Zamyšlení nad evangeliem svátku svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa.
Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. (Lk 2,41-52)
Pravidelné náboženské úkony
byly samozřejmostí ve sv. rodině, včetně velké roční pouti do Jeruzaléma: „šli podle svátečního obyčeje“. Zbožné zvyky a pobožnosti dřívějších dob nemusí být vždycky jalové, bezduché a k zahození; často záleží jen na vnitřním smýšlení, někdy i na tom, zda lze činit něco lepšího, než bylo zvykem dosud.
Dovedu růst v poznání a lásce, aniž bych se opíral o berly „svátečních obyčejů“? Jestliže ano, pak nemám ani tehdy právo povýšeně se vysmívat těm, kteří potřebují poutě a jiné zbožné zvyky jako podporu na cestě k věčnosti.
Ježíš v chrámě
O účasti Páně na oběti beránků a na modlitbách žalmů nevíme sice výslovně z evangelijní zprávy, avšak můžeme jeho účast pokládat za nespornou podle znalostí všech tehdejších poutních zvyků o velikonocích v Jeruzalémě.
Svatý Lukáš vypráví výslovně jen o účasti Páně na biblických hodinách v chrámě. Boží Slovo mezi vykladači Písma – jaký to obraz! Nikterak nás neudivuje, že lidé žasli nad jeho moudrostí!
Dovedu „naslouchat Božímu slovu a dotazovat se“? Umění naslouchat není tak samozřejmé, jak by se snad zdálo; chci v něm růst a přistupovat k bohoslužebnému výkladu či k soukromé četbě Písma s touhou: Kéž mi dnes Otec sdělí, co je pro mne důležité!
Boží slovo má pro každého člověka a pro každou životní situaci nějaké sdělení.
Člověk často nechápe cesty Boží
Bohorodička a sv. pěstoun se museli učit chápat tajemné cesty Boží vůle stejně jako my; i oni procházeli leckdy temnotami, nechápali hned důvody některých událostí a museli se osvědčit v pokorném podřízení své vůle Bohu.
Bůh zkouší každého člověka a žádá oběti vůle; proč by to neměl žádat též ode mne? Boží práva jsou větší než největší práva lidská. Nedivím se však, že i dnes mnozí ve světě nechápou Krista.
Posvěcení rodinného života
Pán Ježíš žil asi 30 let v kruhu malé rodiny. Byl to život práce modlitby, s třemi dary mudrců: zlatem věrného plnění povinností, kadidlem modlitby a myrhou vzájemné oběti. Rodinný život byl v každém dějinném období nějak ohrožen; dnes je ohrožen hlavně sobectvím rodičů a dětí, nevázanou honbou za požitky, degradací rodiny na noclehárnu a zásobovací základnu a nesprávnou bytovou politiku. Soudržnost rodiny je ohrožena zvláště zaměstnaností matek mimo domov, která se mstí neurotickými stavy žen a nedostatečnou mateřskou péčí o děti, u dospívajících dětí pak přeorganisovaností mládeže. Mizící vzájemná úcta, nedostatek rodinného hovoru, který bývá nahrazen vysedáváním před televizí, zákonné povolení umělých potratů i rozvodů přispívá též k rozbití rodin. Křes´tan si váží různých snah lidské společnosti o podporu rodin, ale ví, že pro tento cíl nestačí jen vnější organizační předpoklady, např. kratší pracovní doba, rodinné přídavky, mateřské školky, větší byty, společná rodinná dovolená aj. Lidská zařízení mohou život ulehčit, ale nemohou mu dát jeho vnitřní smysl: organismus potřebuje životní princip, a tím je v rodině Bůh. Kde je Bůh středem, k němuž rodina vzhlíží v modlitbě a cítí vůči němu svou odpovědnost, tam budou sice též těžkosti a problémy, ale nebude docházet k tragickým situacím či katastrofám.
Mám-li ve svém životním stavu povinnost vést rodinný život, snažím se o to v křesťanském duchu? Je modlitba a duchovní rozhovor živým prvkem v rodině?
Čím chci prospět v lidské společnosti, aby byl chráněn a podporován křesťanský ideál rodiny?
Pokojné mládí
„Ježíš prospíval…i u lidí“, byl tehdy oblíben i spoluobčany v Nazaretě, měli k němu úctu a náklonnost. Jeho mládí bylo asi klidným jarem a radostně dozrávajícím létem; později údiv jeho krajanů nám nedovoluje, abychom se domnívali, že snad v dětství působil nějaké zázraky, o nichž píší podvržená evangelia (apokryfy). Pokud mi moje povolání a schopnosti dovolí, chci podporovat všechny snahy, jež pomáhají zajistit dospívající generaci radostné mládí, prodchnuté nábožensky a mravně. Dorůstající chlapci a dívky budou umět vzdorovat jen tehdy životním bouřím, jestliže budou mít klidný a hluboký růst kořenů v mládí.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
