Vztahy s partnerovými rodiči patří mezi "rizikové faktory", které mohou negativně ovlivňovat manželský život a nemalou měrou přispět i k rozpadu manželství. Navzdory všem vtipům o tchyních to však není pravidlo. Existují rodiny, kde vůbec nevědí, co je to manželsko-rodičovský problém, ba dokonce v některých rodinách mohou být tyto vztahy i velmi nápomocné a stmelující. Je dobré vědět, v čem nejčastěji bývá problém, abychom uměli být ve střehu a potížím se vyhnout, nebo je včas řešit.
Zasahují, dirigují, radí ...
Asi nejčastěji se stává, že rodiče se po svatbě svého dítěte nedokáží posunout v jeho životě na druhé místo - za jeho novou rodinu, tedy v první řadě za manžela. Ohánějíc se čtvrtým přikázáním dýchají novomanželům na krk a snaží se více či méně řídit jejich život. Důvodem je určitě láska - chtějí svému dítěti to nejlepší, z pozice svých krvopotně nabytých zkušeností se snaží mladým radit, aby se vyhnuli chybám. Neumí děti "pustit" a nechat žít vlastní život, s vlastními rozhodnutími, i s vlastními chybami... S postojem "já vím, co je pro tebe nejlepší", obstojíme ještě tak u školáka, ale u třicetiletého otce rodiny?
Nebezpečí je v tom, že jejich dítě již není samo, ale je "jedním tělem" s jiným člověkem. A tak se dospělé "dítě" dostává už nejen mezi svou vlastní představu o životě a představu rodičů o jeho životě, ale je zde i představa jeho manželky (manžela). A to už začíná být pořádný guláš. Někdy si vlastně až v manželství pod tlakem partnera začne mladý člověk uvědomovat, jak podléhá svým rodičům, a začne se stavět na vlastní nohy. To však nemusí být vždy snadné a někdy se to ani nepodaří ...
Spoléhají se na naši pomoc
Někteří rodiče si odmítají připustit, že děti z domu odešly. Autoritativně zavelí, že se jdou sázet brambory, a je jedno, co máte vy jako rodina v plánu. Budeš mě poslouchat a basta. Tento problém nastává i tehdy, když se v rodině vyměnily role a rodiče byli zvyklí, že jejich dítě se o ně stará, vše za ně vyřizuje, celý svůj život obětuje pro ně. Po jeho svatbě čekají, že tuto roli bude zastávat dál. A dítě, které postavení "rodiče svých rodičů" přijalo dávno předtím, se z této pasti těžko osvobozuje. Opět je zde tlak čtvrtého přikázání a často na obou stranách neschopnost rozeznat hranice toho, co znamená "ctít".
"Kašlou na nás"
Opačný problém vzniká tehdy, když dospělé dítě nedokáže převzít svou dospělou roli a očekává, že rodiče budou za něj dále vybírat horké brambory z grilu, dále mu zametat cestičku a ve všem pomáhat. Ovšem, vzájemná pomoc do vztahů mezi manžely a rodiči neodmyslitelně patří, vždyť nepřestáváme být rodinou ... Je třeba ale vědět, že podporu nelze ani na jedné straně vyžadovat ... A že každý má právo zvážit, co je momentálně nejdůležitější, a očekávanou pomoc odmítnout, pokud je prvořadé něco jiného. Nebo pokud chybějí síly ... Tak jako mladí nemusejí naklusat na pole vždy, když děda zavelí (pokud samozřejmě neočekávají stabilní přísun brambor a jiných plodin ...), tak ani prarodiče nemusí být vždy po ruce na péči o vnoučátka, nebo vyvářet a výpékat mladé rodině, finančně vypomáhat ... I oni mají právo trávit svůj čas tak, jak chtějí. Také svým dětem dávají pouze jeden z těch tří grošů ...
Nedokáží přijmout našeho partnera
Svatbou se nespojují jen dva lidé, ale celé dvě rodiny, dokonce rody. Manželský partner se tak stává součástí celé rodiny toho druhého. A tam mohou také vzniknout problémy. Rodiče totiž svatbou svého dítěte přijímají do své rodiny někoho cizího - s jinými zvyky, jiným rodinným zázemím, s jinou představou o životě. Stává se, že výběr manželského partnera není rodičům po chuti a někdy se s tím vůbec nedokáží smířit. Pokud to v sobě nezpracují a nesnaží se opravdu svého zetě či snachu pochopit a přijmout, vztahy mezi nimi a mladými manžely jsou nepřátelské či chladné. Je těžké být rodinou s někým, koho nemáme rádi, komu nerozumíme ... Ale těžké neznamená nemožné. V toleranci se musíme trénovat po celý život. Pokud se rodiče snaží smířit se s tím, že jejich dítě si nevybralo partnera podle jejich představ, a naučí se tolerovat jiný způsob života mladých manželů, odměnou jim budou dobré vztahy, vzájemná opora a pomoc, radost z vnoučat ... A také radost z vítězství nad zlobou a nenávistí, které v takových případech hrozí ... A bohužel často vyhrávají. Pokud totiž rodiče nepřijmou manžela, nezpůsobí to jen ochladnutí vztahů mezi nimi a jejich dětmi, ale také to nahlodává vztah mezi mladými manžely. Je pro ně těžší přizpůsobit se jeden druhému a hledat společný životní styl, když nad nimi stále visí Damoklův meč odmítnutí a nepochopení ...
Neumím přijmout partnerovy rodiče
No a nakonec se může stát i to, že jeden z manželského páru nedokáže přijmout rodiče toho druhého, nesedí mu jejich životní styl, způsob komunikace, zvyky, chování ... A tak by chtěl svou novou rodinu od nich odtrhnout a žít si po svém. Nicméně nemůže odtrhnout manžela od jeho rodičů! A navíc, nemůže ho odtrhnout od jeho minulosti, původu, zvyků, ve kterých vyrůstal ... to jakoby odmítal jeho podstatu, tedy i jeho samého. Proto je důležité učit se přijmout i to, co se mi v tom nelíbí, tolerovat to ... A umožnit svému milovanému partnerovi udržovat a budovat si vztah se svými rodiči, a snažit se je přijmout, jak se jen dá.
Takže ve zkratce - pár pravidel, jak spolu vycházet:
* Ctít rodiče (to neznamená ve všem poslouchat, ale ani ignorovat);
* Stát na vlastních nohou - činit vlastní rozhodnutí a nespoléhat se na pomoc rodičů;
* Dát přednost manželce / manželovi a dětem před rodiči;
* Rodiče partnera dát na stejné místo jako svoje;
* S rodiči a partnerovými rodiči vycházet jako dva sousední státy - nevměšovat se do vnitřních záležitostí a vzájemně si pomáhat. Každý má přitom právo o pomoc požádat a každý má právo pomoc odmítnout.
Katarína Gromošová
Informace o autorovi
Mgr. Katarína Gromošová, manželka, matka tří dětí a psycholožka, bydlí v Prešově. V rámci psychologického poradenství a psychoterapie pomáhá lidem odhalit a přijmout pravdu o sobě a najít sílu žít a milovat. Klíčovými slovy jejího života a práce jsou manželství, rodina a náhradní rodičovství.
Převzato z
http://zastolom.sk,
článek z 15. 12. 2015 naleznete
zde.
