Zkoušela jsem psát báseň a tak bych se s ní ráda s vámi podělila. Snad se vám bude líbit.
Tolik jsem v naší lásku věřila,
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát,
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš, já utírám slzy,
zklamal jsi mě příliš brzy.
Chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě,
že díky nim najdeš si jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude nikdy milovat.
Navzdory všemu však věřím dál,
vždyť Ježíš za mne život dal,
a novou šanci mi tím dal.
On je mé světlo má naděje,
mé útočiště ve vlnách beznaděje.
Věřím, že mé bolesti,
promění ve věčné radosti.
