Když
Světová zdravotnická organizace vyhlásila kvůli viru Zika celosvětový výjimečný stav, uvedla také, že nemoc souvisí se zvyšujícím se počtem případů Mikrocefalie dětí. Hned druhý den
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který aktivně podporuje názor, že "
přístup k potratu je záležitostí lidských práv", vyvíjel tlak na země ve Střední a Jižní Americe, aby změnily zákony, které chrání prenatální děti.
Nastala nová chvíle oportunismu a chytili se toho i jiní aktivisté za právo na potrat. Blog
ThinkProgress to popsal jako "
dobrou stránku viru Zika". Feministický blog portálu
Slate s názvem
XXFactor vyslovil naději, že Zika by pro Latinskou Ameriku mohla být "
momentem podobným zarděnkám". Tím narážel na to, že v 50. letech 20. století spojování zarděnek s vrozenými defekty dětí způsobilo, že veřejnost začala tolerovat potraty, které byly do té doby v Americe nezákonné.
Amnesty International zase hovoří o "
ničivých důsledcích" protipotratových zákonů. Mezinárodní větev Plánovaného rodičovství tyto zprávy dokonce využila k vytvoření
speciální sbírky na virus Zika.
A to je dost zvláštní reakce - v neposlední řadě proto, že
dosud se souvislost mezi virem Zika a mikrocefálií dětí neprokázala. Webové stránky WHO vysvětlují, že "
stále neexistuje žádný vědecký důkaz potvrzující souvislost mezi virem Zika a mikrocefálií". Kolumbijští úředníci hlásí 3 177 těhotných žen nakažených virem Zika, avšak bez jakéhokoli důkazu, že by virus způsobil co jen jediný případ Mikrocefálie. Dvě lékařské organizace - jedna z Argentiny a druhá z Brazílie - naznačují, že místo viru Zika by příčinou mohl být jistý
pesticid. Virus Zika má totiž v Latinské Americe dlouhou historii a dosud se nikdy nespojoval s vrozenými vadami.
I kdyby se však nějaké spojení přece prokázalo, tak potratit dítě s mikrocefálií je opravdu syrová reakce. Ultrazvuk ho totiž nemusí zjistit až do třetího trimestru. A to už je dávno poté, co dítě začíná cítit bolest. Dokáže tehdy už také žít mimo dělohu. Také je to termín, který leží za časovou hranicí, ve kterém je většina pro-choice [za možnost výběru, pozn. překl] lidí ochotna přijmout potraty. Jiné prenatální testy, především ty na začátku těhotenství, většinou při diagnostice selhávají. Kromě toho se prognózy pro děti s mikrocefálií mohou značně lišit - jak sarkasticky připomněl
jistý brazilský novinář z BBC - který má sám mikrocefalii.
Není těžké pochopit, proč se obyvatelé Latinské Ameriky mohou zlobit na skupiny jako
OSN, Amnesty International či
Mezinárodní federace plánovaného rodičovství a na jejich dlouholeté pokusy vnutit cizí morální a právní principy těm, kteří smýšlejí jinak. Ve Spojených státech vzneslo vůči tomu námitky jen několik protipotratových skupin, což lze chápat jako další příklad neokolonialismu nebo ještě něco horšího - jako příkladu nové eugeniky. Proč tak slabá reakce?
Může se stát, že eugenický impuls je v americké kultuře tak hluboce zakořeněný, že ho už ani nedokážeme poznat. Již v roce 1909 stát Indiana schválil eugenickou nucenou sterilizaci - zákon, který svým stanoviskem nechvalně obhajoval i Nejvyšší soud a své stanovisko uzavřel slovy: "
Tři generace idiotů stačí".
Ani tento postoj tehdejší společnost neodmítla. Průzkum časopisu Fortune z roku 1937 zjistil, že dva ze tří Američanů podpořili nucenou sterilizaci "
mentálně postižených". Margaret Sanger, která v roce 1921 založila organizaci, ze které se později stalo
Plánované rodičovství, trvala na tom, že nerovnováha mezi "
porodností nezpůsobilých a způsobilých" je "
největší hrozbou současné civilizace".
Tento druh myšlení se ve Spojených státech projevuje i dnes, i když v jiné podobě. Podle Arthura Caplana, zakladatele a vůdce bioetického programu New York University, více než 85% rodičů, kteří se prostřednictvím prenatálního testování dozvědí, že plod má Downův syndrom, ukončí těhotenství. Děje se tak navzdory studiím, které zjistily, že děti s Downovým syndromem jsou šťastnější než ty, které jsou "normální". A že mnohem spokojenější jsou právě rodiny s takovými dětmi. O tom však už lékaři nemluví.
Odborníci na lékařskou etiku se už dlouho znepokojují kvůli rétorice, kterou používají lékaři, když rodičům říkají o genetickém testování a potratu. Ti, kteří brání postižené osoby, argumentují, že
významnou roli v 85 procentní potratovosti hraje i přístup lékaře, který je direktivní a nese se v duchu pohrdání postiženými. Mnozí z nás slyšeli velmi smutné nebo rozzlobené vyprávění rodičů, kterým se důrazně doporučoval nejen prenatální test, ale i potrat v případě, že bude test pozitivní. Skupiny hájící práva postižených osob na to zareagovaly snahou o přijetí zákonů, které by od lékařské komunity požadovaly zanechat těchto neetických praktik. Žádají, aby lékaři pacientům dávali pouze údaje o pozitivním výsledku.
Možná je to začátek organizovaného odporu vůči našemu přístupu k eugenice; odporu, který je tak potřebný. Jak však ukazuje podlá reakce na vypuknutí viru Zika, máme před sebou ještě dlouhou cestu. Praxe vyřazování zranitelných, když se stanou nevhodnými, je přesně tím, co František kritizoval, když hovořil o naší současné "
jednorázové kultuře". František trvá na tom, že přednost máme dávat těm nejzranitelnějším mezi námi, a ne těm nejproduktivnějším. Když se na někoho dívá jako na břemeno, je to prvním znakem toho, že bychom mu měli věnovat zvláštní pozornost a péči.
Náhlý zájem o obhajobu potratu, který má být odpovědí na virus Zika, se zakládá na nevědomosti a účelnosti. Pokud by se tyto organizace skutečně zajímaly o to, aby pomohly lidem trpícím virem Zika - a nevyužívaly je na rozšiřování své agendy - počkaly by, dokud nebudeme vědět víc. Více by se také zabývaly názory komunity obhajující práva znevýhodněných osob.
Podporovatelé potratů a média by neměli arogantně trvat na tom, že rozvojové země musí změnit své zákony tak, aby vyhovovaly něčí ideologii. Větší službu by udělali tehdy, kdyby se kriticky podívali na hrozivé tendence (v USA i v jiných zemích), obracet se při řešení problémů, jakým je i virus Zika, na eugeniku.
Charles C. Camosy
je mimořádným profesorom teologické a sociální etiky na Fordham University.
Zdroj:
Los Angeles Times,
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.