Na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, 8. prosince 2015 vstoupila v platnost reforma manželských procesů neplatnosti, kterou inicioval současný Svatý otec František. Výsledky, které přineslo úsilí pověřené komise, však u nemalého počtu věřících vyvolávají nejistotu, či dokonce obavy. Ozývají se i kritické hlasy, které současnou reformu, která klade důraz na zjednodušení a zrychlení procesu, přirovnávají k legalizaci rozvodů v církvi. Jsou tyto obavy opodstatněné? Více se dozvíte v rozhovoru s rektorem Papežské Univerzity sv. Tomáše Akvinského v Římě a zároveň jediným slovenským členem této komise - prof. Konštancem Miroslavem Adamem OP.
Před pár týdny skončila Řádná synoda o rodině, kterou svolal současný papež František. Pokud bychom se na synodu dívali pouze očima některých médií, které přinášely zprávy o probíhajících jednáních biskupů, zřejmě bychom měli pocit, že klíčovým tématem byla otázka přijímání eucharistie pro rozvedené a znovusezdané. Došlo k nějaké změně v této oblasti?
Ne, nedošlo k zásadní změně. Ani k ní nemohlo dojít, protože biskupská synoda není koncil. I na koncilu by museli koncilní otcové velmi dobře zvážit, jak by zdůvodnili změny učení církve o manželství po dvaceti staletích. To, co bylo řečeno na biskupské synodě, i to, co tam bylo odhlasováno, ve skutečnosti nemá velkou váhu. Slouží papeži k tomu, aby poznal smýšlení katolických biskupů v této delikátní oblasti. Bylo zvykem, že papežové zhruba do jednoho roku od skončení synody vydávali apoštolskou adhortaci, ve které shrnuli některé diskutované otázky a poskytli na ně jasné odpovědi. Zda tak učiní i současný Svatý otec František, jestli něco publikuje a co bude obsahem ním publikovaného dokumentu, se necháme překvapit. Svatý Otec má úplnou svobodu, nemusí po synodě nic publikovat.
Ještě před Synodou o rodině změnil papež
pravidla procesu pro prohlášení neplatnosti katolického manželství. I Vy jste byl členem komise, kterou jmenoval papež František k tomuto účelu. Jaké důvody vedly k reformě? Jaké nejdůležitější změny přinášejí tyto dokumenty?
Důvodem zřízení komise bylo studovat a předložit návrhy na zjednodušení a zrychlení procesu manželské neplatnosti. Výsledkem je publikování nových norem, které jsou skutečně jednodušší a na základě kterých je možné dopracovat se k závěrečnému rozsudku v kratší době. Došlo ke zjednodušení a zrychlení řádného manželského procesu, zrušila se povinnost mít dva shodné rozsudky ze dvou různých tribunálů, aby se rozsudek o neplatnosti manželství stal vykonatelným. Tam, kde není dostatek soudců, aby mohli vytvořit sborový tribunál, byla dána možnost, aby rozhodoval samosoudce. Novinkou však je zavedení zkráceného procesu před biskupem.
Zmiňujete zrušení povinnosti dvou shodných rozsudků o neplatnosti manželství. Opravdu stačí pouze jeden rozsudek?
Ano, stačí to. Pokud jsou soudci odborně zdatní, rozumní, rozhodní, čestní a neúplatní, jejich zdůvodněný rozsudek na první instanci je skutečným rozsudkem, a tak není důvod pochybovat o správnosti takového soudního výroku. Je třeba vědět, že až do r. 1741 rozsudek v procesu manželské neplatnosti vynášel jen tribunál první instance a pokud se nikdo neodvolal, stal se vykonatelným. Vracíme se k praxi, která trvala v církevním soudnictví více než patnáct set let. Důvodem, který přispěl ke zrušení povinnosti mít dva shodné rozsudky v procesech manželské neplatnosti jsou oficiální statistiky Katolické církve za poslední roky.
Ze statistik vyplývá, že tribunál druhé instance změnil rozhodnutí tribunálu první instance v USA a v Kanadě v 1% kauz, v Evropě v 7,4% kauz a v celé Katolické církvi v 3,3% kauz. Tyto údaje jsou velmi směrodatné. Je třeba však dodat, že nebyly zrušeny církevní tribunály druhé, třetí a případně další instance, neboť zůstalo zaručeno právo každého věřícího na odvolání. A tak v procesech manželské neplatnosti, po vynesení rozsudku na první instanci se bude moci odvolat k soudu druhého stupně nespokojená druhá manželská stránka a také obhájce svazku.
Novinkou je institut samosoudce - mohl byste nám to přiblížit?
Není to až taková novinka, neboť i v současnosti na církevních soudech prvního stupně s povolením Svatého stolce byli samosoudci v třiceti šesti zemích, což není málo. Pak, je třeba říci, že v církevní soudcovské praxi samosoudce vynášel rozsudky v procesech manželské neplatnosti až do r. 1917, tedy téměř dva tisíce let. Jednoduše se po sto letech vracíme k dvoutisícileté praxi
u těch církevních soudů, na kterých není možné, pro nedostatek soudců, sestavit sborový tribunál. Dosud na to bylo třeba mít souhlas konference biskupů dané země a oprávnění Svatého stolce. Od 8. prosince t. r. není třeba žádat ani povolení ani souhlas, rozhodne o tom sám moderátor církevního soudu a samosoudce bude vynášet rozsudky v procesech manželské neplatnosti na první instanci, dokud nebude možné sestavit sborový tribunál ze tří soudců.
Změnilo se nějak vnímání úlohy biskupa jako soudce v souvislosti s reformami v manželských procesech?
Svatý otec František zformuloval roli diecézního biskupa v procesu manželské neplatnosti odvoláním se na učení Druhého vatikánského koncilu, který nařídil, aby bylo zřejmé, že sám biskup ve své církvi, v níž byl ustanoven pastýřem a hlavou, je z téhož důvodu soudcem jemu svěřených věřících. Proto se vyžaduje, aby v rozsáhlých i menších diecézích sám biskup poskytl jasný znak proměny církevních struktur, a nepřenášel zcela svou roli soudit manželské kauzy na jiné úřady diecézní kurie. To se zvláště dotýká zkráceného procesu, který byl ustanoven pro takové případy, kdy je neplatnost manželství evidentní.
Co přesně znamená zkrácený proces před biskupem? V jakých případech je možné jej uplatnit?
Aby proces manželské neplatnosti byl více přizpůsobivým, byla zavedena forma tzv. zkráceného procesu, který bude možné použít v případech, ve kterých bude žádost o neplatnost manželství podepřena zvlášť evidentními důkazy.
Jelikož tento zkrácený proces může být příležitostí legalizovat rozvod na církevním soudu, právě proto Svatý otec František chtěl, aby v tomto procesu byl soudcem sám biskup, který z role svého pastýřského úřadu je spolu s Petrem nejvyšší zárukou jednoty v katolické víře a disciplíně. Zkrácené řízení před biskupem je prakticky možné tehdy, pokud žádost o neplatnost podají obě strany nebo jedna z nich se souhlasem druhé strany, nastane souběh okolností, skutků i osob ve prospěch nulity a je to podepřeno svědectvími nebo dokumenty a nevyžaduje se žádné další zkoumání nebo důslednější sbírání důkazů.
Soudní vikář v témže dekretu, kterým určí formuli sporu, ustanoví vyšetřujícího soudce a pomocníka (Asesor) a povolá na zasedání všechny, kteří se musí na něm zúčastnit. Diecézní biskup po přijetí spisů a po konzultaci s vyšetřujícím soudcem a pomocníkem (Asesorem), a po obdržení připomínek obhájce svazku, pokud nějaké má, tak obhajob stran, pokud dosáhl morální jistotu o neplatnosti manželství, vynese rozsudek. V opačném případě posune kauzu k řádnému procesu na první instanci.
Objevily se i hlasy, které změny kritizují, prý usnadní prohlášení neplatnosti natolik, že se blížíme ke katolickým rozvodům. Je důvod k obavám?
Tyto kritiky jsou přehnané, jen praxe však ukáže, jak to bude všechno fungovat v jednotlivých zemích. V nových normách, které byly publikovány 8. září a vstoupily v platnost 8. prosince t. r., jsou bezpečné záruky v tom smyslu, aby se nedaly zneužít, to znamená, aby se "nepropašovaly" rozvody do církevní soudní praxe. Někteří mají obavy z toho, že zavedením tzv. zkráceného procesu může dojít k vyhlašování manželské neplatnosti jako na pásu, a tedy to přirovnávají k rozvodům. Je třeba říci, že zkrácený proces zůstává i nadále procesem, rozsudek v procesu manželské neplatnosti bude moci vynést pouze diecézní biskup poté, až sám nabude morální jistotu o neplatnosti konkrétního manželství. Mohlo by dojít k zavedení rozvodů do církve, kdybychom byli povolili administrativní formu vyhlašování manželské neplatnosti. Prozatím to však nehrozí, neboť Svatý Otec František prohlásil reformu procesů manželské neplatnosti s vyloučením administrativní cesty. Jediná možnost, jak postupovat a dopracovat se k rozsudku i nadále zůstává procesní forma, která je jistější než zmiňovaná administrativní.
Kritici hovoří i o situaci v USA počátkem 70. let, která měla vést k rozšíření neplatnosti téměř na požádání. Nebojíte se, že se to nyní zopakuje na celém světě?
Vůbec ne! Na církevních soudech v USA počátkem 70. let minulého století bylo velmi mnoho žádostí o prohlášení neplatnosti manželství a bylo tam i dost soudců. Dnešní situace ve většině zemí světa je jiná; je málo církevních soudců, a až na výjimky, žádostí o prohlášení neplatnosti manželství, v porovnání s počtem rozvedených a civilně znovusezdaných katolíků, není až tak mnoho. Cílem současné reformy manželských procesů je povzbudit biskupy, aby poslali na studia kanonického práva kněze, řeholníky i laiky, kteří by po návratu ze studií zefektivnili práci církevních soudů, a tak mohly přijmout a vyřídit více žádostí.
Papež František velmi kladl důraz i na zkrácení doby řízení procesů. Jak dlouho žadatelé čekali na rozsudek a co by se mělo změnit v budoucnu?
Délka procesu manželské neplatnosti na první i na druhé instanci, někdy i na třetí instanci, trvá různě dlouho a liší se podle církevních soudů i podle zemí. V USA manželský proces na první instanci trvá méně než rok, na druhé instanci několik týdnů. V Itálii na většině soudů první instance proces trvá dva až čtyři roky, na druhé instanci od jednoho do dvou let. Na Slovensku se to rovněž liší podle soudů. Máme na Slovensku církevní soudy, které rozhodnou některé manželské spory v průběhu jednoho roku, na druhé instanci zhruba do pololetí. Podle nových norem by bylo možné, aby proces manželské neplatnosti na první instanci netrval déle než jeden rok. V zkráceném procesu by rozsudek mohl být vynesen do tří měsíců od podání žádosti.
V dokumentu se mluví také o bezplatnosti těchto procesů. Jak tomu bylo doposud? Pro jaké účely sloužily poplatky spojené se soudním procesem?
Je třeba rozlišovat. V některých zemích (Itálie, Španělsko a další země) je praxe, že žalobce musí mít na církevním soudu advokáta nebo zástupce. Může si ho vybrat ze skupiny advokátů, kteří jsou zaměstnáni u soudu, nebo strana představí soudu vlastního advokáta. Zatímco v prvním případě je advokát placený soudem, v druhém případě si advokáta platí strana sama. Částka není malá, neboť s odvody a různými poplatky, jen na první instanci to činí kolem pěti tisíc eur. Papež má na mysli zrušení právě těchto honorářů, určených advokátem. Kromě toho, žalující strana platí soudu správní poplatek, který slouží k zaplacení poštovného, neboť soud během trvání procesu posílá doporučenými zásilkami velmi mnoho dekretů stranám v procesu, rovněž jejich advokátům a dalším zainteresovaným. Na Slovensku se platí u církevních soudů pouze správní poplatek, který slouží k pokrytí výloh za poštovné a činí kolem sto eur. Přáním Svatého otce Františka je to, aby se procesy manželské neplatnosti, nakolik je to možné, konaly pro věřící zdarma. Pokud by soudy nežádaly od věřících ani správní poplatky, bude úkolem biskupských konferencí a samotných biskupů zajistit financování a fungování církevních soudů tak, aby byla zajištěna spravedlivá a důstojná odměna pracovníků tribunálů. Vždyť není možné, aby pracovníci tribunálů pracovali zdarma. Vždyť z čeho budou žít oni a jejich rodiny? Na církevních soudech přece pracují i laici, kteří mají rodiny a děti a jsou povinni je vyživovat a starat se o ně.
autor: Helena Lukianová
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek ze 7. 12. 2015 naleznete
zde.
