Na středeční generální audienci (13. ledna 2015) hovořil papež František tentokrát k tématu milosrdenství a chystá se mu věnovat i v průběhu následujících týdnů. Poutníkům v aule Pavla VI. řekl, že Boží lásku a odpuštění nemůže nic přemoci, dokonce ani hřích.
Při pravidelné generální audienci (13. ledna 2015) papež přednesl první z několika nadcházejících katechezí o milosrdenství z biblické perspektivy. Po vyslechnutí čtení z knihy Exodus (34, 5-7a), kde se Hospodin představuje Mojžíšovi jako
„Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný,“ se František postupně zastavil u každého z těchto Božích jmen.
„V knize Exodus je Hospodin definován jako Bůh milosrdenství. To je jeho jméno, skrze které nám ukazuje svoji tvář a své srdce,“ řekl František a pokračoval: "Také v dalších textech nacházíme tutéž formulaci v různých variantách, ale důraz je vždycky položen na milosrdenství a lásku Boha, který v odpouštění nikdy neochabuje.“
Bůh je milosrdný. Tento Boží postoj vůči lidem přirovnal František k pohledu matky na své děti,
„když bere své dítě do náručí a touží ho jen milovat, chránit, pomáhat mu, a je připravena dát mu všechno, dokonce i sebe sama.“
Bůh je milostivý. Svůj soucit Bůh projevuje tak, že se „ve své velikosti sklání k těm, kdo jsou slabí a chudí, stále připraven přijímat, chápat a odpouštět,“ stejně jako otec v podobenství o marnotratném synovi, popisuje František. Po tom, co mladší syn vzal své dědictví a promarnil jej, otec ho nikdy neopustil, ani se neuzavřel v zášti vůči němu, ale i nadále čekal na jeho návrat. Jakmile se mladší syn vrátil, otec k němu hned běžel a objal ho. Nad tím papež vyjádřil úžas:
„Tak velká je láska a radost z toho, že ho (otec) znovu nalezl, ani jej nenechává dokončit jeho doznání – jakoby mu zakryl ústa.“
I přes to, že jeho starší syn byl zahořklý, otec se pokusil otevřít i jeho srdce k lásce,
„protože nikdo není vyloučen z oslavy milosrdenství,“ poznamenal papež a zdůraznil:
„Ano, milosrdenství je slavnost.“
Bůh je shovívavý. Bůh je ochoten trpělivě čekat, jako moudrý farmář čekající na své plody, na to, až v srdcích lidí vyrostou semínka pokání:
„Jeho čas není časem netrpělivých lidí,“ poznamenal František.
Bůh je laskavý a věrný .
„Jak krásná je tato definice Boha! Je v ní všechno,“ řekl Svatý otec a pokračoval:
„Bůh je totiž veliký a mocný, ale tuto velikost a moc vyjadřuje v lásce k nám; k nám, kteří jsme tolik nepatrní a tolik neschopní. Slovo 'láska', které je tady použito, poukazuje na cit, milost a dobrotu. Není to láska z telenovely. Je to láska, která činí první krok a která nezávisí na lidských zásluhách, nýbrž na nezměrné nezištnosti. Je to božská pečlivost, kterou nic nemůže zastavit, ani hřích, protože dovede jít až za jeho hranice, dovede přemoci zlo a odpustit.“
Papež František uzavřel svou promluvu modlitbou za to, aby se ve Svatém roce milosrdenství každý dokázal zcela svěřit do Božích rukou a zakoušel radost z toho, že
"jsme milováni Bohem milosrdným a milostivým, shovívavým, velmi laskavým a věrným.“
Autor: Zuzana Lášková
Převzato z
tisk.cirkev.cz, 14. ledna 2016,
článek naleznete
zde.
