Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle adventní.
Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim však na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst. (Lk 3,10-18)
Obrat ve smýšlení mají dokázat vnější plody lásky
Už proroci zdůrazňovali, že dobré smýšlení a jednání vůči bližnímu je důležitější než pouhé obřady bez lásky. Podobně žádá Jan nezištné skutky lásky k bližnímu, sociální postoj a otevřenou dlaň jako důkaz upřímné oddanosti Božímu řádu. Činná láska je samozřejmým plodem vnitřní obnovy. Pohled k nebeskému Otci zostřuje zrak pro potřeby bratří.
Láska k Bohu, která nezlepší dobrotu k bližnímu, je zbožným sebeklamem. Zde máme zkušební kámen své zbožnosti.
„Lačné nasycuje dobrými věcmi, bohaté propouští s prázdnou“
Pokorný postoj žebráka a člověka opovrhovaného lidmi před Bohem přitahuje Boží lásku na zemi; dvě skupiny takových opovržených lidí jsou zde uvedeny: celníci a vojáci. Pokorná ochota mnoha z nich obrátit se k Bohu se projevila ochotou k novému životu: „Co máme činit?“
Kdo učiní krok směrem k Pánu, k tomu se přiblíží Pán o sto kroků. Žádné povolání a žádný stav není překážkou spásy, nýbrž jen nepravost.
Být pokorným pomocníkem spásy
Jan Křtitel si je vědom, že je jen malým pomocníkem spásy: heroldem, vyvolávačem a upozorňovatelem na přicházejícího Pána. Pokora vyplývá z poznání pravdy, s níž si uvědomíme svůj vlastní význam a své úkoly. Každý křesťan, zvláště má-li nějakou zodpovědnost v Božím lidu a jeho úřadech, potřebuje nutně toto pravdivé pokorné smýšlení: jsem jen ukazatelem u silnice k Bohu; metařem cesty, po níž jede Spasitel; lešením Boží stavby; nanejvýš snad i dveřmi, jimiž projde Pán – ale ničím víc!
Jsem připraven být pomocníkem v díle Boží spásy, a to pokorným pomocníkem?
Nutnost a spěšnost rozhodnutí
Jan Křtitel je posledním starozákonním prorokem a vidí stejně jako dřívější proroci jen jeden úsek mesiánského království, nerozlišuje dvojí příchod Páně ke spáse a k soudu. On vidí před sebou hlavně přísného soudce na konci časů, jenž třídí plevy od pšenice. Křtitelův pohled a varování má však obecnou platnost, protože nejistota okamžiku smrti je pro každého člověka důvodem, aby byl stále připraven a s největší vážností se staral o svou spásu.
Člověk je na cestě k soudu a proto se musí spěšně a vážně rozhodnout pro dobro.
Kdyby byl Boží soud dnes, byl bych shledán pšenicí Boží či plevou? Ještě je čas – jak dlouho však ještě?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
