Život Alice Montbarové je inspirativní zejména pro ženy, které přesto, že by mohly pracovat na vyšších pozicích a být úspěšné v profesním životě, přijaly povolání žít naplno rodinný život, věnujíce se manželovi, dětem a domácnosti. Svatý Bernard z Clairvaux, blahoslavený Guido, blahoslavený Gerhard, blahoslavený Ondřej, blahoslavená Humbelina, blahoslavený Bartoloměj a bl. Nivard - to vše jsou děti Alice Montbarové. Bůh si posloužil její inteligencí, vzděláním a touhou po dokonalosti, aby byla dobrá matka, matka, která vychovala svaté.
Alice žila v 11.století ve Francii, byla šlechtického původu, vyrůstala v bohatství a vznešenosti. Jako jedna z nejinteligentnějších a nejvzdělanějších žen své doby byla také hluboce zbožná a prý i velmi pěkná. Její rodiče rozhodli, že bude řeholní sestrou. Alice byla proto vychována k tomuto povolání, které - naštěstí pro ni - znamenalo mnohem větší námahu, než kdyby byla připravována na manželství. Příprava na řeholní povolání vyžadovala znalost latinského jazyka a mnohé další nadprůměrné znalosti a schopnosti. S tímto rozhodnutím svých rodičů byla Alice nejen že smířená, ale velmi spokojená.
Není se co divit, že byla nesmírně zaskočená a zraněná otcovým svolením, když ji mladý vévoda Tescelino Rosso požádal o ruku. Byla připravena stát se řeholní sestrou a nastoupit tak na cestu svatosti (v té době byl zasvěcený stav považovaný za něco víc - za privilegovanou cestu svatosti, dnešní učení církve hovoří o povolání ke svatosti rovnocenně i pro život v manželství), ale věci se změnily. Přijala to jako Boží vůli a vdala se.
Jedním z prvních Aliciných rozhodnutí jako matky bylo, že bude kojit své děti - v té době to nebylo u šlechty běžné. Byla přesvědčena, že má právo, ale zejména povinnost, zabývat se svými dětmi. Podle ní novorozenci kromě mateřského mléka od matky přijímali i atmosféru, ve které žila. Ze všech sil se snažila o to, aby tato atmosféra byla co nejčistší. Předběhla svou dobu v tom, že cítila, že děti jsou mnohem vnímavější na vnější podněty, než se v té době předpokládalo.
Alice navštěvovala chudé, nespokojila se s posíláním milodarů, jak to šlechta obvykle dělávala, ale přímo se starala o chudé a nemocné - myla je, uklízela, vyměňovala lůžka, připravovala jídlo.
I v domě, ve kterém byla paní, se chovala velmi nekonvenčně, stávalo se, že pomáhala služebnictvu v kuchyni. Alice se snažila o co největší jednoduchost života, nechtěla ani, aby její děti byly okolím rozmazlovány a učila je jednoduchosti a pokoře. Alice se domnívala, že jelikož jsou v první řadě křesťané (ne šlechtici), mají být umírnění a žít v jednoduchosti, protože následují Krista. Jejich bohatství bylo vedlejší. Jelikož všechny její děti později vstoupily do přísných řeholí a vytrvaly, zdá se, že její výchova byla velmi rozumná.
Alice zemřela jako mladá, čtyřicetiletá žena. Její smrt děti velmi zasáhla. Uvědomily si, jak moc závisely na jejím duchovním vedení. Bernarda ztráta mámy uvedla na několik měsíců do depresí a pak do bouřlivého života zábav. Později řekl, že ho matčiny modlitby v té době uchránily od mnoha hříchů. Bernard první úplně zasvětil svůj život Bohu, po něm následoval bratr Ondřej a postupně se přidali všichni sourozenci, jakož i dalších 30 příbuzných, které Bernard svým životem oslovil a přesvědčil je úplně se Bohu zasvětit v řeholním životě. Nádherné ovoce Aliciny oběti vzdát se vlastní cesty řeholního života.
Alice Montbarová se rozhodla přijmout okolnosti jako Boží vůli a dělat věci nejlépe jak dokázala. Víme, že dobrá výchova je velmi namáhavá a vyžaduje od rodičů mnoho ctností. Alicinu oběť vlastního přímého úsilí o svatost v mnišském životě Pán požehnal svatými životy jejich dětí. Alice sice nebyla kanonizována, ale její život a životy jejich dětí svědčí o tom, že tato žena měla Boha v životě na prvním místě a že za jejím rodinným stolem se na něj nikdy nezapomínalo. I její život je svědectvím o tom, že Bůh má pro nás připraveno víc, než bychom sami mohli očekávat.
Zpracované podle knihy
LEIFELD, Wendy: Matky svatých, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2010, 199 s.
Diana Hricová
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 11. 1. 2016 naleznete
zde.
