Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle postní.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byli už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. (Lk 9,28b-36)
V každodenním životě se setkáváte se zjevem, že se někdo dělá velkým. Povyšuje se nad jiné, vyhledává první místa, čeká, aby ho druzí pozdravili. Trochu je to jaksi v každém člověku, že touží být velký, ale někteří lidé to přehánějí, že je to nezdravé a odporné. Opravdoví lidé nepotřebují sami o sobě mluvit, že jsou velcí, neboť to o nich říkají jiní.
V dnešním evangeliu nám nebeský otec říká o velikosti Pána Ježíše událostí, kterou nazýváme PROMĚNĚNÍ PÁNA JEŽÍŠE.
Abychom této události porozuměli, musíme se podívat trošku do dějin. V dějinách najdeme, že Mojžíš byl největší osobností u všech Židů. On vyvedl na rozkaz Boží židovský lid z otroctví egyptského a přivedl ho na hranice zaslíbené země. On vystoupil na horu Sinaj, aby tam dostal od Boha desatero Božích přikázání. A on vyhlásil smlouvu mezi židovským národem a Pánem Bohem v tom smyslu, že Židé se zavazují zachovávat Boží přikázání a Bůh se zavazuje za to jim žehnat a odměňovat. Mojžíš byl největší židovský vůdce a otec národa.
Eliáš byl zase největší židovský prorok. Víru, kterou Židé přijali od Mojžíše a kterou potom v těžkých časech ztratili – tu víru jim zachránil prorok Eliáš. A to zase na hoře. Ta hora se nazývala Karmel. Když už tři a půlroku nepršelo, Eliáš vzkázal králi Achabovi, aby dal svolat lid na horu a aby tam přišli i pohanští kněží boha Bála. Přišlo jich 450. Eliáš byl sám proti nim. Dal postavit dva oltáře, na každý položil zabitého býka a vyhlásil: „Vy, pohanští kněží, proste vašeho boha, aby zapálil z nebe vaši oběť a já budu prosit mého Boha. Když to vaší bohové dokáží, nechť jim všechen lid věří.“ Pohanským kněžím se nabídka líbila. Začali se modlit, až se přitom řezali noži a píchali šidli a byli zalití krví. Ale bohové jim oběť nezapálili.
Eliáš se vroucně pomodlil: „Vyslyš mě, Pane, vyslyš mě, aby tento lid poznal, že ty jsi Bůh a obrátil se k tobě.“ A hle, padl oheň z nebe a spálil Eliášovu oběť. A tehdy lid začal volat: „Náš Pán je Bůh, náš Pán je opravdu Bůh.“ Potom jim Bůh seslal potřebný déšť. Takto Eliáš zachránil židům víru, kterou ztráceli. Proto ho židé ctili jako svého největšího proroka.
A tak na hoře Proměnění zjevili se vedle Pána Ježíše tito dva největší: Mojžíš a Eliáš. Kdyby se nic jiného nebylo stalo, jen to, že Pán Ježíš stál uprostřed Mojžíše a Eliáše, apoštolové by se z toho dozvěděli, že Pán Ježíš je větší než Mojžíš a Eliáš. Ale Bůh jim chtěl o Pánu Ježíši zjevit ještě něco víc. A proto pozorujte, co se děje dál. Zjevuje se jasný oblak. Co znamená ten oblak? Snad měl zahalit ty tři postavy? To ne! To by proměnění bylo zbytečné. Oblak v Písmě svatém je vždy znamením Boží přítomnosti. Oblak naznačuje, že smrtelný člověk nikdy nemůže vidět velkého, nekonečného Pána Boha. Oblak, který se tu zjevil, znamená, že při tomto proměnění Pána Ježíše je přítomný a účinkuje nebeský Otec.
A že tomu tak bylo, o tom se apoštolové hned přesvědčili. Slyšeli z oblaku hlas nebeského otce: „Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení, toho poslouchejte.“
A v té chvíli bylo apoštolům o Ježíši všechno jasné. Poznali, že Ježíš je nejen větší než Mojžíš a Eliáš, ale i největší vůbec, neboť je Synem Božím. Proto tam hned padli na tvář a velmi se báli. Ježíš k nim přistoupil, pozvedl je a pověděl jim: „Vstaňte a nebojte se.“
I v dnešním světě se jeví Ježíš jako největší osobnost. Nikdo jiný nemá na světě tolik pomníků a obrazů jako Pán Ježíš. Jen si pomyslete, kolik je křížů na naších hřbitovech, při cestách, na věžích kostelů, v naších domech. A kolik je obrazů Pána Ježíše v naších kostelích a domácnostech. A nejen to, ale kolik lidí ho na světě miluje. Řekněte, kdo dnes miluje Alexandra Velikého? Kdo dnes miluje císaře Augusta nebo Napoleona? Máme o nich pouze studené záznamy v dějepise a v muzeích.
Pána Ježíše miluji milióny lidí na světě tak, že podle něho žijí, jemu se zasvěcují, mnozí za něho trpí, ba i svůj život obětují. Že je Ježíš i v dnešním světě uznávaný za velkého, to poznáme podle toho, co vykonali před pár roky čtyři angličtí beatls. Víte, že oni začali módu dlouhých vlasů a módu beatlové hudby. Víte, že se mládež za nimi hrnula. Mladí lidé, zejména děvčata si přáli mít byť jen jeden vlas nebo jednu nitku z jejich oblečení. Doslova se rvali o přetrhnutou strunu z jejich kytary. Jejich sláva byla úžasná. Měli mnoho peněz. A uprostřed této velké slávy, jeden z nich, když chtěl vyjádřit svou velikost, zvolal: „Já jsem větší než Ježíš!“ Víte, co potom následovalo? V katolických krajinách (Kanada) bojkotovali jejich vystoupení. Nakonec to sami odvolali. A nejen odvolali. Rozpadli se. Jejich sláva splaskla jako mýdlová bublina. Ale Ježíš je stále ten stejný, největší na tomto světě.
Mnozí mladí lidé ho nazývají hvězdou, nad hvězdou, super hvězdou. A jsou nadšení, že s ním mohou navázat přátelství. Milý bratři a sestry, nejen přátelství, ale je možné vybudovat si svou vlastní velikost v něm. V Ježíšovi se staneme velcí, vždyť prostřednictvím jeho evangelia a jeho chleba, stáváme se mu podobnými v tom, co dělá Ježíše velkým. Vy víte, že velkým ho dělá ne množství zlata a pokladů – ty neměl nikdy. Velkým ho dělá, že je Synem Božím a že má velkou lásku k lidem. V Ježíši se můžeme i my stát syny a dcerami Božími a můžeme nabýt lásku k ostatním lidem. V jeho lásce se stane i my opravdu velkými.
Cítíš nyní, milý bratře a sestro, v čem spočívá tvoje pravá velikost?
Cítíš, že ji dosáhneš jen v Kristu?
Cítíš, že bez Ježíše se nestaneš velkým člověkem?
Tato postní doba je vhodná k tomu, abychom správně realizovali touhu, která je v každém z nás: být velkým. Být velkým v Ježíšovi – to je správná velikost. Proto ho prosme?
Ježíši, ty jsi největší, neboť jsi Synem Božím a svoji velikost si projevil na lásku na kříži. Dej, abychom i my byli syny a dcery Boží a abychom i my projevovali velkou lásku k ostatním lidem.
