Když Matka Tereza mluvila o Neposkvrněném srdci Panny Marie, poukazovala na dokonalost Mariiny lásky.
Matka Tereza často mluvívala o touze darovat "nerozdělenou lásku" Bohu i bližním. Jediným, kdo to dokázal učinit plně, byla Panna Maria - ona je naším vzorem, ona je cílem i prostřednicí plnou milosti, skrze níž můžeme podle tohoto ideálu dosáhnout. Matka Tereza viděla v srdci Panny Marie vzor všech ctností, kterých si vážila: chudoby ducha, pokory, tichosti, ohleduplnosti, ochoty ke službě. Je tedy pochopitelné, že si Matka Tereza zvolila za patronku Pannu Marii, její Neposkvrněné srdce, a památku Neposkvrněného srdce Panny Marie ustanovila titulární slavností svého řádu. Zatímco ostatní mariánské svátky oslavují určitou konkrétní událost v průběhu života Panny Marie, památka jejího Neposkvrněného srdce směřuje přímo k jejímu vnitřnímu životu. Neodkazuje na něco z toho, co Panna Maria vykonala, ale na její lásku, s níž vše konala. V srdci Panny Marie nalezla Matka Tereza cestu a bránu k tajemství lásky, kterou nás miluje Ježíš. Srdce Panny Marie pro ni představovalo nejvyšší lidskou odpověď Bohu, naši nejhlubší a nejplnější odpověď na jeho žíznivou touhu milovat a být milován.
Neposkvrněné srdce Panny Marie se dotýká nejen lásky a ctností Panny Marie, ale také její vnitřní prázdnoty od sebe samé v následování Krista, který se "učinil prázdným" pro spásu lidstva. Srdce Panny Marie je nejprázdnějším ze všech lidských srdcí, je to srdce nejvíce zbavené vlastního já a pýchy, a proto je nejzpůsobilejší k tomu, aby se stalo útočištěm pro ty a uvítalo v sobě ty, kteří žádné útočiště nemají. V tom spatřovala Matka Tereza podmínku toho, abychom byli schopni jak od Boha přijímat, tak i Bohu dávat v plnosti.
Zdroj: Joseph Langford - Matka Tereza a Panna Maria
