Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle v mezidobí.
Ježíš promluvil v synagóze: „Dnes se naplnilo Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady, ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravým vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónu. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“
Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál. (Lk 4,21-30)
Ježíši, kéž se zrcadlíš v mých skutcích
Každou neděli sem přicházíte. Někteří, jak to pozoruji, stojíte nebo sedíte téměř na tom stejném místě. Stali jste se – mohlo by se říci – pravidelnými hosty kostela.
Vy nechodíte do kostela každou neděli proto, že je to přikázané, ale cosi vás do kostela neodolatelně táhne. Je to stále přitažlivý, věčně přitažlivý Pán Ježíš.
Proroci dávno před jeho příchodem na svět předpověděli jeho přitažlivost, když o něm povídali, že přijde hlásat Boží poselství a pomoci chudým, zajatým, slepým a utlačovaným. A když jedno takové proroctví Pán Ježíš podle dnešního evangelia předčítal v nazaretské synagóze, vyhlásil: Toto proroctví se dnes splnilo. A vydal se skutečně na pouť po krajině galilejské a judské hlásat radostnou zvěst a pomáhat chudým, zajatým, slepým a utlačovaným.
A tak v jeho životě je hlásání Boží zvěsti spojené se skutky lásky a dobroty, jako to o něm předpověděli proroci. Sám vyhlásil o sobě: „Skutky, které já konám, svědčí o mě“. Hladové sytí, žíznivé napájí, smutné potěšuje, hříšníkům odpouští, zajaté neřestmi osvobozuje, slepým vrací zrak, hluchým sluch, němým řeč, chromý chodí, malomocní jsou uzdravování, mrtvé křísí. A když uznal za potřebné, aby svoje napomínání k poslušnosti a věrnosti vůči nebeskému Otci dosvědčil svou vlastní poslušností až na smrt, podrobuje se ukřižování, které v tom čase znamenalo nejpotupnější smrt.
Jedním slovem můžeme povědět, že Pán Ježíš nezůstal jen při slovech, ale podložil je skutky lásky. A to je na něm to přitažlivé. Vždyť lidem neimponuje tak velmi moudrost, byť by byla závratná. Katolíci například ani velmi nevědí, kdy je svátek sv. Augustina, moudrého myslitele starověku, nebo sv. Tomáše Akvinského, velkého filosofa středověku. Lidem tak velmi neimponuje ani moc a sláva a proto málo kdo dnes rozjímá o Alexandrovu Velikém a Karlu Velikém, i když byli velcí. Ale imponuje jim, když je někdo láskyplný k druhým a proto ví, kdy je svátek sv. Mikuláše, sv. Lucie, sv. Alžběty. A jelikož Pán Ježíš byl ze všech lidí nejvíce pozorný k druhým, neboť byl plný dobroty a laskavosti, je ze všech velikánů tohoto světa nejpřitažlivější a zůstane pro lidi přitažlivým až do konce světa, co on předvídal a proto řekl o sobě: „Já jsem s vámi až do konce světa“. Hle, proto i vy ke mně přicházíte každou neděli.
Je to pěkné, ale toto Pánu Ježíši nestačí. Musíme připomenout, že on chce, abychom se mu stali podobnými ve skutcích. Říkal: následujte mně! Víte, jak velký a mohutný důvod k tomu má?
On tělesně odešel z tohoto světa, zanechal světu svého Svatého Ducha. Ale Duch je pro člověka neviditelný. A svět si žádá vidět Pána Ježíše. Jak by byl svět dnes rád, kdyby se mu Pán Ježíš zjevoval. Ale Pán Ježíš, který se už světu jednou zjevil, ustanovil, že se světu zjeví už jen skrze nás, jen v nás. Jen v nás ho může svět vidět. My ho máme světu na sobě odhalit, zjevit, ukázat. A to tím, že se staneme Ježíši podobnými, jako bratr bratrovi, aby svět v nás mohl poznat a vidět krásné rysy Ježíše Krista.
Jistý bratr Charles de Foucolda se stal uklízečem v ústavě pro slepce v arabské čtvrti města Damašku. Slepci byli všichni mohamedáni. Každý den jim zametá všechny místnosti, čistí chodby, schodiště a ustavičně se zdržuje mezi slepci, kteří se na něj obrací se vším možným. Jednomu pomáhá při holení, jiný chce vědět, zda mu správně sedí kravata, jinému pomáhá při česání, jinému třeba zavázat boty. Jeden hledá to, druhý ono. Všude ho volají a každý den jim poslouží v tisících drobnostech a rozličných maličkostech. A takovými skutky lásky získává jejich srdce pro Krista.
Takovou povinnost máme i my. Většinou jsme se dopouštěli v tomto směru omylu. Domnívali jsme se, že pro Krista dostatečně pracujeme, když se sem- tam o něm slovy s někým hádáme nebo přeme. Nyní vidíme, že to nestačí. Někdy se stane, že jeden člen rodiny je nábožensky lhostejný. Hněvá se, když ostatní jdou na mši svatou. Říká jim: Na co to je? Oni mu odpoví a hádají se s ním. On to už mnohokrát slyšel a nepřesvědčilo ho to. Slovům on nevěří. Mohli by mu andělsky povídat.
Z toho vyvodí, že už mají přestat povídat. Ale dát mu odpověď skutky. Vrátit se ze mše svaté s Ježíšem v srdci. Aby na nich byla viditelná Ježíšova láska a dobrota a trpělivost a skromnost. Nic nemusí mluvit. Jejich rodinný příslušník musí na nich vidět, na co je mše svatá. On potřebuje na vlastní oči vidět, že mše svatá vede k přetvoření lidského srdce podle vzoru nejkrásnějšího srdce, které tu na zemi bylo.
Hle, takto odhalíme, zjevíme, ukážeme Pána Ježíše v našem domě, na našem pracovišti, bez řečí. Skutky. Chováním. Neboť až v naších dobrých skutcích se dá vidět a poznat Kristus.
Proto nám Pán ani mnoho nepřikázal: „Říkejte o mne“, ale: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho nebeského Otce“. A svatý Petr píše ve svém prvním listu křesťanům: „Ať je vaše chování mezi pohany příkladné, aby když pozoruji vaše dobré skutky, oslavovali Boha. Neboť Kristus vám zanechal vzor, abyste kráčeli v jeho šlépějích“.
Necítíte milovaní bratři a sestry, že je to krásná úloha? Necítíte, že je to naše vyznačení, když se v nás má zrcadlit Pán Ježíš pro ty, kdo jsou kolem nás? Necítíte, že je to krásná životní náplň? Netoužíte v této chvíli být Ježíšovým bratrem? Být Ježíšovou sestrou?
Prosím vás, povězme při této mši svaté Pánu Ježíši, že ano. A on nechť nás v tom posilní a požehná.
