Před obrácením se na katolickou víru jsem týden vnímal jinak. Rozděloval jsem ho na tři výrazné dny. Pondělí - obávaný den, kdy se začínala škola či práce. Středa představovala nadějné přehoupnutí do druhé poloviny týdne a pátek jsem považoval za slavnostní poslední den v týdnu, kterým se začínal víkend.
Od kdy jsem se však stal katolíkem, považuji čas za něco svaté. Liturgický rok dává tomu kalendářnímu formu a význam, a každé období s sebou přináší novou hodnotu. Liturgický rok je ale jen vrcholem ledovce. Věděli jste například o tom, že Církev přidělila význam každému dni a měsíci? Věru tak. Pojďme se na to stručně podívat.
Jak Církev dělí čas
Dny
Neděle. Den
Nejsvětější Trojice. Opravdu se na neděli nehodí nic lepšího, nakolik ona je prvním dnem v týdnu a dnem, kdy obětujeme Bohu Otci, Synu a Duchu Svatému naši chválu, velebení a vděk.
Pro nás však nastal nový den: totiž
den Kristova zmrtvýchvstání. Osmého dne počíná nové stvoření. Tak dílo stvoření vrcholí ve větším díle, ve vykoupení. (KKC 347)
Neděle je v pravém smyslu
dnem liturgického shromáždění, dnem, kdy se věřící shromažďují "aby slyšeli Boží slovo a měli účast na eucharistii. Tak slaví památku utrpení, zmrtvýchvstání a slávy Pána Ježíše a vzdávají díky Bohu, který je znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista mají živou naději". (KKC 1167)
Pondělí. V tento den si připomínáme
anděle. Představují mocné strážce a každého z nás jeden ochraňuje. Mnozí světci je ctili a k andělům strážným měli osobitou úctu.
Úterý. Církev má přívlastek apoštolská. Proto úterý patří
apoštolům. Na základě jejich učení a autority vznikla Církev, od které dal Pán Ježíš klíče Petrovi. Biskupové jsou přímými následníky apoštolů.
Středa.
Svatého Josefa známe jako prince a hlavního patrona Církve. Nejdříve v roli náhradního otce Pána Ježíše chránil, staral se o něj a vzdělával ho. Nyní, když je Boží Syn už nanebevstoupený, pokračuje Svatý Josef jako otec Kristova těla, kterým je Církev.
Čtvrtek. Náš Pán v tento den ustanovil
Svátost oltářní. Ta je největší ze svátostí. Eucharistie je zároveň i darem nad dary od Boha. Zpřítomňuje samotného Ježíše. Co může být víc?
Pátek. V tento den Pána Ježíše zbičovali, zesměšnili a ukřižovali. Právě proto Církev považuje pátky za
dny pokání a oběti. U nás je zvykem vzdát se masitých jídel, ale pokání se dá provádět i jinými způsoby. V pátek bychom vždy měli myslet na Ježíšovo smrtelné utrpení pro naše vykoupení a činit pokání.
Sobota. Poslední den v týdnu patří
Panně Marii z několika teologických důvodů. Asi nejdůležitějším je ten, že když Pán ležel v hrobě, tak ho zanechali všichni kromě jeho matky. Ta čekala před hrobem věrně očekávajíce jeho zmrtvýchvstání v neděli.
Měsíce
Leden patří
Nejsvětějšímu jménu Ježíšovu. Jméno Ježíš nad každé jiné jméno. Katechismus se k tomuto tématu vyjadřuje velmi pěkně: "Ježíšovo jméno obsahuje vše: Boha i člověka a celou ekonomii stvoření a spásy. Modlit se k "Ježíši" rozumí vzývat ho, volat k němu v nás. Jedině jeho jméno obsahuje "přítomnost", kterou označuje. Ježíš je Zmrtvýchvstalý, a kdokoliv vzývá jeho jméno, přijímá Božího Syna, který ho miloval a vydal sám sebe za něj. "(KKC 2666)
Únor je věnován
Svaté rodině. Ta je pozemským odrazem Svaté Trojice. Rozjímáním nad Svatou rodinou se dopracujeme k významu lásky, poslušnosti a pravého otcovství i mateřství. Rovněž si připomínáme, že rodina je základní jednotkou společnosti i Církve.
V
březnu si vzpomínáme na
Svatého Josefa. Ten je obrazem Boha Otce - tichý, ale činorodý a v každém směru starající se o potřeby jiných. Církev neustále vzývá ochranu Svatého Josefa a vybízí nás, abychom se k němu modlili i my.
V
dubnu uctíváme
Nejsvětější svátost oltářní. Svatá Církev je její ochránkyní již dva tisíce let a stále hlásá, že v eucharistii je sám Pán Ježíš. Nelze být přílišně oddaný Tělu Kristovu nebo mu projevovat příliš velkou úctu. Nic není dost mnoho ...
I naší nebeské
Matce věnujeme své modlitby. V
květnu. Už odnepaměti ji spojujeme s krásou květů a příchodem jara. Není to náhoda - je krásná a je také matkou Pána Ježíše, který světu dává život. V tento měsíc ji Církev korunuje a na její počest koná procesí.
Na
Nejsvětější srdce Ježíšovo myslíme v
červnu. Právě ono je ztělesněním Boží lásky k nám. Někdy se zobrazuje jako rozpálená pec, propíchnutá, ale bijící láskou. Nejsvětější srdce nám zároveň připomíná lidskou stránku Pána Ježíše, vždyť i v něm bilo to opravdové.
V
sedmém měsíci si připomínáme
Ježíšovu přesvatou krev. Ona nás zachraňuje od hříchu a dává nám naději na nebe. Svatý Pavel píše, že Bůh, skrze něho - Ježíše "usmíří se sebou všechno tvorstvo jak na nebi tak na zem tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj." (Kol 1:20) Kdyby Ježíš nebyl za nás prolil svou krev, všechno by bylo ztracené.
Srpen - měsíc
Neposkvrněného Mariina srdce, které je jako srdce matky plné lásky a milosti ke svým dětem. Skrze něj se na nás vylévají Boží milosti. Maria je "naším životem, sladkostí a nadějí."
Září patří
Sedmibolestné Panně Marii. Kromě Ježíše není na světě člověka, který by trpěl více než naše Matka. V absolutní poslušnosti k Boží vůli dovolila, aby jí syna mučili, ponižovali a nakonec ukřižovali - pro naši spásu. Každý rodič ví, že největším utrpením je vidět, jak trpí jeho dítě. Panna Maria ve svém srdci stále nosí Ježíšova utrpení.
V
říjnu se soustředíme na
Svatý růženec. Je jednou z nejsilnějších zbraní Církve. Světci, papežové, Pán Ježíš a Panna Maria nás neustále vyzývají, abychom se modlili tuto jednoduchou, ale mocnou modlitbu.
V
listopadusměřujeme své modlitby na duše v očistci. Velmi trpí a nemohou se za sebe modlit. Jsou to naši bratři a sestry a my se jako Kristovo tělo modlíme a přinášíme za ně oběti, vyprošujíc jim věčný pokoj v Boží přítomnosti.
Prosinec je zasvěcený
Neposkvrněnému početí, které navždy zůstane záhadou. Od prvního momentu své existence Maria zůstala neposkvrněná, nedotčená dědičným ani žádným osobním hříchem. Je dokonale a věčně spojená s Duchem Svatým - jejím manželem. Toto spojení přineslo ovoce v Ježíši Kristu. Nad těmito věcmi budeme rozjímat celou věčnost.
Čas je dar
Církev myslí posvěcování všech věcí opravdu vážně. Posvěcuje i čas. Přidělení dnům a měsícům katolický význam nám připomíná, že zde nejsme věčně a že bychom časem neměli plýtvat. Jako žalmista píše: "Nauč nás počítat naše dny, abychom našli moudrost srdce." (Žalm 90:12) Tento verš nás víc než cokoliv jiného učí, že čas je darem od Boha a sním a skrze něho jsou všechny věci svaté a vše má význam.
http://www.catholicgentleman.net/2015/02/sanctifying-time-the-catholic-meaning-of-days-and-months/
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 5. 1. 2016 naleznete
zde., článek je mírně upraven
