Nebe a země se dnes spojily

Ikona Vánoc dává odpověď na otázku, jaký význam má Kristovo narození pro svět.





Bůh stvořil lidi a povolal k životu ve své blízkosti. Pádem do hříchu ale lidé přerušili dobrý vztah, který existoval mezi Bohem a nimi. Bůh je poslal z ráje pryč - naznačil ale, že tato odluka neměla zůstat věčným osudem. (Genesis 3)

Lidé, kteří nemohli na své situaci nic víc změnit, nasměrovali svou naději na Spasitele, kterého pošle Bůh. Tohoto Spasitele neustále ohlašovali proroci. Ovšem čím déle na něj čekali, tím více se v nich upevňovalo přesvědčení, že to může být jen sám Bůh, kdo přijde k lidem zázračným, všechno pozemské myšlení přesahujícím způsobem. (Izajáš 59,19-21) Kristovým narozením se to událo.

Je nepochopitelným Božím zázrakem, který umožňuje lidem opět najít cestu k Bohu. Lidem se přitom naskýtají mnohé otázky, na které dostanou odpověď, když se nechají vést Bohem. Toho příkladem je sv. Jozef. Jemu dali události kolem Ježíšova vtělení těžké hádanky. (Matouš 1,19nn) V zamyšleném postoji sedí v levém spodním rohu ikony a pokouší se udělat si v tom jasno. Před ním stojí jedna postava, která je oblečena do chlupatého oděvu a opírá se o hůl. Hůl, kterou drží v ruce, je holí pastýře, která se stala nejdříve znakem duchovního učitele a pak biskupskou holí. Postavě, která stojí před Josefem, tedy náleží duchovní autorita. Vidíme v ní proroka Izaiáše. Jeho spis je klíčem k pochopení událostí, o kterých Jozef tak namáhavě uvažuje. Prorok vysvětluje Josefovi a s ním pozorovateli ikony, co se stalo.



Ikona, která zprostředkovává náladu úžasu a radosti, ukazuje jeskyni uprostřed skalnaté země, ze které rostou stromy. V knize proroka Izaiáše čteme: "Raduj se, pláni a pustino, plesej pouši, a rozkveť kvítím!" (Izaiáš 35,1) Důvod této radosti se dozvídáme pohledem do jeskyně. Z její tmy září světlo. Vychází z novorozeného dítěte, které je zabaleno do zářivě bílých plachet. U Izaiáše se k tomu píše: "Lid, co kráčí v temnotách, uvidí velké světlo, nad těmi, co bydlí v zemi stínu smrti, zazáří světlo. Neboť chlapeček se nám narodil, syn je nám dán." (Izaiáš 9,1.5) S tímto "synem" se spojují velká očekávání:" A bude nazván: zázračný Rádce, Mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje." (Izajáš 9, 5)

Dítě v jeskyni je tedy sám Bůh a jeskyně není ledajakou jeskyní, ale symbolizuje svět. V něm vládne temnota a smrt. Bůh mu přináší - úplným obětováním se za člověka - světlo a život. Boží obětavost se ukazuje v Ježíšově vtělení, životě a smrti. Naznačené je to plenkami novorozeného. Září sice zářivě bíle, vypadají však jako hrobové plachty, do kterých bude Ježíš jednou zavinutý. Boží obětavost za lidi znamená, že sdílí s lidmi i temné stránky života, jako jsou chudoba a smrt. Ježíšův život začíná za chudobných okolností v Betlémě a končí na kříži, kde "ho připočítali ke zločincům" (Izaiáš 53,12).

Boží obětavost je neodvolatelná a platí pro všechny časy; není to žádná jednorázová událost, ale nově se zpřítomňuje v každém slavení eucharistie. O tom vypovídají jesle. Mají vzhled kamenného sarkofágu, ale zároveň připomínají obětní oltář. Ježíšovo vtělení a jeho smrt patří k sobě. V jeslích leží živý chléb, který sestoupil z nebe pro život světa (Jan 6,51). Ježíš osvobozuje lidi od všeho, co je tíží. Na to poukazují vůl a osel, o kterých čteme: "Vůl zná hospodáře a osel jesle svého pána." (Izaiáš 1,3) Církevní otcové vysvětlují toto místo takto: Vůl nese jho. Je symbolem židů, kteří trpí pod jhem Zákona. Osel nese břemeno. Symbolizuje pohany, kteří nesou břemeno modloslužby. Ježíš osvobozuje nejen židy, ale i pohany a přináší proto svobodu a spásu pro všechny lidi.

Podle slov Izaiáše se Spasitel měl narodit z panny: "Hle, panna počne a porodí syna." (Izaiáš 7,14) V symbolické řeči Bible znamená narození dítěte z panny, že se začíná něco nového. Co bylo, to už víc nehraje žádnou roli, záleží na otevřenosti a ochotě vůči Bohu, kterému je všechno možné. Maria projevila tuto ochotu. V ní se proto mohly naplnit Boží přísliby ohlášené Izaiášem. Maria leží v jeskyni a věnuje se svému dítěti. V Marii ale vidíme nejen matku Božího dítěte, ale i symbol Církve, která zve lidi, aby se obrátili k Bohu, věřili mu a důvěřovali a na znamení toho se dali pokřtít.

Koupel novorozeného, ​​který je znázorněn vpravo dole, je při přesnějším pozorování nejen očistnou koupelí pro novorozeně. Podtrhuje sice na jedné straně, že u Ježíše jedná o skutečné dítě, zároveň ale poukazuje na "koupel znovuzrození", křest. Koupací vana má vzezření křtitelnice, již odrostlé dítě stojí vzpřímeně, jak Ježíš při svém křtu v Jordánu, který se slaví jen několik dní po Vánocích: "Ale když se zjevila dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem, spasil nás ne pro skutky spravedlnosti ..., ale ze svého milosrdenství, koupelí znovuzrození a obnovy v Duchu svatém." (List Titovi 3,3-7)



Židům i nežidům, všem lidem, patří Boží nabídka, všichni jsou pozváni do tohoto nového života (Jan 3,3). Na ikoně jsou židé zastoupeni pastýři, nežidé třemi mudrci. Obě skupiny se dozvídají poselství o vtěleném Spasiteli a sice cestou, kterou jim jejich náboženství přibližuje Boží poselství: židé prostřednictvím anděla, pohané skrze hvězdu. Kromě toho pastýři symbolizují lidi na okraji společnosti a tři mudrci bohaté a vznešené. Pastýři poznávají v chudém dítěti svého Zachránce a Pána (Lukáš 2,15-20), mudrci hledají Krále a poznávají ho v tomtéž dítěti (Matouš 2,1-2). Tím se uskutečňují slova proroka Izaiáše: "Národy přicházejí k tvému ​​světle a králové k záři, co ti vzešla ... všichni se sešli, přišli k tobě" (Izaiáš 60,3-4).

Dítě z Betléma spojuje nebe a zemi, opravuje, co lidé pokazili. Andělé komunikují s lidmi a lidé jsou vtaženi do božského světla. Světlo si proráží z nebe cestu do tmavého světa a proniká celé stvoření. Kristovo narození znamená smíření a tím pokoj. Tento pokoj je možný, když nebe a země, andělé a lidé společně oslavují Boha: "Nebe a země se dnes spojily, protože se narodil Kristus, neboť dnes Bůh sestoupil na zem a člověk vystoupil do nebe ... Proto chceme i my opěvovat a volat: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, neboť tvůj příchod nás jím obdaroval. Sláva tobě, náš Spasitel! (Velký komplet, stichira)

Podívejme se ještě jednou na sv. Josefa. Nechal se přesvědčit o tom, že Boží plány - i když byly pro něj nejprve nepochopitelné - jsou dobré pro lidi, a dal se jim - jako Marie - k dispozici. (Matouš 1,24)



V uvažování nad slovy Písma sv. se ze skeptika stává věřící. Jako hlavu Marie a hlavy andělů obklopuje proto i jeho hlavu svatozář. Kristus osvěcuje lidi a celý svět svým světlem. "Tvé narození, Kriste Bože nás, přineslo světu světlo poznání. Neboť v něm jsou poučeni služebníci hvězd, aby tě vzývali jako slunce spravedlnosti a uznávali tě jako Východ z výsostí. Sláva tobě, Pane! "(tropár)

Hanns Sauter


Původní text: Hanns Sauter, Himmel und Erde sind heute eins geworden, in: Der Christliche Osten” 67 (2012) Nr. 6



Převzato z www.postoj.sk, článek z 27. 12. 2015 naleznete zde.