Jedním z největších křesťanských rétorů v celé americké historii byl arcibiskup Fulton Sheen. Tento teolog vzdělaný ve špičkové teologii se rozhodl využít svůj talent, kterým bylo, že široké americké veřejnosti dokázal šikovně zprostředkovat komplexní pravdy a hluboké lidské poznatky katolického myšlení. V padesátých letech měl v televizi v hlavním vysílacím čase náboženskou relaci (Představte si to!) S názvem "
Život stojí za žití". Dokonce měl vyšší míru sledovanosti než konkurenční pořad "
The Milton Berle Show", což Sheen připisoval svým prvotřídním židovským autorům: Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi.
Jedna z nejhlubších Sheenových úvah vůbec se týkala tragické propasti, která existuje mezi osobou, kterou by každý z nás měl být, a osobou, kterou jsme ve skutečnosti. Ve svém díle
The World 's First Love ("První láska světa") píše:
Bůh má ve svém nitru detailní plán všeho, co je ve vesmíru. Přesně tak, jak má architekt ve své mysli plán domu ještě předtím, než je dům postaven, tak má Bůh ve své mysli archetypální představu každého květu, ptáka, stromu, jara či melodie ...
Ale u lidí to tak není. Bůh musí mít u nás dva obrazy: jeden, který je obrazem toho, kým jsme, a druhý, který zobrazuje, čím bychom měli být. Má vzor a má realitu: architektonický plán a budovu, notový zápas a způsob, jakým tento zápis hrajeme. Bůh musí mít tyto dva obrazy, protože v každém z nás je určitá disproporce a touha po tom, aby se ty dvě věci - původní plán a způsob, jakým jsme ho zavedli do praxe - sjednotily. Obraz je rozmazaný; tisk vybledl. Za prvé, naše osobnost je nedokončená v rámci času; potřebujeme obnovené tělo. A pak, naše hříchy snižují naši osobnost. Naše zlé činy cákají po malbě, kterou vytvořila Mistrovská ruka. Jsme jako nevylíhlá vejce: někteří z nás se odmítají nechat ohřát Boží láskou, která je nezbytná k vylíhnutí do vyšší úrovně. Neustále se musíme napravovat. Naše svobodné skutky se neshodují se zákonem našeho bytí. Nenaplňují však vše, co od nás Bůh očekává. Svatý Pavel nám říká, že ještě předtím, než byly položeny základy světa, jsme byli předurčeni k tomu, abychom se stali Božími dětmi. Ale někteří z nás toto [Boží] očekávání nenaplní.
Vlastně v celém lidstvu existuje jedna osoba, u které má Bůh jen jeden jediný obrázek; osoba, ve které je dokonalá shoda mezi tím, čím chtěl, aby byla, a tím, čím i opravdu je. Je to jeho vlastní Matka. Většina z nás je v minusu - v tom smyslu, že nesplňujeme vysoké požadavky Nebeského Otce, které na nás klade. Ale u Marie je rovnítko. Ideální představa, kterou měl o jejím bytí Bůh, a to, čím je v těle, jsou totožné. Vzor a kopie jsou perfektní; ona je přesně taková, jak byla předvídaná, naplánovaná a vysněná.
Sheen mluví o Marii tak, jak se na ni dívá katolická a pravoslavná tradice. Ona neměla žádný osobní hřích, dokonale se líbila Bohu ve všech svých rozhodnutích, které skrze spásnou Kristovu milost vykonala. Maria je proto jednoduše dokonalou křesťankou, jediným člověkem, jehož pozemský obraz je přesnou kopií toho, co pro ni vysnil Bůh. V tomto smyslu je oknem do samé Boží mysli.
A toto okno vrhá světlo i na nás ostatní, kteří klopýtáme ve své nejistotě a ve svých hříších. V průběhu staletí katolíci věřili, že Ježíš z času na čas pošle svou matku, aby se zjevila některým lidem, aby je povzbudila nebo varovala, nebo aby nás vyzvala k upřímnější modlitbě. Obvykle se takto "
zjeví" chudým, slabým a společností zapomenutým lidem. Někdy však Matčina slova změnila osudy celých národů. To se stalo na začátku prosince 1531 i v Mexiku, když indiánský rolník jménem
Juan Diego vylezl na kopec Tepeyac. Juan Diego byl jedním z mála lidí, kteří následovali španělské misionáře provázející dobyvatele této země.
Na vrchu uviděl jasné světlo a slyšel tóny nebeské hudby. Žasl údivem a zastavil se. Zaslechl ženský hlas, který ho požádal, aby dále stoupal. Když dorazil na vrchol, uviděl Pannu Marii stojící uprostřed nádherného světla, v nebeské nádheře. Krása její mladistvé tváře a její milosrdný pohled naplnil Juana Diega nevýslovným štěstím. Slova, která k němu promluvila, byly v jeho rodném jazyce. Řekla mu, že je dokonalá a ustavičná Panna jménem Maria, Matka pravého Boha. Podělila se s ním také o svou touhu po tom, aby se na tom místě postavila svatyně, kde by mohla prokázat svou lásku, svůj soucit a svou ochranu. "
Protože jsem vaše milosrdná matka," řekla, "
pro vás i pro všechny lidi, kteří mě milují, důvěřují mi a kteří mě prosí o pomoc. Proto jdi do příbytku biskupa v Mexico City a řekni, že tě poslala Panna Maria, aby mu oznámila své velké přání."
Maria nemluvila španělsky a neměla na sobě ani šlechtické šaty dobyvatelů. Namísto toho se zjevila jako jedna z žen, které mohl Juan Diego vidět v každé vesnici. Mluvila o Boží lásce k mexickému lidu tak, jak by to nedokázal žádný zahraniční řeholník. Takže Juan Diego poslušně odkráčel k biskupovi, Fray Juanovi de Zumárraga, který příběh Juana Diega sice vyslechl, ale nevěřil mu. Juan Diego se vrátil na vrch Tepeyac, aby se pomodlil. Panna Maria ho poslala za biskupem podruhé. Při druhém setkání biskup navrhl, aby Juan Diego požádal o nějaké znamení. Za několik dní se Panna Maria zjevila Juanovi Diegovi a řekla mu, aby posbíral růže a donesl je biskupovi. Když Juan Diego viděl, že uprostřed zimy všude kolem něj vypučaly neznámé květiny, byl překvapen. Posbíral je do své skromné tuniky (zvané "
tilma") a odnesl je do biskupského paláce.
Když biskup Zumárraga uviděl odrůdu květů, která rostla jen v jeho rodném regionu Španělska, byl ohromen. Ještě více ho zaskočilo to, co se stalo s tilmou Juana Diega: měla na sobě nádherný, tajemný obraz Panny Marie čekající Ježíše. To ho přesvědčilo. Domorodí obyvatelé Mexika, kteří vyslechli tento příběh, se tedy hrnuli do svatyně, kterou biskup Zumárraga postavil v Guadalupe. Ve svatyni vystavili tajemnou tilma - běžný oděv vyrobený z levných materiálů, který se obvykle rozpadne za několik let. Tato tilma však nikdy nezastarala, ba v průběhu pět set let neztratila ani svůj lesk.
Obraz Božího obrazu
Je to krásný příběh. Je to víc než jen příběh. Obraz Panny Marie a Ježíše, který se objevil na této tilmě, je v podstatě knihou - teologickým textem, který nás učí lekci, kterou kritický moderní člověk zapomněl. Za prvé,
tento obraz nás poučuje o lidské důstojnosti a o tom, z čeho tato přirozenost pramení. Pokud je Maria dokonalým odrazem Boží vize, kterou o ní měl ve své mysli, pak máme na tomto nadpřirozeném portrétu obraz toho, jak se na lidstvo dívá Bůh: jelikož Mária stojí na vrcholku Měsíce, je důležitější než celá příroda, stojí v popředí slunečního světla a má na sobě nebeské hvězdy. Lidská osoba, se kterou naše kultura smrti zachází jako s prostředkem vedoucím k rozkoši a moci, je důležitější než všechno ostatní ve stvořeném vesmíru.
Co nám dává takovou důstojnost a význam? Pouze Boží milost. Mariina hlava se nezvedá ve slávě, ve skutečnosti se sklání v modlitbě. Ví, že celý její význam pochází od jejího Syna, že všechny její ctnosti jsou jen plodem Jeho milosti.
Svou důstojnost si plně zachováme jen tehdy, když svou vůli sjednotíme s Boží vůlí a posloucháme, jaký je Jeho plán pro nás. Člověka nepovznáší moc, vzdělanost nebo znalosti, ale dokonalá poslušnost vnuknutím milosti. Když se jako satan snažíme povstat proti Boží vůli, rozkládáme sami sebe. Takto naše současná kultura zmenšila posvátnost života a hodnotu sebeobětování, přičemž předstírala, že člověka povyšuje, zatímco ve skutečnosti ho snížila pouze na úroveň jednoho z primátů.
Toto poselství se může zdát dnešním lidem absurdní nebo nepřesvědčivé. Připomeňme si však, jaké bylo původní publikum, kterému byla určena zjevení Panny Marie v Mexiku: indiánští Mexičané byli po staletí podrobeni krutému režimu Aztéků. Ti věřili v kult temných a hrozných bohů, kteří dokázali udržet sebe i vesmír naživu jen tehdy, když byli nakrmeni lidskými oběťmi. Když do Mexika připlul odvážný španělský průzkumník Cortes, našel aztécký národ žijící ve své vlastní kultuře smrti. Každý měsíc přinášeli z dobytých kmenů tisíce lidí do mexických chrámů. Pak jim z hrudi vytrhli srdce, aby "nakrmili" své bohy a aztéckou nejvyšší vrstvu, která se na oběti spoléhala jako na klíčový zdroj proteinů. (Stále máme některé jejich zvrácené recepty na vařené lidské maso.) Pouze s několika stovkami vlastních vojáků se Cortes obrátil na kmeny, které poskytovaly oběti. Cortez se s nimi spojil, aby vyhladil aztécké království a zavřel jejich chrámy.
Když se Panna Maria zjevila v Mexiku, číhala v pozadí pohanská beznaděj. Přijmout novou a mírnou víru v Krista se odvážila jen hrstka Indiánů. Přijali víru v Boha, který nepřijímá žádné oběti, ale nabízí za nás sebe samého. Zdálo se to příliš dobré na to, aby to byla pravda. Ale když uviděli Paní oblečenou v jejich šatech, hovořící jejich jazykem, která osobitně odrážela Boží lásku pro ně, Mexičany, odvážili se doufat. Víru mexického lidu v Krista lze vystopovat až k tilmě Juana Diegoa a tato víra nikdy neselhala navzdory nejdivočejším pronásledováním.
V naší době pohanského zoufalství se díváme na vzory odvahy a milost, které nám mají připomenout, že dobro je možné. Čteme o životech mužů, jakým byl Dietrich Bonhoeffer, o životech žen, jakou byla Matka Tereza, a vyhledáváme lidi, kteří se dnes stavějí za život tváří v tvář smrti - Zejména lidé v hnutí pro-life, kteří uzemňují zákon a média, soudy a společenské elity, aby ubránili ty nejslabší a nejzranitelnější obrazy nejcennějších Božích stvoření.
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 11. 12. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
Další články o Guadalupe
TILMA Z GUADALUPE
Památka Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina a zjevení P. Marie v Guadalupe (9. a 12. 12.)
Upřesnění k výzkumu obrazu z Guadalupe agenturou NASA (+ možnost objednání DVD)
NASA přináší zajímavosti o obrazu Guadalupské Panny Marie
