Úryvek ze spisů velkého amerického biskupa a masmediálního evangelizátora, ctihodného Fultona Sheena.
"
Bývám podrážděný" nebo "
příliš piji", "
stále kritizuji" nebo "
jsem líný". To jsou časté stížnosti těch, kteří jsou stále přesvědčeni o tom, že šlechetnost charakteru je důležitým cílem.
"
Bývám podrážděný" nebo "
příliš piji", "
stále kritizuji" nebo "
jsem líný". To jsou časté stížnosti těch, kteří jsou stále přesvědčeni o tom, že šlechetnost charakteru je důležitým cílem. Nepřipustili by to, kdyby neměli silnou touhu přetrhnout řetěz těchto zlozvyků. Tuto touhu si uvědomují. A jakýkoli zlozvyk se dá přemoci. Ale na to, aby se z něj člověk dostal, potřebuje čtyři věci. Jsou to:
Introspekce - pohled do svého nitra. Musíme se od zvyku distancovat a jasně ho vnímat jako hřích. Překvapení, které cítíme tehdy, když jiní kritizují nějakou chybu, která je v nás, je důkazem toho, že jsme se nedívali dostatečně do svého nitra. Někteří lidé se občas bojí podívat do svého svědomí ze strachu, co by tam snad mohli najít. Podobají se dalším zbabělcům, kteří se neodváží otevřít telegram, protože se bojí špatných zpráv.
Introspekce je pro duši tím, čím je diagnóza pro tělo - prvním a nezbytným krokem ke zdraví. Předtím než se marnotratný syn rozhodl vyznat otci své chyby, "
vstoupil do sebe". Když obrátíme reflektor své pozornosti na sebe, objevíme neřest nebo zlozvyk, který vyžaduje nápravu. Umožňuje nám to vidět se takovými, jakými opravdu jsme, a ne jen takovými, jakými si přejeme být.
Vyhnout se příležitosti k hříchu je nejjednodušším způsobem, jak se vyhnout samotnému hříchu. Problémům se lze vyhnout tak, že se vyhneme situacím, které vedou k problémům: muž, který si zapálí pokaždé, když je v blízkosti ohně, by se měl raději ohni vyhnout. Alkoholik si musí odříct první doušek prvního nápoje; nemrava se musí držet dál od krásných žen, zlý musí utéct ze společnost těch, kteří ho dělají horším.
Náš Pán řekl: "
Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm."Pokušení je těžké překonat v poslední chvíli, kdy máme hřích už na dosah; je však snadné ho překonat, pokud se budeme úmyslně vyhýbat situacím, ve kterých bychom mohli upadnout do pokušení.
Prostředí nám může hřích znechutit nebo jej udělat přitažlivým - ovlivňuje nás totiž i naše okolí. My si však můžeme vybrat takové prostředí, jaké chceme. A můžeme nemilosrdně odmítnout prostředí, které vede k problémům. Náš Pán nám řekl: "
Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď ho od sebe." To znamená, že pokud knihy, které čteme, domy, které navštěvujeme, hry, které hrajeme, jsou příčinou našich morálních pádů, pak bychom je měli vyříznout a odhodit je od sebe.
Úkon vůle je zásadní pro jakýkoliv úspěch. Lékaři nám říkají, že největší pomocí pro nemocné, je vůle k životu. Takže, pokud máme překonat své neřesti, musíme na ně působit silnou vůlí. Získali jsme zlozvyky jen proto, že jsme jim dali půdu souhlasem své vůle. Postupně se však staly automatickými a možná si je dokonce už ani neuvědomujete.
Pokud je chcete zvládnout, musíte zvrátit tento proces a pomocí vůle prolomit jejich automatický průběh. Náš charakter nespočívá v tom, co víme, ale v tom, co si volíme a tento výběr konáme prostřednictvím vůle. Poté, co marnotratný syn šel do sebe a opustil prostředí hříchu, jeho dalším krokem bylo, že se s velkým odhodláním rozhodl: "
Vstanu a půjdu ke svému otci."
K završení tohoto díla je třeba mít i
správnou životní filozofii, protože zlozvyky nelze překonat samotnou vůlí: je nutná i láska. Žádný alkoholik se nevyléčí, dokud nenajde něco, co si cení více než svou velkou přitažlivost k alkoholu. Hříšník se nevzdá žádného zla, dokud nenajde nějaké pozitivní dobro, kterého by si cenil víc než hříchu. Náš Pán nás varoval, [aby se z] nás nestal dům, který byl vyčištěný a ozdobený, ale zaplnilo ho sedm ďáblů, kteří byli horší než první. To bylo nevyhnutelným důsledkem toho, že poté, co byl vyhnán zlý, nepřišlo místo něj nic dobrého. Dokonce i v morálním světě platí, že
přirozenost nemá ráda prázdno.
Špatné návyky nevyžene ani naše nenávist vůči nim (protože ne vždy je nenávidíme správným způsobem). Vytlačí je naše láska k něčemu jinému. Nová láska, která nás ovládne, musí být větší, než jsme my ... protože jsme to my, kdo potřebuje změnu. Touto náhradní láskou nemůže být určitě nic pozemského; člověk, který se sám léčí ze zhýralosti pomocí pýchy nebo ctižádosti, může být na tom ostatně hůř během své nápravy, než během svého hříchu. Žádná nová, soupeřící láska na to není dostatečně velká; kromě lásky samotného Boha, se vším, co od nás tato láska žádá. Svatý Augustin shrnul její účinky, když řekl: "
Miluj Boha, a dělej, co chceš." Neboť pokud člověk opravdově miluje Boha, nikdy mu nebude chtít ublížit - přesně tak, jako člověk nechce ublížit lidskému příteli.
Se zlozvyky nemůžeme bojovat účinně, dokud nemáme filozofii, která způsobí, že náš život se bude točit kolem Boha. Pro něho jsme totiž byli stvořeni a bez něj jsme politováníhodně odkázáni na smutné společenství našich vlastních (a rostoucích) nedokonalostí.
Zdroj:
catholicgentleman.net, 15. 1. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
