho očích se stává pouze sexuálním objektem. Jinak řečeno: na ženě již není zajímavé nic kromě jejího těla. Tato změna má tendenci přerůst do stavu, který psychologie nazývá Mýtus znásilnění (rape myth). Mýtus znásilnění je soubor představ, že žena je sama odpovědná za znásilnění, že chce být znásilněna, nebo že se jí to líbí. Přirozené nastavení mužské psychiky má od tohoto daleko. Muž není nastaven tak, aby ženu znásilnil, ale aby ji ochraňoval. Znásilnění je výsledkem těžké deformace nejčastěji způsobené pornografií. A jak se to stane?
Pornografie je ideální prostředí pro učení se nových věcí a jejich růst. Poskytuje obrazy, které se snadněji pamatují, vzrušení, tedy aktivaci nervového systému, odměnu v podobě orgasmu a vzor jiných. Kombinace těchto faktorů vlastně řekne něco takového: "
Dělají to všichni, je to příjemné a každému se to líbí." Tady už ale můžeme mluvit i o bití ženy či sexu s dítětem. Jelikož pornografie využívá resp. zneužívá reálné osoby, mozek konzumenta pornografie "zrcadlí" většinou pozitivní emoce herců a tím napomáhá k většímu prožívání toho, co se děje na obrazovce. Mají to na svědomí zrcadlící neurony. Jejich funkcí je přinášet emoce z vnějšího prostředí. Například způsobují, že se bojíme, pokud v kině sledujeme horor, přestože nám reálně nic nehrozí, nebo soucit s člověkem, který si nám přišel postěžovat. Vliv zrcadlících neuronů způsobí takové přesvědčení: "
Viděl jsem to, a bylo to dobré, příjemné a vzrušující." Konzument se tedy ztotožní s tím, co viděl.
Pedofilie či sexuální násilí jsou již hodně těžkou deviací. Je jasné, že to nejde hned. Obvykle se začíná měkkou pornografií, která se možná nezdá být až tak moc škodlivá. Vždyť většinu hudebních klipů již lze označit za lehce erotické, či lehce pornografické. Každý stupeň pornografie však po čase přestane být zajímavý a konzument přechází na tvrdší stupeň. Je to způsobeno mechanismem závislosti, který je podobný jako u drog. Má ho na svědomí "hormon štěstí" dopamin. Ten se běžně vyplavuje při příjemných událostech, ať už při poslechu pěkné hudby, dobrém jídle nebo při sexu. Při sledování pornografie se ho však vyplavuje takové množství, které je pro mozek nebezpečné a tak mozek ničí dopaminové receptory. A teď je tu jednoduchá matematika. Pokud chce konzument dosáhnout takové uspokojení, na které je zvyklý, potřebuje větší dávku dopaminu, protože má méně receptorů. Větší dávku dopaminu dodá tvrdší porno. To je mechanismus závislosti. Otázkou je, kde se tento postup zastaví? Dětská pornografie? Brutální pornografie? Homosexuální pornografie?
Bohužel, nekončí to jen v těch "grafii". Jelikož je pornografie učitelem určitých tužeb, je i spouštěčem daného chování. Následkem je domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, pedofilie, homosexualita ... Téměř všechny sexuální deviantní způsoby chování lze odvodit právě od pornografie. Je třeba si uvědomit, že se jedná o závislost, kterou psychologové přirovnávají ke kokainu, rozdíl je však v tom, že pornografie je dostupná téměř každou chvíli sedm dní v týdnu a je zdarma.
Pornografie neškodí pouze tehdy, když přejde do extrémů. Ona tam sice dříve či později přejde, pokud se s tím nic nedělá, ale není třeba na to čekat. Její škodlivé následky lze pozorovat již od začátku: Změna pohledu na ženy, sociální kontakty s opačným pohlavím se sexualizují, manželství a vztahy se rozpadají, žena se cítí odstrčená, muži se zase zdá být manželka méně atraktivní. Dále vede k sexuálnímu exhibicionismu, k většímu množství sexuálních partnerů a tedy zvýšenému riziku sexuálně přenosných nemocí, zmenšování části mozku odpovědné za rozhodování a myšlení, atd.
Negativ a nebezpečí je opravdu mnoho. Mnozí však dokázali i přesto této závislosti vzdorovat a zvítězit nad ní. Nebylo to snadné. Prošli si cestou plnou námahy a odříkání, ale vše, co za něco stojí, něco stojí. A tak odměnou jim byl navrácený život, který ztratili, láska, kterou zanechali a vlastní tvář, když se už neměli za co stydět.
Tomáš Slotík
Zdroj:
www.hlavnespravy.sk, 26. 2. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
