Pán se stará a vždy zůstává věrný, tak ať nikdo o tom nepochybuje. Kdyby nebylo pádu, nebylo by radosti ze vstávání, a kdyby nebylo smrti, nebylo by zmrtvýchvstání.
Medžugorští vizionáři často říkají, že to, co prožili se nedá slovy popsat. A já už vím, o čem mluví. To, co jsem já prožila a prožívám, když jsem v Medžugorji se těžko popisuje, protože slova na to nestačí. Nebe se přece nedá slovy popsat, možná kdyby srdce umělo vyprávět ...
Ježíš byl od dětství tak samozřejmou a nenahraditelnou součástí mého života, jako když dýcháme kyslík. Neuměla jsem si představit pátek večer strávený jinak než v kostele, ačkoli, všichni moji vrstevníci ho strávili v baru. Já a Ježíš jsme byli nejlepší přátelé, ale přišly zkoušky a bylo jich najednou hodně a já jsem nevytrvala.
Tehdy, když jsem prožívala chvíle strachu, úzkosti a byla nejvíce opuštěná, cítila jsem jako by mě Bůh zklamal a moje víra také upadla. To jsem tehdy ještě nevěděla, že Pán má pro mě připravené lepší věci než jsem si já sama mohla naplánovat. I když jsem ho opustila, on mě neopustil.
Pán mi v těch nejtěžších chvílích dal ten nejkrásnější dárek, jaký mi mohl dát, a to strávit delší dobu v Medžugorji. Tam jsem prožila nejkrásnější chvíle svého života, protože tam jsem prožila nejsilnější přítomnost Ježíše a Marie. Také jsem potkala skvělé lidi, ve kterých jsem cítila Ježíše a přes které ke mně mluvil. Dodnes to považuji za zázrak, protože jinak se to ani nedá nazvat.
Žít s pocitem, že tě někdo nekonečně miluje, miluje až tak, že dal za tebe svůj život. Až tak, že ti dal svou vlastní Matku, je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě. Jeho láska, ačkoli bolí, léčí rány. Já jsem to prožívala v Medžugorji, kde mě Ježíš léčil tak, že sám mi ukazoval moje rány. Rány ze spáchaných hříchů, rány nepřijetí, zklamání, selhání, rány od lidí ... rány, na které jsem myslela, že jsem už zapomněla, ale Pán nechtěl ani ty nechat nevyléčené.
Dnes mohu s radostí v srdci a bez studu děkovat Bohu za všechno zlé, co mě potkalo, protože by nepřišlo to krásné a já bych to nemohla prožít. Ale vždy jsem takto nepřemýšlela.
Delší dobu jsem přemýšlela nad tím, jak nás Panna Maria často zve k obrácení. Myslela jsem při tom na příběhy lidí, kteří nevěřili v Boha, a pak se obrátili. Ale Maria nezve pouze je, zve nás všechny. Chce, abychom všichni společně nově prožili obrácení. Každý den se obrátili od Zlého k Bohu, od nenávisti k lásce.
Medžugorje je pro mě oáza v poušti tohoto světa. Má duše si sem přichází odpočinout a načerpat. Nevím, co mě čeká zítra, ale mám důvěru, že když to předám Bohu, je to v těch nejlepších rukou a já se nemusím bát. Ježíš nikdy neřekl, že cesta do nebe nebude těžká a bolestivá, ale slíbil nám, že bude s námi a poslal nám i Marii, aby nám svítila na této cestě. Ať je navždy pochválen Ježíš a Marie.
Marianna, Slovensko
Převzato z
http://medjugorje.sk,
článek z 11. 4. 2015 naleznete
zde.
