Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle postní.
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství:
„Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: „Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.“ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: „Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!“ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.“ Ale otec nařídil služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!“ A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: „Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.“ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: „Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!“ Otec mu odpověděl: „Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, e i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.“ (Lk 15,1-3.11-32)
Bůh je dobrotivým otcem,
to je hlavní poučení této perikopy. Nejprve vidíme, jak Bůh (= otec podobenství) respektuje lidskou svobodu, i když ji člověk zneužije. Pak čeká na návrat zbloudilého (jak jinak bych ho už zpozoroval na velkou vzdálenost?) a ihned, na místě setkání, mu vrací synovskou důstojnost (pečetní prsten!); zdá se, že ho má ještě raději než předtím…. Žádné slovo zapuzení: „Jdi tam, odkud jsi přišel; jdi ke svým tzv. přítelkyním a domnělým přátelům! Udělals nám pořádnou ostudu, ničemo! Celé okolí o nás mluví, nemůžeme se nikde ukázat…“ Žádné chladné mlčení, které by bylo největším trestem pro dítě. Žádná lhůta „na zkoušku“, jak to asi očekával mladší syn: „Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků“.
Takový je Bůh k obráceným! Jestliže se odvrátíme od hříchu, navracíme se k dobrotivému otci; základním prvkem obrácení e Boží dobrota; teprve na druhém místě přijde spolupráce člověka: uznání vlastní viny a ochota k návratu.
Bůh čeká trpělivě
na lepší poznání a obrácení člověka. On ani člověku nebrání odejít na scestí a nespěchá hned za ním s trestající holí; však takový člověk pozná brzo na vlastní kůži, jak nakonec chutná bezbožný život a jaké perspektivy beznaděje otvírá! Jednotlivci i celé národy to dosvědčují v dějinách. Kromě toho jsou navrátilci z hříšného života většinou věrnější než lidé, kteří nikdy hrubě neopustili Boží cesty.
Cesta hříchem je často cestou větší vděčnosti za Boží synovství; bloudění je často „felix culpa“ cesty k Bohu. Tato skutečnost není ovšem omluvou hříchu, nýbrž oslavou Boží milosti.
Dovedu být Pánu vděčen i za své ponižující chyby, proto, že se snad mohou stát cestou k větší Boží lásce?
Dovedu být trpělivý vůči chybám druhých?
Domýšlivé sebeospravedlnění
staršího syna bylo jistě především varováním Krista Pána pro tehdejší Izrael, který se domníval, že má zaručenou spásu, a proto se nestaral o poselství Páně. Zároveň je to ovšem i odsouzení našeho podobného postoje: nikdo z nás nemá důvodu pokládat se za lepšího, než jsou ostatní bratři a sestry, nadávat na „bezbožné a nemravné“ a svolávat na ně Boží tresty.
Hřích vede do slepé uličky
to musel nahlédnout mladší syn v podobenství. Jediné východisko z hříchu je obrácení, tedy svátost pokání, s podobnými pěti částmi, jak je vidíme u marnotratného syna: zpytování svědomí, lítost a dobré předsevzetí, zpověď a vůle k dostiučinění.
I v dějinách vidíme, že opuštění Božích cest a příklon k modlám moci, mamonu a sexuality vede do slepé uličky válek, sobectví a zničení zdraví.
Není tomu tak i v posledních 150 letech evropských dějin?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
